V jedné ze svých minulých statí jsem rozebral důvody, proč nepovažuji Realisty za alternativu (Viz), ale jenom za další šidítko na naší politické scéně. Rád bych se nyní zaměřil na Piráty. Při prvním pohledu na jejich (Viz) možná nejeden levicově orientovaný člověk zaplesal. Vyberme jenom namátkou – Zdravotnictví pro všechny, bezplatné kvalitní školství, sociálně spravedlivější systém, prosazování prvků přímé demokracie – a mohli bychom pokračovat.
Jenomže už na druhý pohled můžeme zjistit, že ne vše, co se třpytí, je zlato.
Na papíře je to pěkné, ale…
Piráti se sice tváří jako levicová alternativa, ale přitom nenabízejí nástroje, jimiž by slova přetavili v činy. Jejich hesla působí vágně. Je hezké, že chtějí podpořit handicapované a sociálně slabé – ale jak konkrétně? Dostupné a kvalitní zdravotnictví zní pro mnohé uši jako rajská hudba – ale kdo z Pirátů zkusí jít podobnou cestou, jako kdysi ministr Ivan David? Tedy cestou odporu proti farmaceutické lobby? Už si nepamatujeme, jak zmíněný ministr dopadl? Byl mediálně doslova odstřelen.
V podobném duchu můžeme vnímat prosazování prvků přímé demokracie včetně požadavku na možnost odvolatelnosti politiků v případě neplnění programu. O přímé demokracii dnes mluví kde kdo – i ČSSD, Svobodní, Realisté či Úsvit. Dokonce ji měla v ústech svého času i Karolina Peake. Za zásadní však považuji nastavení parametrů, o nichž Piráti podivně mlčí. Kolik hlasů bude nutných, aby vůbec referendum proběhlo? Za jakých okolností bude (ne)platné? Čeho všeho se (ne)bude dotýkat? Budou mít politici právo veta?
A co hlavně: Jak budou vypadat mediální diskuse k jednotlivým tématům? Bude snad stále mít někdo k médiím přístup o něco rovnější než druzí? Budou mít lidé zajištěno maximum relevantních informací, nebo se budou rozhodovat na základě mediálních masáží?
Bezplatné školství zní dobře. Uvědomují si ale Piráti, že ze škol vychází stále více jedinců bez základního historického přehledu? A že na mnohých humanitních oborech na vysokých školách je více než na myšlení důraz kladen na ideologii (zejména studium politologie)? Že se úroveň vysokoškolského vzdělání snižuje a spěje k další degradaci? Že jít na učební obor je bráno jako něco podřadného, kde bují drogy a alkohol a kde se nikdo nic nenaučí? Dochází Pirátům, že mnozí vysokoškoláci nenajdou adekvátní práci – a budou se často muset spokojit vzhledem ke své kvalifikaci s podřadným zaměstnáním?
Věcí diskuse potom je, zda se má náš vzdělávací systém ještě více digitalizovat. Neztrácejí děti právě digitalizací schopnost kriticky myslet? Jaký je pohled Pirátů na inkluzi ve školství? Jak chtějí Piráti posílit pravomoci a autoritu učitele (aby nepodléhal vazbě bohatého otce některého ze žáků na ředitele školy apod.)?
Ať jsou ty dávky nižší?
Další výraznou trhlinu v pirátské lodi najdeme v oblasti sociální.
Pokud se Piráti domnívají, že jim Vlastimil Tlustý pomůže právě s otázkou nepodmíněného základního příjmu (NZP), dávají tím občanům najevo, že pro ně již pravo-levé vymezení mrtvé je. Je to smutný vzkaz.
