Stropnického tlačí čas: Z celkově plánovaných 3,6 miliardy Kč na radarový projekt by měl 413 miliónů utratit už letos. Zdá se, že jediní Izraelci budou schopni splnit přání českého Ministerstva obrany, aby kontrakt garantovala a uzavřela přímo vláda státu, kde výrobce sídlí, a ne soukromá firma. Navíc zřejmě nabídnou prvotřídní radar ze systému Iron Dome (Železná kopule).
Proč mezivládní kontrakt
Ze čtyř oslovených výrobců (britská BAE, izraelská Elta, švédský SAAB a francouzský Thales) zbývají pouze tři, protože britská velvyslankyně Jan Thompsonová již Stropnického ministerstvu oznámila, že Velká Británie nabídku nepodá. Problémy mají i Francouzi a Švédové. Francouzský Thales i švédský Saab žádali k podání nabídky odklad až do září, české Ministerstvo obrany jim částečně vyhovělo tím, že posunulo termín na polovinu srpna (původně měly být nabídky podány již v červenci).
Zdá se, že jediní Izraelci budou schopni splnit přání českého Ministerstva obrany, aby kontrakt garantovala a uzavřela přímo vláda státu, kde výrobce sídlí, a ne soukromá firma. Tento postup eliminuje rizika zvyšování ceny, pozdního dodání a trochu cynicky řečeno i korupční potenciál existující v případě kontraktu se soukromou firmou. Francouzi i Švédové mají zřejmě s vládními garancemi problémy; jinak by nepotřebovali žádat o odklad, protože zpracování nabídky na dodávku osmi radarů samo o sobě není nic nezvládnutelného.
Pro Izraelce je radarový projekt důležitý nejen komerčně, ale hlavně geopoliticky: Česká republika je klíčový spojenec Izraele v EU a dodávka strategické technologie by to potvrdila. Proto izraelská Elta jako jediná z oslovených výrobců slíbila přenést výrobu klíčových částí radarů do ČR, konkrétně do pardubického podniku Retia. Tím by Česká republika získala soběstačnost ve výrobě. Souhlas s přenosem citlivé technologie do ČR udělila Eltě přímo izraelská vláda.
Co se nabízí
Je obecně známo, že Izraelci chtějí pro Českou armádu nabídnout tzv. multi-role (zvládající více rolí) radar ELTA EL/M-2084, který je součástí špičkového obranného systému proti dronům, raketám, střelám i letadlům Iron Dome (volně přeloženo Železná kopule). To je zajímavá strategie, protože tento radar určitě není nejlevnějším možným řešením. Tím by byl jiný izraelský radar, jednoúčelový ELM-2288 AD-STAR, který je ve svých schopnostech zhruba ekvivalentní francouzskému radaru GM-400 od firmy Thales. Izraelci zřejmě předpokládají, že pro Čechy bude rozhodující kvalita, i když bude možná o něco (ne výrazně) dražší, než konkurence.
Dalším argumentem pro izraelský super-radar je, že v zemích NATO a EU není neznámý. Jeho spokojeným uživatelem je například alianční Kanada; na výrobě pro tohoto náročného zákazníka spolupracovala izraelská Elta s kanadskou pobočkou německého zbrojařského holdingu Rheinmetall.
Kromě francouzského radaru, u kterého absentuje schopnost zvládat více rolí, je posledním zbývajícím kandidátem švédský radar Giraffe 4A. Ten by měl mít schopnost multi-role, jeho problémem je, že zatím se jedná o prototyp, který není zaveden ani v domácí Švédské armádě a výrobce má potíže vůbec prosadit jeho pořízení u tohoto referenčního zákazníka. Skutečné schopnosti radaru ukáže až operační nasazení. Navíc se dá očekávat, že než se švédská „Žirafa“ stane dospělým radarovým prostředkem, bude třeba vychytávat u prvního zákazníka mouchy. Je otázka, jestli by tuhle úlohu měla plnit právě Armáda ČR.
Přínos nejen pro vojáky
Jakýkoliv zbraňový systém, a vojenský radar také lze takto označit, představuje pojistku bezpečnosti státu a občanů. To platí u radaru ještě víc než u tanku nebo samopalu, protože radar protivzdušné obrany se točí 24 hodin denně celý rok a nepřetržitě poskytuje službu hlídání vzdušného prostoru. Na druhou stranu zbraňový systém dovezený ze zahraničí nepředstavuje žádný pozitivní efekt pro domácí ekonomiku. Je to čistý výdaj.
Inteligentní a sebevědomé státy (a bez nadsázky i při naší vrozené národní kritičnosti, Česká republika mezi ně patří) tento problém řeší požadavkem na zapojení domácího průmyslu případně přenesení výroby. V tomto bodě bude Izraelce opravdu těžké trumfnout, protože na stole je jejich nabídka na přenos výroby klíčové radarové součástky, modulů antény. Kvůli tomu by se v ČR, konkrétně v pardubickém výrobci radarů Retia, měla instalovat speciální výrobní linka na výrobu modulů tzv. galium-nitridovou technologií. Jednalo by se o první instalaci a použití této technologie v ČR. V pardubické fabrice by na lince mohlo najít práci až 200 lidí, většina z toho inženýrů – elektrotechniků.
Průmyslová spolupráce v Česku je argument, který nezbytně potřebují i Švédové a Francouzi, pokud se chtějí vážně ucházet o radarovou dodávku. O francouzských úmyslech v oblasti spolupráce s českými podniky není nic známo. Sdílnější je švédský Saab, který se netají úmyslem spolupracovat se známým podnikem Era, výrobcem systémů schopných zjistit i tzv. neviditelné letouny. Era by měla pro švédské radary, pokud budou České armádě dodány, zajišťovat kompletní servis. Problémem je, že Era nevyrábí radary, ale pasivní sledovací systémy, v zásadě monitorovací zařízení a nahrávače signálu vysílaného z různých zdrojů. S aktivními radary nemá žádné zkušenosti. O podílu Ery na výrobě švédských radarů se asi proto vůbec nehovoří.
Závěrem
Vzhledem k tomu, že výběrový proces na dodávku radarů MADR není v těžkopádném režimu zákona o veřejných zakázkách, ale v režimu vláda - vláda, rozhodujícím kritériem nemusí být cena, ale kvalita technologie, přínos pro český průmysl i strategický význam spolupráce s Izraelem jako státem, který si svou bezpečnost dokáže zajistit díky odvaze, rozhodnosti i špičkovým technologiím.
Bez zajímavosti není ani fakt, že Izrael už řadu let představuje významný exportní trh pro český průmysl, např. pro české škodovky, a ČR má ve vztahu k němu vysoce kladné saldo obchodní bilance. Tím spíše dává smysl v souvislosti s pokročilými izraelskými technologiemi, jako jsou např. radary, něco pro změnu dovézt k nám do České republiky.
Marek Hrdý
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
