Pokud se někteří rádoby příznivci levice uchylují k oslavě politiky paní Merkelové či pana Macrona, v žádném případě neblahořečí ničemu levicovému. Jenom se snaží přesvědčit sami sebe, že stávající systém je funkční a že je snad dokonce humanistický. Že myslí na druhé – a nikoli na zisk stále užších a stále bohatších kruhů.
Kapitalismus s lidskou tváří?
Neoliberalismus zatím může bouchat šampaňské. Co si ale mají počít lidé, kteří budou vyhazováni z práce, že pro ně není místo? Co si mají počít rodiny, které se zadluží už jen proto, aby nějak mohly bydlet? Na jednu stranu slýcháme, kdo že bohatne na zemědělské produkci, na vlastnictví vody, na obchodech s léky, na kšeftech se zbraněmi (atd.) – a na druhou stranu se máme tvářit, že tohle je nějaký Ráj, který lidem umožňuje rozvoj? Skutečně?
Kapitalistický systém s lidskou tváří je naprostým nesmyslem – a kdo sní o tom, že nás spasí, si lže do kapsy. Je utopií si myslet, že zbraně lze prodávat jenom těm hodným. Kdo kupuje zbraně, hodlá zabíjet. Ten není hodný.
Stejně tak je utopií si namlouvat, že když někomu zboříte jeho svět, srovnáte se zemí jeho domy, vyvraždíte jeho příbuzné, bude vás potom milovat, hned jak mu blahosklonně podáte krví jeho blízkých nasáklou ruku.
Tento systém nedělá nic jen tak pro něčí dobro. Motivem je zisk – ale v žádném případě ne zisk většiny.
O jaké Evropě kdo sní?
Naše „levice“ dokáže toliko někomu prodat národní bohatství (např. lithium), dovede přihrát malou domů penzijním fondům a umí podporovat konflikty, kde trpí lidé (například udržováním nesmyslných protiruských sankcí v konfliktu na Ukrajině, kde minské dohody neplní zejména ukrajinská vláda, jíž by se měly týkat především).
To pravice si vede o poznání lépe. Svou asociálnost maskuje údajnou proevroskostí (TOP09, KDU-ČSL, STAN), aniž se kdokoli ozve, že být proevropským vůbec neznamená podporovat politiku lidí, jako jsou E. Macron či A. Merkelová. Chceme snad Evropu sociálně nesmiřitelně rozdělenou, Evropu kolabující a Evropu ponížených a frustrovaných?
Pravice podle Klause
Touha sjednotit pravicovou scénu je patrná hned z několika směrů. Naposledy podobnou vizi vyhlásil pan Bělobrádek, který chce po STAN přibrat také TOP09 (bez pana Kalouska) a možná pošilhává i po ODS.
Svou vizi sjednocené pravice měl ale též například V. Klaus. Jeho snahy však vyšly naprázdno – a hlava, která se měla nést vysoko vzhůru, zůstala k zemi skloněna. Své si potom vyslechl P. Mach:
„Abych to specifikoval, myslím, že největší úder tomu dalo jedno seskupení, jedna malá strana, která je nám jinak názorově velmi blízká, ale která se v žádném případě připojit nechtěla. Byla to Strana svobodných občanů Petra Macha. To, že se Petr Mach se svou stranou nebyl ochoten přidat, byla zásadní trhlina v pokusu takovéto širší seskupení udělat“ (Viz ).
Václav Klaus se však do dnešního dne nesmířil s tím, že on sjednotitelem pravice nebude.
Není to tak dlouho, kdy jeho pravá ruka, P. Hájek, o TOP09 psal jako o „neomarxistech“ a kdy sám Klaus odmítal TOP09 (jednu z nejvíce asociálních stran na naší politické scéně) zařadit na pravici:
„V jednom rozhovoru jsem nevědomky a neplánovaně urazil TOP 09, když jsem řekl, že na pravici je stále více beznadějná ODS a jinak nikdo. Topka to vzala jako atak na sebe, ale tak to opravdu nebylo myšleno: mě totiž vůbec nenapadlo řadit TOP 09 k pravici“ (Viz )
Neuplynulo zase tak moc vody – a najednou V. Klaus TOP09 na pravici vidí, třebaže se na ni podle svých slov zlobí (ale to i na Svobodné či ODS):
„Pravici nevěřím, nevidím příliš mnoho šancí, že by v těchto volbách mohla vzniknout nějaká úspěšná strana. Navzájem si uberou voliče. Tradičně se zlobím na Top 09, která je bezbarvá středová strana. ODS je tichá, málo zřetelná, málo výrazná“ (viz).
Pokud by někdo namítl, že TOP09 nazval středovou stranou, lze odpovědět, že za středovou označuje i ODS (přesto obě nyní zahrnul pod pojem „pravicová strana“):
„To, co předvádí ODS je podle mého názoru strašně slabé, neambiciózní, navíc nepravicové“ (Viz ).
