Marek Řezanka: Prostředí pro diskuse nevhodné

Bohužel jsme svědky doby, kdy můžeme mluvit o zjevném selhání takzvaných elit. Pokud lidé nemají, s kým se ztotožnit, koho brát jako svého, je to problém. Mnozí umělci, akademici, ale i studenti – o mainstreamových médiích ani nemluvě -- nevystupují jako následováníhodné vzory. Opakovaně se nechávají zneužívat k ideologickým kampaním. Stačí si vzpomenout na průběh výročí 17. listopadu v roce 2014. Zemanovi byly ukazovány rudé karty, hloučky v ulicích vyzývaly k jeho demisi.

„Naši akademici“ se semkli jako jeden muž – a obhajovali neobhajitelné – vrhání vajíček na Zemana: „Myslím, že drobná ostuda s potrefením německého prezidenta kouskem vajíčka zabránila ostudě převeliké, totiž že by světová veřejnost setrvávala v dojmu, že kremelský styl politiky pana Zemana má u nás všelidový souhlas,“ rozepsal se jeden signatářů petice proti Zemanovi, filosof Zdeněk Kratochvíl. Když se rektor University Karlovy, Tomáš Zima ozval, že demonstranti na Albertově zneuctili a pošlapali památku studentů, kteří stáli na Albertově v roce 39. a 89, byl akademickou sférou obrazně pozván na kobereček, aby jí vzápětí vyjádřil svou podporu, že v tom hlavním s ní souzní.

Dlouho to vypadalo, že házení vajec na hlavu státu posvětíme jako normu. Až pražský magistrát nařídil druhé městské části, aby házení vajec na prezidenta Miloše Zemana, k němuž došlo loni 17. listopadu, bylo posouzeno jako přestupek.

Zeman jako terč

Především politici TOP09 se argumentačně pohybují za čárou, když veřejnost přesvědčují o věcech, jež nemají reálnou oporu ve faktech a důkazech. Na základě dezinformací tak štvou lidi proti legitimní hlavě státu. Horší je to v situaci, kdy někteří z nich učí jako politologové, kteří by měli věci zkoumat, a ne k nim přistupovat ideologicky.

Není snad nikdo ze špiček TOP09, kdo by k prezidentovi Zemanovi nezařadil slůvko „zrada“. Naprosto nepodloženě, bez jediného důkazu.

Zemanovo odstoupení požaduje například J. Štětina: „Prezident Zeman asi neví, že Rusko vyhlásilo Evropě, to jest i nám, hybridní válku. Válku, která zahrnuje prvky studené války i války horké. V hybridní válce se používají zbraně v kyberprostoru, zelení mužíčci i tanky a letectvo. Jsme s Ruskem ve válce, i když u nás v Česku dosud domy nehoří. Jestliže ve válce někdo jedná jako český prezident Zeman, je namístě použít slovo zrada. A je namístě, aby prezident Zeman odstoupil.“ (PL, 7. 5. 2015)

Sám Štětina nyní inicioval pozvání Andrije Bijeckého, šéfa ukrajinského Sociálně nacionálního sdružení (SNS) a současně velitele ukrajinského dobrovolnického praporu Azov (který se otevřeně hlásí k nacistickým symbolům a odmítá minské mírové dohody), do europarlamentu,

Pokud bych měl definovat, co spíše naplňuje podstatu zrady, zda výroky, které se ztotožňují s realitou, nebo otevřená podpora nacistických a fašistických sil, volil bych to druhé.

Rusko nikdy nemělo připravenou armádu na vojenskou invazi na Ukrajinu, zdůraznil šéf francouzské tajné služby Christophe Gomart. Pro štětiny a jim podobné nemají ale podobné informace valnější význam. Oni přese nejlépe sami vědí, s kým jsou ve válce. Bylo by to úsměvné, kdyby to nemělo tragický podtext. Antizemanovská hysterie a neustálé strašení Ruskem přineslo své ovoce v podobě lidí bojících se Ruska – někteří by se nechali i dobrovolně naverbovat do války proti němu. To vše na základě výroků, jakými se ohání pan Štětina.