Hlavním motivem pro zavedení NZP je pro pana Tlustého a podobně ideologicky vybavené lidi vidina zjednodušení systému sociálních dávek a úspora nákladů na administrativu s nimi spojenou. Vzhledem k tomu, že jej dostanou všichni ve stejné výši, nemusí nikdo posuzovat, zda ten či onen objektivně potřebuje příjem větší. Neoliberálové potom kalkulují s NZP v takové výši, která bude stačit k živoření. O nějakém důstojném životu nemůže být řeč. Člověk, který má k dispozici pouze NZP, bude nucen i nadále intenzívně hledat a přijmout jakoukoli námezdní práci, která se naskytne. A tím se opět dostáváme k problému robotizace a riziku, že námezdní práce se již korporacím nevyplatí – bude pro ně drahou a zbytečnou.
Piráti ovšem toto vůbec neakcentují, jinak by pana Tlustého nemohli oslovit.
Čím jdeme hlouběji, je patrné, že jedna věc je text programu – a věcí druhou budou činy, které (ne)můžeme ze strany Pirátů očekávat.
Své vypovídá i postoj Pirátů k volbě prezidenta republiky:
Je více méně zřejmé, že Piráti nepodpoří M. Zemana – a je velmi pravděpodobné, že vsadí na kandidáta, který establishmentu vadit nebude.
Piráti nepředstavují protisystémovou stranu. Snaží se sice působit dojmem sociálně citlivého a ekologicky zaměřeného subjektu, ale panují zde oprávněné obavy, že půjde o simulakrum.
A s kýmpak do chomoutu, aneb Kdo si na sebe zbude?
Přehlížet bychom neměli ani fakt, s kým by byli Piráti schopni jít do případné koalice a jakou politiku by byli ochotni prosazovat. Máme snad jistotu, že by neusedli do lavic spolu s ODS, KDU-ČSL, TOP09 či Realisty, třebaže tyto strany mají výrazně asociální programy?
Například Jakub Patočka (od roku 2013 sociálně demokratický politik!) na Deníku referendum doslova píše: „A TOP 09 a Zelení, nebudou-li mít jinou možnost, protože na sebe zbudou, mají rovněž povinnost – ke svým voličům i k zájmům státu – se spolu na nějaké předvolební alianci dohodnout“ (viz). Tím vlastně dává najevo, že nějaký deklarovaný program je pouze cárem papíru. Neboť nemůže být větších programových rozporů v otázce zdravotnictví, školství, sociálního systému či prosazování prvků přímé demokracie, než je tomu v případě Pirátů a TOP09.
V demokratickém minimu Pirátů je hned v prvním bodě obsaženo: „Hlasuji a rozhoduji v souladu s programem, ke kterému jsem se přihlásil, a postupuji přitom podle předepsaných pravidel“ (Viz). Již toto prohlášení by samo o sobě kooperaci s TOP09 mělo naprosto vylučovat. Stejně tak je ale těžké představit si kooperaci Pirátů s ČSSD, pokud ta bude podporovat TTIP, pod záminkou vetší bezpečnosti bude eliminovat naše svobody a v neposlední řadě bude podporovat odbor na posuzování, co je pravda, a co pravda není (Viz).
Skoro každý dnes mluví o boji proti korupci (Nečasova vláda měla tento bod jako své motto – a kolik korupčních kauz ji provázelo?). Nás by ale mělo zajímat, jak je na tom ta která strana s účetnictvím, jak jsou financovány její kampaně a kdo za tou či onou stranou stojí (myšleno kdo ji finančně sponzoruje).
Ivan Bartoš zřejmě spoléhá na to, že získá část voličů bezradné sociální demokracie (Viz).
Že bychom se pak dočkali „nové síly“, totiž Pirátů, kteří jsou podezřele TOP? Některé průzkumy dávají oběma těmto subjektů, naději (Viz).
Shrnuto podtrženo: Piráti nadějí pro člověka, který chce oproti establishmentu změnu, nejsou. Jenom další pojistkou systému, aby se mohla po volbách upéci koalice, která bude plnit své sliby. Jediná vada na kráse bude, že to nebudou sliby dané voličům.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