Pravice podle Kalouska
Dalším z neúspěšných sjednotitelů pravice je M. Kalousek. Jeho TOP09 nyní balancuje nad pásmem nezvolení – a pokud voličům slouží paměť, zvláště, jestliže kdysi dostali jeho drzou složenku, kolik údajně dluží (aby on potom v roli ministra financí každého vesele zadlužoval dál) – mohl by se ze Sněmovny poroučet.
Sám Kalousek definoval pravicovou politiku následovně:
„Pod pojmem pravicové politiky a pod značkou pravicové politiky odmítal deregulovat nájemné, privatizovat banky, dnes vidí těžiště pravicové politiky v rozbití Evropské unie a v servilitě k Rusku. Já jsem si vždy myslel, že pravicová politika znamená svobodný trh v rámci rovných pravidel pro všechny a prozápadní orientace s vědomím, že Rusko je naše největší potenciální riziko. Takže myslím, že se lišíme v pojmech. Pojmu pravicová politika Václav Klaus přiřazuje národní socialismus s vazbou na Moskvu“ (Viz ).
Takže ať žijí deregulace, privatizace a „svobodný trh“ (v Klausově pojetí „volný trh“) – což v praxi znamená nesmírně svázaný trh, kde bank shrabují ti největší. Považují snad někteří lidé hlásící se k levici pana Kalouska za levicového? Jen proto, že se přidává k politikám A. Merkelové a E. Macrona?
ANO s Realisty problém nemá…
O sjednocení pravice ale uvažují i jiní. Nezapomínejme, že ANO není levicové ani omylem a že Robejškovi Realisté hlásají, že oni konečně naplní program ODS. A. Babiš se na adresu P. Robejška vyjádřil jasně: „Má dobré názory, nemám s ním problém" (Viz ). Stejně tak se P. Robejšek nevymezuje vůči A. Babišovi jako například P. Fiala či P. Gazdík. Spolupráci ANO a Realistů tedy nelze vyloučit – a že by to nebyla žádná prosociální vláda, není třeba dodávat.
Bylo pak zajímavé sledovat, jak bude P. Robejšek vysvětlovat spojení se stranou, která má ve svých řadách pány Teličku či Zlatušku (kteří se netají svou promigrační politikou). Pan Telička je pak znám jako člověk, který na konci osmdesátých let vstoupil do KSČ (zřejmě z ryzího přesvědčení), jenž úzce kooperoval s ČSSD, aby nakonec zakotvil v ANO.
Pan Zlatuška zase pro změnu nehorázným způsobem (asi po vzoru Jaceňuka a Porošenka) překrucuje historická fakta (Více viz ).
Ani bych se příliš nedivil, kdyby v případě vstupu Realistů do Sněmovny V. Klaus otevřeně podpořil P. Robejška na prezidenta republiky. To, že P. Kohout z Realistů M. Zemana nesnáší, dal v minulosti jasně najevo (Viz ).
Koho volí Klaus?
Do tohoto kontextu by potom zapadala kritika M. Zemana právě z úst V. Klause:
„Dostaly se na veřejnost slova, které já nepoužívám ani v soukromí. Tahle slova nepatří do politiky, jsou naprosto zbytečná a jsou sebepoškozující, já jsem je nikdy nepoužíval“ (Viz ).
Jistě, pan Klaus nepotřeboval pojmenovávat nepravosti v politice pravými jmény. On se totiž na tvorbě stávajícího politického prostředí aktivně podílel:
„V tom, že byl absolutně obejitý odbor legislativy a práva Kanceláře prezidenta republiky, kde pracují zkušení právníci, trénovaní právě na takovou věc. Místo toho byli povoláni externisté typu Zdeňka Koudelky jako dlouholetého politika, a v té době státního zástupce, který pobýval na stáži na ministerstvu spravedlnosti. A mimochodem, prezident Zeman potvrdil, že podíl Koudelky tam byl a že to je důvod, proč ho nenavrhne ústavním soudcem“ (Viz ).
Chceme jen jedinou „pravou“ pravdu?
S blížícími se parlamentními volbami, ale zejména s volbou hlavy státu lze očekávat mohutnou antizemnanovskou kampaň. Téměř všechna média (i ta hrající si na alternativu) budou pravidelně šířit informace o údajném rozpadu jeho mozku a budou vyprávět hrůzostrašné zkazky, jak potřebuje plenky, dýchací přístroje – a třeba se i dozvíme, že se nechal zmrazit. Něco podobného by si média například vůči panu Schwarzenbergovi nikdy nedovolila.
Možná že ale tímto vším docílí jediného. Že je rozzuření a frustrovaní občané přestanou totálně poslouchat, číst – a co hlavně, řídit se jimi. A že sami vyhodnotí, zda M. Zeman někde nehybně leží, nebo s nimi pravidelně diskutuje ve všech krajích naší republiky. Stejně tak sami usoudí, zda mu myšlení neslouží. Stačí, když si někde poslechnou jeho vystoupení a když budou sledovat jeho úsilí ve prospěch naší republiky na svých zahraničních cestách. A když pak porovnají své postřehy s těmi, které se jim média snaží vnutit jako „jedinou zaručenou pravdu“.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
