Má-li být historie vodítkem, pak nejpodobnější událostí je série smrtících výbuchů v madridských příměstských vlacích a na tamních nádražích, která si 11. března 2004 vyžádala život 191 obětí. Společně s pátečním řáděním islamistů v Paříži jde – z hlediska počtu obětí – o nejzávažnější pozemní teroristický útok, k jakému kdy došlo na území Evropské unie (či předtím Evropského společenství). Při žádném jiném z pozemních útoků než při těchto dvou nezahynulo na území EU/ES více než sto lidí.

Jakýkoli závažnější teroristický akt má potenciál oslabit ekonomiku atakované země či regionu. Pokud však atak představuje ještě poměrně izolovanou událost, jako tomu bylo v Madridu a jako tomu (zatím) je v Paříži, oslabení ekonomiky není příliš zásadní.  Důležité je tedy to, jak rozhodně jsou povolané orgány (policie, tajné služby,…) schopny reagovat a jak rychle dostanou situaci plně pod kontrolu. Vlastně každý teroristický akt mé ovšem nejen své přímé náklady, ale i ty nepřímé, související s oslabením ekonomické a investorské důvěry v zasažený region či zemi.

V Madridu před jedenácti lety reagovala zodpovědná místa poměrně účinně, takže potenciálně třeskavou  situaci bezprostředně po útocích se podařilo dostat pod kontrolu. Dopad explozí na španělskou ekonomiku tak nakonec nebyl příliš významný.  Lze jej vyčíslit sumou necelých 212 milionů eur přímých nákladů (Buesa a kol., 2006). Přes 63 procent této částky souvisí se zmíněnou ztrátou 191 lidských životů a také se zraněními dalších téměř 1600 lidí. Jednalo se zejména o finanční kompenzace pozůstalým a zraněným. Další náklady si vyžádala například oprava poškozené železniční infrastruktury a budov. Madridský region tak čelil dodatečným nákladům odpovídajícím 0,16 procenta svého hrubého domácího produktu roku 2004, což tehdy představovalo 0,03 procenta ročního hrubého domácího produktu španělské ekonomiky.