Marek Řezanka: Buď mír, anebo válka…

Nenechme se štvát proti sobě

A co vše od papeže ve Středoafrické republice zaznělo?: „Mezi křesťany a muslimy jsme bratři a sestry. Musíme se tedy za takové pokládat a také se tak chovat.“ Jednalo se o zřejmé poselství míru, které papež sdělil během své návštěvy místní mešity Koudoukou. „Kdo říká, že věří v Boha, musí být také mužem nebo ženou míru“, zazněla z úst papeže další z pro mě zásadních křesťanských hodnot. V tomto duchu papež František pokračoval: „Řekněme společně NE nenávisti, odplatě, násilí, především tomu, které bylo spácháno ve jménu náboženství nebo Boha. Bůh je mír, salam.“

Tento postoj papeže Františka, který tvrdě vystupuje proti stávajícímu systému – a který současně vybízí k lidskosti -- je mi velmi blízký. V tomto duchu též papež vyzval jednotlivé evropské farnosti, aby konaly: „Evangelium nás vyzývá k solidaritě, musíme dát uprchlíkům konkrétní naději.“ Papež nekádruje, zda je některý z prchajících zakukleným teroristou. Vidí lidi, kteří ztratili své domovy, zatímco se o jejich vlast přetahují velmoci kvůli imperiálním zájmům. Zejména vlády USA by měly co vysvětlovat – a za co se kát.

Stále bohužel platí, že pokud člověk prokáže sílu v podobě, kdy snese facky druhých, aniž je oplácí, je považován za slabocha. Je hned degradován na někoho, kdo se neumí bránit a nechá si vše líbit. Jeho vnitřní sílu téměř nikdo nevnímá. Považuji za nešťastné, že často slyšíme pouze na tvrdou ruku a strach. Rozhodně nás takový postoj neposouvá k větší svobodě a demokracii. Naopak.

V případě konfliktu na Ukrajině je třeba ocenit, že papež vybízí k míru – a nevolá do zbraně jako jeho středověcí předchůdci. Davy věřících na Svatopetrském náměstí vyzval, aby se modlily za Ukrajinu, a vyjádřil přání, aby „všechny strany v zemi pracovaly na překonání nepochopení“. Dále nabádal „mezinárodní společenství, aby podpořilo každou iniciativu ve prospěch dialogu“.

Papež František pochopil, že jedině dialog je cestou, která může zabránit choutkám některých kruhů vyvolat zničující třetí světovou válku.

Je to právě schopnost dialogu, jíž se nám po hříchu nedostává. Necháváme se začlenit buď do jednoho či druhého názorového tábora – a tam setrváváme ve svých hlubokých zákopech. Takto se ovšem nemáme kam posunout.

Za největší mor pro vedení jakékoli debaty považuji nálepkování, dehonestaci názorového odpůrce a nekonzistenci mezi hlásaným a konaným. Na podobnou nekonzistenci poukazoval na přelomu čtrnáctého a patnáctého století například Mistr Jan Hus.

Co pana Schapira nepotěší…

Nově zvolená místopředsedkyně TOP09 Jitka Chalánková podepsala následující petici: „My, občané České republiky svým podpisem petice stvrzujeme, že žádáme vládu této země, aby rázně odmítla veškeré návrhy Evropské komise a Evropského parlamentu na zavádění povinných kvót pro uprchlíky. Jsme přesvědčeni, že udělování azylu by mělo zůstat čistě v kompetenci národních států. Souhlasíme s tím, aby naši humanitární pracovníci v přiměřené míře pomáhali přímo na území daných států, tak jak to běžně dělají v případě různých živelných katastrof. V hromadném přijímání kulturně velmi odlišných, zejména muslimských imigrantů, ale spatřujeme obrovské bezpečnostní a ekonomické riziko pro naši zemi i její demokratické zřízení. V případě, že Evropská komise bude přes odpor ČR vynucovat, legislativně či jakýmkoliv jiným způsobem, umísťování imigrantů (uprchlíků) v ČR, žádáme Vládu ČR a Parlament ČR, aby iniciovaly kroky k vypsání národního referenda v této otázce.“

Uvedla, že podepsala petici, „která se staví proti povinným kvótám pro migranty. Důvodem mého podpisu petice byla obrana křesťanských hodnot.“