Umělé vyvolávání strachu z „nepřítele“ je nebezpečné. Není založeno na pravdě – a nutně vede k posilování nesnášenlivosti vůči subjektu, jehož se máme bát.

Politik a politolog v jedné osobě, Marek Ženíšek, do éteru vyslal následující perlu: „Když jsem zaslechl většinou obyvatel ČR kvitovaný výrok o rozmístění 1500 vojáků na našich hranicích, bylo mi jasné, že něco přijde. Pan prezident velmi dobře využívá scénáře z filmu Vrtěti psem. Škoda, že tohle není film. Prezident Zeman opakovaně dokazuje, že České republice škodí, a to systematicky a vědomě.“ (PL, 4. 8. 2015).

Ač jediným slovem nedoložil, čím že Zeman škodí, pronesl toto obvinění z opozice politologa i pedagoga. Může tak samozřejmě formovat názor laické veřejnosti, pokud ta by mu jako „odborníkovi“ důvěřovala.

Ano, zažíváme období devalvace takzvaných odborníků, tedy lidí, kteří by se měli v dané problematice vyznat a jimž by se mělo věřit.

„Jsme malý stát a jakýkoli český politik, který se domnívá, že s ním Moskva jedná jako rovný s rovným, je pouze užitečný idiot,“ vyjádřil se na dresu prezidenta republiky „politolog“ z TOP09, Michal Romancov. A dodal: „Jsem přesvědčen, že Miloš Zeman škodí zaprvé České republice, což by v kontextu války, která probíhá na Ukrajině, až tak zásadně nevadilo, ale ještě horší je, že škodí Evropské unii. Ze zpráv ruských médií nelze rozlišit, kdy se Rusové domnívají, že Zeman hovoří jako prezident České republiky a kdy hovoří jako evropský státník.“

Ladislav Cabada (další politolog z TOP09) zase na svém facebookovém profilu 6. 9. 2014 zveřejnil následující povzdech: „Miloš Zeman na Ukrajině nevidí ruskou invazi, jen občanskou válku. Je strašné mít takového prezidenta. Jeho postoj je hloupý a trapný.“

Ani Cabada se zjevně neseznámil s Gomartovým zjištěním, že na Ukrajině zjevně probíhá právě občanská válka, kterou vyvolalo dosazení nikým nevolené vlády – po puči, jehož pozadí není uspokojivě vyšetřeno.

„Musíme Ukrajině pomoci i zbraněmi,“ vzkázal již v říjnu 2014 K. Schwarzneberg.

TOP09 se nijak netají podporou křídla, které chce otevřený vojenský konflikt s Ruskem – klidně až do zničení celého světa. Takovéto aktivity by měly být posuzovány v přímém rozporu s naplňováním minských dohod. Není nakonec toto i cílem Evropské unie? A není tedy vše, co naplnění těchto dohod zamezuje, protievropské?

„Pro mě jsou nepochopitelné názory, které říkají, že Ukrajincům pošleme humanitární pomoc, ale zbraně ne. Když to přeložím do hořkého bonmotu, tak jim vzkazujeme, že jim dáme brýle, aby ostře viděli, jak se blíží nepřítel, ale nepošleme jim žádnou zbraň, aby ho mohli zastavit," nechal se slyšet Miroslav Kalousek.“ (Deník.cz, 7. 4. 2015).

Také on nesleduje co nejrychlejší ukončení občanské války na Ukrajině. To by jinak musel požadovat především odzbrojení extremistických nacistických praporů typu Azov. Dále by nemohl tvrdit, že zbraně dodává pouze Rusko, ale musil by dodat i takovou drobnost, že na Ukrajinu již dávno proudí zbraně ze všech koutů světa včetně USA.

„Washington dodal ukrajinské armádě těžké bojové zbraně na začátku konfliktu v dubnu, a možná ještě před vypuknutím války. Klíč k pochopení situace spočívá v tom, že USA vždy vyzbrojovaly Kyjev, a Obamovo prohlášení teprve o záměru dodávat zbraně je lež! NATO a ukrajinské vzdušné síly disponují stále vybavením dodávaném z iniciativy Bílého domu,“ upozornil americký politolog, Stephen Landman.

