Sice jsme oba z opačného politického spektra, ale ve vztahu ke členům komunistické strany jsem vždy zastával dva principy: 1) „Není rozdíl mezi mnou a komunistou, když jde o republiku hájit a uhájit.“ (Ladislav Rašín), 2) „Nenáviď hřích, ale miluj hříšníka.“ (sv. Augustin) – per analogiam „nenáviď omyl, ale miluj mýlícího se člověka.“
Na Miloslavu Ransdorfovi jsem vždy oceňoval jeho kritické myšlení, odvahu říkat nepopulární myšlenky a jít proti proudu. Snažil se poctivě hledat pravdu, i když tím netvrdím, že ji vždy našel. Pamatuji si, že dokázal ocenit pravicové politiky typu de Gaulla či Churchilla a v Česku se v konkrétních věcech třeba zastat Václav Klause, ačkoli ho nemilosrdně kritizoval za transformaci. Ač byl ostrým kritikem Václava Havla, ve své době ještě před listopadem podepsal petici za jeho propuštění.
Musím říci, že jsem ho v počátcích považoval za „sluníčkářského“ neomarxistu, ale mýlil jsem se. On se vždy hlásil k národní myšlence a obhajobě národních zájmů. V posledních letech byl stále silnějším kritikem EU, ačkoli se s myšlenkou EU nikdy nerozešel úplně. Třeba by k tomu ještě dospěl... Nebyl nekritickým kolaborantským eurofilem, pro něhož by Brusel a EU byli posvátnou krávou. Pokud podporoval členství v EU, tak proto, že upřímně věřil, že se v ní dokážeme uplatnit a hájit své národní zájmy. V tom se mýlil, ale řekl bych, že opravdu měl nakročeno k tomu stát se úplným euroskeptikem. Dokázal podle mě přehodnotit i své některé dřívější mylné názory.
Byl to velmi vzdělaný člověk a vždy jsem s humorem říkal, že kdybych se někdy dostal do nějaké exekutivní funkce, měl bych ho rád, byť jako pravičák, jako svého poradce. Pamatuji si, že při svých vyjádřeních či při rozhovorech, aniž by znal otázky předem, často sypal z rukávu citace z mnoha knih renomovaných autorů. Byl chodící encyklopedie. A četl i například Pata Buchanana či Thilo Sarazina. Zastával se ve svých vyjádřeních pronásledovaných křesťanů islámem. Postavil se na obranu ČR či Václava Klause, pokud jde kauzu cikánského tábora v Letech.
Ransdorf se naprosto otevřeně postavil proti politice masové imigrace, multikulturalismu a kritizoval i islám kvůli tomu, že toto náboženství neznám pojem morální osoby. Říkal, že islám je s evropskými hodnotami neslučitelný.
V řadě věcí měl velmi realistický pohled na mezinárodní vztahy, negativní úlohu USA na Blízkém východě či na Ukrajině. Naposledy se zastal českých rodin při odebírání dětí norskými úřady.
Pokud jde o švýcarskou kauzu, nikdy jsem si nemyslel, že by spáchal nějakou sviňárnu. Považoval jsem ho vždy za slušného muže. Spíše si myslím, že někomu naletěl. Byl to samorost a seděla na něj kolonka „roztržitý profesor a filozof“. Sedělo na něj vyprávění o filozofovi Thálesovi z Milétu, který prý chodil po dvoře, pozoroval hvězdy s hlavou upřenou k nebi a pak spadl do studny. Měl jsem s ním trochu podobnou příhodu. Jednou jsem mu volal s nějakým dotazem. On se samozřejmě rozpovídal, citoval zase spoustu autorů a najednou mi říká, že musí skončit, že je na nějaké konferenci, ale že se ztratil a nemůže najít vchod... Pro hvězdy trochu někdy neviděl pozemské věci a dostával se tak do finančních problémů...
Považoval jsem ho za názorového oponenta, ale v obhajobě národních a ekonomických zájmů naší vlasti i dalších rozumných věcí za svého spojence.
Myslím, že naši zemi bude tento kritických duch velmi chybět a za jeho podnětné myšlenky (i když ne vždy přesné) jsem si ho vždy vážil. Bude mi chybět i osobně, protože vždy držel slovo a myslím, že to samé oceňoval i u mě. Osobně jsem si ho vážil a lidsky jsem ho měl rád.
Snad u Pána nalezne slitování. Pomodlete se prosím za jeho nesmrtelnou duši.
Vyšlo na euportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