Paní Chalánková se může distancovat od IvČRN (Islám v ČR nechceme), ale nikoli od textu, jenž vědomě podepsala. V tomto textu se mimo jiné uvádí, že: V hromadném přijímání kulturně velmi odlišných, zejména muslimských imigrantů, ale spatřujeme obrovské bezpečnostní a ekonomické riziko pro naši zemi i její demokratické zřízení. V případě, že Evropská komise bude přes odpor ČR vynucovat, legislativně či jakýmkoliv jiným způsobem, umísťování imigrantů (uprchlíků) v ČR, žádáme Vládu ČR a Parlament ČR, aby iniciovaly kroky k vypsání národního referenda v této otázce.“

Zasadí se tedy paní místopředsedkyně TOP09 o prosazení zmíněného referenda? Nebo snad deklaruje na veřejnosti něco jiného než ve vrcholné politice? Problém tak má i pan Kalousek, který se slovně vehementně obul do M. Zemana s tím, že za zády se mu spokojeně usmíval na všech stranických sjezdech našich významných partají přítomný A. Schapiro.

Pan Kalousek se patrně stal mluvčím paní Chalánkové. Stíhá toho ostatně opravdu hodně – je například odborníkem na dobu husitství, kde ví, že jsme to u Lipan prohráli, nebo vystupuje jako expert přes práci policie, kdy ví, kterou kauzu (např. CASA) policie stíhat nesmí.

Jako mluvčí paní Chalánkové potom pan Kalousek veřejnosti vzkázal: „Tím, že paní Chalánková podepsala tuto petici, udělala hloupost. Hloupost uděláme v životě občas každý. Názor je dnes v TOP 09 jednotný, jsem si jist, že i paní Chalánková dnes chápe, že referendum o kvótách je populistický nesmysl.“ Jak si pan Kalousek může být hodnotovým posunem u paní Chalánkové jistý? Že by zde zapůsobilo podobné osvícení jako u několika exposlanců za ODS, kteří po „náhlém prozření“ pustili dál „daňový balíček“, proti němuž tvrdě brojili – a tím Nečasově kabinetu umožnili přijetí tzv. církevních restitucí?

Proč mám pocit, že Don Corleone by nemluvil jinak?

Navíc se mi vybavila poněkud starší kauza, z léta 2015. Tehdy Babiš na adresu paní Krnáčové poznamenal: „Primátorka sama přiznala, že se bude snažit zlepšit komunikaci. Mám z toho dobrý pocit a slíbil jsem, že se budu více zabývat o problematiku Prahy, a odcházím z jednání spokojen.“

Před veřejností se pánové Babiš s Kalouskem tváří jako nesmiřitelní soupeři. Nevedou ovšem boj ideový – pouze mocenský.

Celá výše popsaná situace v žádném případě nepůsobí věrohodně. TOP09 se rozkračuje podobně, jako její „úhlavní nepřítel“ ANO (tam mají v menu pokrmy všeho druhu – od promigračního Zlatušky či Pelikána až po protimigračně naladěné Lorencovou s Chalupou). Však on si již každý volič přijde na své.

TOP09 se ovšem v přímém přenosu (pokolikáté již?) znemožnila. Jako by nestačilo, že kníže Schwarzenberg pronesl větu, jež popřela jeho angažmá na ministerstvu zahraničních věcí.

Nyní má v čele političku, jež je v příkrém rozporu s tím, o čem tak slavnostně pánové Schwarzenberg a Kalousek deklamovali, až se v prsa bili. Jestli si pan Kalousek nevšiml, paní Chalánková se distancovala od hnutí IvČRN, ale ne od svého podpisu petice. Příště ji může vyslat 17. listopadu na albertovské pódium. Může tam obhajovat „křesťanské hodnoty“.

Pouze doplním, že osobně považuji hnutí IvČRN za subjekt, který potřebným žádnou alternativu nenabízí. Nejen, že jim nenabízí chléb, ale ani ty hry. Více méně jde o dalšího aktéra, jenž se snaží dostat k moci – a klidně podpořit stávající systém.

Je však třeba dodat, že paní Chalánková bude hájit jiné křesťanské hodnoty než papež František, který razí heslo, že nikoli nenávistí, ale láskou lze tyto hodnoty uhájit.

A zcela jiné hodnoty bude hájit Miroslav Kalousek, bývalý lidovec, který se sice snaží tvářit jako zastánce uprchlíků (jen aby se vymezil vůči panu Zemanovi) – ale humanita tomuto příteli zbrojaře Hávy jaksi nesluší. Již proto, jak by lifroval zbraně kyjevské vládě.