Když politologem, tak jedině TOP…

Jak už bylo v textu uvedeno, řada předních politiků z TOP09, kteří mají na dění na Ukrajině „svérazný“ – silně zideologizovaný pohled, působí též v roli politologů a pedagogů. Jakou záruku objektivity má potom student, který člověku, pro něhož je Zeman ztělesněním ruského agenta, odevzdá práci monitorující ruské hledisko na konflikt. Zdůrazňuji monitorující, nikoli velebící či adorující.

Následující postřeh je od studenta politologie Západočeské University v Plzni, kterému nebyl udělen zápočet pro údajné špatné odkazy na zdroje. Sám student má ovšem v ruce práce, které zápočet dostaly, a přitom nedodržovaly ohledně odkazů na zdroje žádné formální pokyny, nebo je dokonce ani neobsahovaly. Jemu potom byly vytknuty věci, které lze označit za sporné. Podrobnosti udává na svém webu, kde mimo jiné také píše: „Již od roku 2011 se v Plzni pořádá Český model amerického kongresu (ČMAK). Účastníci se např. naučí tahat za nitky v zákulisí a vybraní zájemci si pak mohou vyzkoušet co obnáší vyjednávání smlouvy TTIP.

Záštitu nad letošním ročníkem převzali poslanec a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg a plzeňský primátor za ČSSD Martin Zrzavecký. Mezi hosty v minulosti byli Jiří Pospíšil (europoslanec za TOP 09, bývalý děkan plzeňských práv a exministr spravedlnosti), Roman Joch (ředitel Občanského institutu placeného z USA, stoupenec amerického radaru v Brdech, podporovatel mučení, obhájce válek vedených USA a podporovatel Karla Schwarzenberga v prezidentské volbě), Jaroslav Lobkowicz (poslanec za TOP 09), Ladislav Cabada (kandidát TOP 09 do senátu, vyučující KAPu), Lenka Andrýsová (bývalá poslankyně za VV a LIDEM), David Šanc a Linda Piknerová (poslední dva jmenovaní stojí za machinacemi v kauze Plzeňská politologie).“ (Více viz Americké kádry na univerzitě v Plzni?, 5. 8. 2015).

Nevadí nám, že státní peníze tečou na podporu modelů, které studenty učí konkrétním politikám, ale nevěnují se rozboru dokumentů a rozboru těch politik?

Nezapomínejme na zcela nevhodné vměšování amerického velvyslance Shapira do svobodného rozhodnutí hlavy cizího státu podílet se na oslavách konce druhé světové války a uctění obětí v zemi, která sehrála v Hitlerově porážce zásadní úlohu.

To nám vadí, to zas ne…

Toto vše tedy vytváří nějaký rámec. Rámec, v němž se nejeden akademik, nejeden politik a nejeden umělec zcela zdiskreditovali jako nedůvěryhodní. Stejně jako mnozí komentátoři, kteří zcela záměrně bagatelizovali nebezpečí hnědnutí ukrajinské politické scény a význam Pravého sektoru. Neviděli neslyšeli vyhrůžky ministra vnitra Avakova, nehrozili se D. Jaroše a jeho nesmlouvavé touze porazit Rusko. Neděsila je všudypřítomná atmosféra strachu, v níž umírali názoroví oponenti. V níž byli vražděni. Připomeňme si například ukrajinského publicistu a spisovatele, O. Buzinu, který byl zastřelen. Navzdory neklamným důkazům někteří čeští komentátoři psali – a stále píší – že na Ukrajině žádné větší tendence k fašismu či nacismu nejsou, že se jedná pouze o ruskou propagandu. Smutné.

Přece nepomohu „topkařům“…

Jak vypadá sklizeň tohoto selhání intelektuální fronty České republiky? Že jí výrazná část společnosti nedůvěřuje – a cokoli pak tito představitelé zastávají, vzbudí v občanech pochybnosti.

Tento mechanismus je nebezpečný zejména ve vztahu k jakékoli smysluplné debatě.

