Ve skutečnosti jde o společné vzdělávání všech dětí, a to i těch, kteří se do hlavního vzdělávacího proudu nedostanou. Jsou to právě ty děti, které jsou z různých důvodů hendikepovány. Pro tyto ratolesti je slovem inkluze označeno pouze získání rovných podmínek, tak, jak to mají všechny ostatní děti, které měly to štěstí jít s hlavním vzdělávacím proudem.
Démonizování tohoto slůvka některými odpůrci přišlo právě v době, kdy do Evropy přišla vlna migrace. To je vskutku zajímavé propojení, avšak nemá s naším českým „společným vzděláváním“, pardon, inkluzí nic společného. Ve skutečnosti se jedná přibližně o necelá tři procenta dětí.
Faktem je, že v rámci projektu „Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR“, jehož nositelkou byla Univerzita Palackého v Olomouci, se došlo k závěru, že pedagogičtí pracovníci vítají konkrétní podporu pro svou práci se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Také se ale potvrdilo, že jsou alergičtí na slogany a prohlášení o inkluzi a podpoře všech a všude, které nejsou naplněny faktickou podporou učitelek a učitelů ve školách. Tento výzkum řešilo téměř 600 odborníků a vyjádřily se až čtyři tisíce názorů.
Myslím, že není potřeba pojem „inkluze“ démonizovat a spojovat s negativními tématy ve společnosti. Tyto negativní kampaně spojené s inkluzí jsou zcela zcestné a nemají se začleňováním dětí se speciálními vzdělávacími potřebami nic společného. Pokud jsme demokraté, tak se chovejme demokraticky. Vše bude především o dobrovolnosti.
Psali jsme:
autor: PV