Řecko, Ukrajina a Unie bez hodnot

Při pohledu na současné Řecko mě mrazí. Okamžitě si vybavím román J. Loukotkové, Není římského lidu.

Zbídačení v přímém přenosu zřejmě nazýváme obranou „našich evropských hodnot“: „Některé ženy to dělají za sýrový koláč nebo sendvič, který potřebují, protože mají hlad,“ uvedl Gregory Lazos, profesor sociologie na aténské Univerzitě Panteion, který shromáždil údaje o více než 17 000 sexuálních pracovnicích poskytujících v Řecku své služby.

Nemluvíme nyní o zástupu nezaměstnaných a nezaměstnatelných a o ztracených řeckých generacích. Co za takové setby do budoucna povstane?

Stejně tristní pohled je potom na Ukrajinu. Oligarchové tam bojují o moc, občanská válka nemá konce – a politické vedení ztrácí podporu lidí, jež nenasytilo chlebem, ani neuspokojilo hrami. „Ať tak či tak, Ukrajina vstupuje do zimních měsíců bez jistoty dodávek zemního plynu i uhlí.“ Za tuto situaci je mj. odpovědná celá Evropská unie s Německem a paní Merkelovou v čele, když jednostranně odsoudila Rusko za něco, co bylo vnitřní ukrajinskou záležitostí.

Evropská unie není humánní. Je kapitalistická. Hájí zájmy nadnárodních korporací, nikoli svých občanů. Toto není garant sociálních jistot a míru. Toto je jejich nepřítel.

Tak jako nepokládám za evropské hodnoty fiskální pakt, dluhové vydírání Řecka či zavírání očí nad pučem a následnou fašizací nejvyšších pater ukrajinské politické scény, nepovažuji za křesťanské hodnoty hromadění mamonu, přisluhování systému či opovrhování částí společnosti.

Z projevu papeže Františka, aneb Zastavíme obchod se zbraněmi?...

Z překladu projevu papeže Františka v americkém Kongresu dne 24. září 2015 bych vypíchl následující teze: „Všichni z nás si jsou celkem vědomi a hluboce znepokojeni sociální a politickou situací dnešního světa. Náš svět je čím dál tím více místem násilného konfliktu, nenávisti a brutálních zvěrstev páchaných dokonce ve jménu Boha a náboženství. Víme, že žádné náboženství není imunní před formami individuálního klamu nebo ideologického extremismu. To znamená, že musíme být obzvláště pozorní před každým typem fundamentalismu, ať už náboženského či jiného druhu. V boji proti násilí páchanému ve jménu náboženství, ideologie nebo ekonomického systému je vyžadována křehká rovnováha a zároveň zajištění náboženské svobody, intelektuální svobody a individuálních svobod. Je tu však další pokušení, před kterým se musíme chránit: zjednodušující redukcionismus, který vidí pouze dobro nebo zlo; nebo chce-li lidi spravedlivé a hříšníky. Současný svět se svými otevřenými ránami, které ovlivňují tolik našich bratrů a sester, vyžaduje, abychom konfrontovali každou formu polarizace, která by ho rozdělila do těchto dvou táborů. Víme, že ve snaze být osvobozeni od nepřátel vnějších můžeme mít pokušení krmit nepřítele vnitřního. Napodobování nenávisti a násilí tyranů a vrahů je nejlepší způsob, jak zaujmout jejich místo. To je něco, co vy jako lid odmítáte.“

Polarizace jakékoli společnosti či černobílý pohled na svět jsou faktory, jež nutně každou společnost štěpí a znemožňují v ní vedení diskuse.

„Jakého pokroku bylo dosaženo v této oblasti v mnoha částech světa! Kolik toho bylo učiněno v prvních letech třetího tisíciletí s cílem dostat lidi z extrémní chudoby! Vím, že sdílíte mé přesvědčení, že je potřeba udělat více a že v dobách krizí a ekonomického strádání nesmí být ztracen duch celosvětové solidarity. Zároveň bych byl rád, abyste měli na paměti všechny ty lidi kolem nás, kteří jsou uvězněni v chudobě. Také oni musí dostat naději. Boj proti chudobě a hladu musí být veden neustále a na mnoha frontách, zejména proti jejich příčinám. Vím, že dnes mnoho Američanů, stejně tak jako v minulosti, pracuje na řešení tohoto problému.“