Vezměme si například v těchto dnech velmi žhavé téma uprchlíků a imigrantů. Nevedeme debaty. Nezamýšlíme se nad argumenty toho druhého. A to proto, že část společnosti je již na určité „osobnosti“ alergická – a kdyby potom stokrát i řekly pravdu, nebude jim věřit. TOP09 nebude věřit její proklamovaný humanismus, když ho na vlastní kůži zažila v Nečasově kabinetu. Ještě teď se člověk otřese, když pomyslí na zcela asociální politiku J. Drábka, který závažně poškodil sociální systém země – a mnoho handicapovaných lidí zbavil jejich důstojnosti.

Pokud nyní ve vztahu k uprchlíků ukazuje křesťanskou tvář T. Halík, nemůžeme nezmínit jeho poněkud méně křesťanský pohled na Rusko: „Rusko stojí před hrozbou velké ekonomické krize. A tváří v tvář této hrozbě se Putin snaží vybudit a vybičovat starý ruský nacionalismus a krmit národ vidinou obnoveného Sovětského svazu. Je to starý ruský imperialismus, který straší v jeho hlavě a zejména ve hlavách ruských oligarchů, kteří stojí za ním. A kdyby přestal vyhovovat jejich nárokům, tak si tam mohou dosadit ještě horšího diktátora. A na mezinárodní scéně Putin vytváří koalici těch nejhorších sil. Od fašizujících nepřátel Evropské unie včetně paní Le Penové přes posilování spolupráce s Kubou až po styky s některými kryptokomunistickými vládami v Jižní Americe. Před očima nám tady vzniká jakási globální protidemokratická koalice.“ Halík se při hodnocení ukrajinského konfliktu nechal unést ideovým proudem TOP09. Navíc jeho hodnocení jihoamerického kontinentu, z něhož pochází velký kritik stávající fáze kapitalismu, papež František, je přinejmenším zavádějící.

Umíme si vůbec představit, že by se část naší společnosti mohla ztotožnit s postoji pánů jako Ženíšek, Štětina, Schwarzenberg, ale i Halík?

Takto se vlastně formuje apriori názor založený na negaci stanovisek „negativních elit“. Tento fenomén je škodlivý. Je totiž zřejmé, že někteří voliči Miloše Zemana tvrdě odsuzují plošné nálepkování islámu a muslimů jako zla, stejně jako nemálo příznivců K. Schwarzenberga považuje imigranty za zlo a islám by zakázalo.

Svého guru nedáme…

Současná atmosféra brání práci s argumenty. Občané se cítí být odtrženi od „svých elit“, nevěří jim – a pokud si najdou někoho, ke komu se hlásí, jsou ho ochotni nekriticky bránit zuby nehty proti všem, kdo proti němu vystupuje. Snadno tak zavrhnou někoho, kdo v konkrétním bodě kritizuje hlavu státu, a jinak by jim třeba v devadesáti procentech svých názorů vyhovoval. Absence kritičnosti a bezmezná adorace kohokoli jsou vždy špatné. Nehodnoťme ale důsledek, ale příčiny tohoto stavu.

Někteří intelektuálové jsou zděšeni, jak naše společnost tíhne ke xenofobii a nesnášenlivosti. Také se těchto tendencí bojím. Již dlouho. Není ale podle mně možné vinit občany. Nenálepkujme se fašisty – a bojujme proti tomu, co fašistické tendence posiluje.

Právě tady je třeba zdůraznit pochybení všech, kteří bagatelizovali a zpochybňovali vzrůstající vliv fašistů v ukrajinské vládě. D. Jaroše můžeme brát jako symbol tohoto procesu. A tito lidé dnes povýšeně hledí shůry na ty, kteří mají strach z takzvaného Islámského státu – a bohužel se bojí každého muslima, který by k nim strčil nos.

Nikoho nepřesvědčíme, když mu budeme nadávat, když ho budeme všemožně nálepkovat, když se nad něho budeme nadřazovat jako nezpochybnitelná morální autorita. Zvláště, máme-li máslo na hlavě v podobě neobjektivního hodnocení dění na Ukrajině.

Je žalostné, mají-li tyto „morální autority“ radost, když má být popotahována žena, která sdílela nepravdivou informaci, jež vyvolávala nenávist k jedinci a skupině osob. Již jsme zapomněli na selhání médií, když hovořila o „romských útočnících“ na chlapce v Břeclavi, aby se ukázalo, že hoch si vše vymyslil? Nevyvolal se tehdy zcela zjevně antiromská hysterie?

Zapomínáme na výše citované výroky pánů Štětiny, Ženíška či Cabady? Neměli bychom trvat hlavně na tom, aby se všem měřilo stejně – zvláště, chceme-li vystupovat jako antifašisté? Jakmile budeme „jednosměrnými antifašisty“, demokraty či obhájci lidských práv, poškozujeme to, zač máme bojovat.

Odvádění pozornosti

Sám považuji jednání A. B. Bartoše z Národní demokracie, T. Okamury, který obětoval téma přímé demokracie honu na čarodějnice – tedy imigranty – či M. Konvičky, který se de facto hlásí k Huntigtonovu střetu civilizací (čímž by měl být jako spojenec pro Bartoše nepřijatelný), kdy všichni vyznavači islámu jsou nepřátelé – za obludné. Je to zcela očividné odvádění pozornosti od systémového kolapsu k pseudoproblému. Konvička ani Bartoš nejsou antisystémoví. Jediné, co dělají, že pracují se strachem lidí, nad kterým zprofanované elity pouze mávnou rukou, že je hloupý. Proč by se tedy lidem něco vysvětlovalo, že?

Chybí nám pokora. Schází nám úcta k tomu druhému, pokud ten má odlišný názor. Ztrácíme potom společnou řeč, což pomáhá těm, kteří usilují o nějakou tu vládu „pevné ruky a pořádku“.

Dotýká se mně, že lidé volají po věšení imigrantů a že přebírají postoje, za něž by se nemuseli hanbit členové Kukluxklanu. Trápí mě to. Nikdy totiž sami nevíme, kdy budeme potřebovat pomoc. Navíc nelze nevidět zájmy nadnárodních korporací, zvláště zbrojařských, kterým jistě bude vyhovovat, když se křesťanské a ateistické střední a nižší vrstvy pobijí s těmi muslimskými, aniž někdo bude pořádně vědět, proč.

Měli bychom se hlavně ptát, proč takzvaný Islámský stát vznikl, co se v oblasti občanských práv a svobod děje v USA, na základě čeho byly vedeny války v Iráku či Libyi - a tak podobně.

Imigrací nemůžeme spasit svět – tam je třeba hledat jiné řešené. Ale pokud již někdo migruje, aby si zachránil život či uživil rodinu, je nelidské posílat ho zpět.

Je nezbytné rozptylovat strach argumenty. Je na státu, aby občanům dokázal, že je schopen garantovat jejich bezpečnost, že má koncepci, jak stávající problémy řešit. Pokud si ale vzpomeneme na kroky minulé, Nečasovy vlády, kdy se šetřilo na všem společensky potřebném, tedy i na policii či na handicapovaných a nezaměstnaných, příliš optimismu nám to nedodá.

Lidé se potřebují na vlastní oči přesvědčit, co pro ně je či není hrozbou. V tomto ohledu bych rád vyzdvihl postoj papeže Františka – jemuž ostatně jsou naše špičky katolické církve na hony vzdáleny – jenž souvisle kritizuje současný kapitalistický systém a zároveň vyzývá k pomoci uprchlíkům: „Místo toho jsme vytvořili nové idoly. Adorace pradávného zlatého telete dnes nachází nový nemilosrdný výraz v kultu peněz a v diktatuře hospodářství bez lidské tváře a skutečně lidského cíle..