Tady bych rád dodal, že myslíme-li svou solidaritu s nejchudšími a nejzuboženějšími vážně, nemůžeme podporovat systém, který jejich chudobu a bídu produkuje a následně prohlubuje. Není je možné odbýt almužnou. Almužna není řešení – almužna je nedůstojná a nedůsledná forma odpustku. Mimo jiné se v této části svého projevu papež František dotkl kořenů terorismu. Držíte-li někoho dlouhodobě ve frustraci, bez naděje na zlepšení jeho podmínek – a ještě mu dáváte najevo, že je vše v pořádku, budou se v něm hromadit zloba a nenávist. Lidé nechtějí živořit a být nepotřební. Pokud jsou k takovému údělu odsouzeni, dříve či později se vzbouří.

„Být ve službě dialogu a míru tak znamená být skutečně odhodlán minimalizovat, a v dlouhodobém horizontu ukončit, ozbrojené konflikty. Zde se musíme ptát sami sebe: proč jsou prodávány smrtící zbraně těm, kteří plánují způsobit nevýslovné utrpení jednotlivcům a společnosti? Je smutné, že odpovědí jsou, jak všichni víme, jednoduše peníze: peníze zalité krví, často nevinnou krví. Tváří v tvář tomuto hanebnému a trestuhodnému tichu je naší povinností čelit tomuto problému a zastavit obchod se zbraněmi.“

Aby mohl být zastaven obchod se zbraněmi, je třeba likvidovat zbrojní výrobu. Povídejte to ale nadnárodním zbrojařským lobby. Opět tady narážíme na systémový problém. A také na pokrytectví mnohých, kteří mají na jazyku sladká slova humanismu, ale jejich činy páchnou po zavrženíhodných kšeftech. Není možné obhajovat vývoz zbraní do ohnisek konfliktů. Není možné mluvit o demokracii a současně zásobit zbraněmi nelidský saúdskoarabský režim.

„Národ může být považován za velký, když hájí svobodu, jako to dělal Lincoln, když podporuje kulturu, která umožňuje lidem „snít“ o plných právech pro všechny své bratry a sestry, jako se o to snažil Martin Luther King; když usiluje o spravedlnost a podporu utlačovaných, jako to dělala při své neúnavné práci Dorothy Day, ovoce víry, které se stává dialogem a zasévá mír rozjímavým stylem Thomase Mertona.“

Jinými slovy – svoboda není možná bez zajištění práv sociálních – a není slučitelná se systémem, který generuje maximum zisku pro minimum osob za cenu čím dál většího útlaku stále početnějšího zástupu nás všech.

Jaká že to válka?...Aneb dvě cesty

Jsem bytostně přesvědčen, že nevedeme válku náboženskou, do níž jsme manipulováni, ale válku za sociální práva – od níž je naše pozornost záměrně a cíleně odpoutávána pod falešnou hlavičkou náboženství.

Papež František nepoužívá nálepek, nepoužívá vulgarit, neuráží své názorové odpůrce. Nikdy patrně například neprohlásí, že by bylo lepší, kdyby české země nepoznaly národní obrození (jež nás jako národ zachránilo a dalo nám naději). Není zaslepen nenávistí – a nedovolí si hrát na Boha a tvrdit, že ví, co je správné. Místo toho jedná v souladu s tím, co za správné považuje – ať již každý rozhodne, jak se k tomu postaví a zda ho bude či nebude následovat. Vidí před sebou více méně dvě cesty. Jednu, která produkuje spirálu násilí. To je cesta paušalizace a dávání druhému najevo, že je zlý, nevítaný, že je nepřítel. Pak se nepřítelem stane. Jedná se o fenomén, jenž je nazýván sebenaplňující se předpovědí (sebenaplňujícím se proroctvím).

Druhá cesta spočívá v tom, že druhému dáme najevo přátelství. Jistě, toho, kdo je rozhodnut nám za každou cenu uškodit, nepřesvědčíme. Před ním se mějme na pozoru a zbytečnou naivitou mu nenahrávejme. Před těmito jedinci varují státníci, aby ochránili své občany. Těchto skutečných nepřátel ale zase tolik není. A domnívám se, že je právě na nás, jak početní budou. Chovejme se ke druhým tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám, kdybychom byli na jejich místě. Zástupy těch, kdo nám ublížit nechtějí (protože dosud s námi nemají negativní zkušenost), čekají na gesto dobré vůle. V tom – aspoň podle mě – tkví křesťanské hodnoty, k nimž se sám hlásím.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.