Jsme ve válce, opakovaně říkám, že toto je třetí světová válka, rozložená na několik částí… Když jsou migranti nuceni prchat z jedné země do druhé a nikdo jim neposkytne přístřeší, to je nevyřešený konflikt, to je válka, tomu se říká vražda.“

Neukazujme záda tonoucím…

Pokud jde někomu o život – a druhý mu odmítne pomoci -- lze čekat, pokud ten v ohrožení života přežije, že se z obou stanou nepřátelé. To je zbytečné – a paradoxně to nahrává kruhům, proti nimž bychom měli bojovat společně. Bojujme proti zrůdnému uměle vytvořenému Islámskému státu, ne proti islámu. Starejme se, aby naše mezinárodně politické počínání nemělo fatální následky v podobě území, jež nejsou k životu. A pokud jsme se již na něčem podobném podíleli, pomáhejme potřebným. To ovšem vyžaduje, abychom dokázali pomoci i našim občanům, které často házíme přes palubu, ať jde o lidi zdravotně handicapované, nezaměstnané, seniory či lidi bez domova.

Nelidskou brutalitu u nás nechceme…

Zatímco se chceme semknout, aby k nám nepronikla brutalita takzvaného Islámského státu, proběhla médii informace a bestiálně zmláceném bezdomovci. Z činu jsou podezřelí dva mladíci, jejichž motivem mělo být údajně to, že se s někým chtěli porvat. Pokud to takto bylo, máme tady pachatele, kteří nemají žádnou empatii, kteří jsou citově ploší – a kteří si agresi vybíjejí na těch, kteří se nemohou bránit. Je něco patologického ve státě českém.

„Pachatelé začali svou oběť bít pěstmi a kopy do obličeje a celého těla včetně genitálií, pak použili také boxer a nůžky, které našli v jeho věcech. Při útoku se střídali… Tím ale třicetiminutové trýznění neskončilo. Mladíci totiž k dalšímu napadení použili vzduchovku a francouzskou hůl, kterou ho mlátili po celém těle, a nakonec mu jeden její konec strčili do análního otvoru. Na závěr mu zapálili vlasy.“ Nutno dodat, že pachatelé zaútočili na spícího muže, který se nedokázal včas bránit.

Případ na pardubickém autobusovém nádraží není zdaleka první svého druhu. Podobný útok na bezdomovce se stal v Pardubicích i v roce 2010. V Tyršových sadech tehdy šest mladíků napadlo dva šestapadesátileté muže bez domova. Jeden z nich na následky zranění zemřel, druhý utrpěl ztrátu paměti. V témže roce byl v Bohdaleckém lese v Praze 10 upálen bezdomovec. Oběť uhořela při požáru zahradní chatky. Jeden z pachatelů byl v době činu mladistvý.

Alarmující je, že pachateli bývají mladí lidé, v některých případech mladší 18 let. Vystačíme si snad s tvrzením, že jde o psychopaty? Nebo je celá věc vážnější – a vyrůstá nám zde patologická generace, která nenávidí oběti systému – lidi na okraji společnosti? Vykořeněné a vyloučené. Do těch se přece smí kopnout, nebo ne?
Kolik mladých lidí považuje bezdomovce za škodnou? Vznikne snad nějaká petice: „grázly tady nechceme“? Byla by konec konců zase pouze generalizující – a ukazovala by na všechny mladé jako potenciální viníky. To je nebezpečí podobných petic.

My bychom se spíše měli zamýšlet nad tím, kde naše společnost selhává. Rodina, škola, média.

Na jednu stranu jsme schopni pohoršit se nad ulovením jednoho lva, na stranu druhou mávneme rukou nad bezdomovcem, jehož jméno nás na rozdíl od Cecila nezajímá. Ten lev byl totiž král zvířat, celebrita – kdežto na bezdomovce pohlížíme jako na zkrachovance, který se o sebe neuměl postarat. Nevidíme v něm jednoho z nás. I to je tvář naší civilizace, k níž se tak hrdě hlásíme.

Prostředí pro diskusi nevhodné

Hlavně ale udělejme něco s atmosférou, v níž je neustále útočeno na zvoleného představitele země. Atmosférou, která potřebuje na někoho ukázat prstem. Na bezdomovce, na seniory, na občany romského původu, na handicapované. Dokud tento trend bude trvat, do té doby není smysluplná diskuse na jakékoli téma možná. Půjde pouze o střet dvou táborů, jako se to děje na fotbalových zápasech věčných rivalů. Takové prostředí je pro výměnu argumentů naprosto nevhodné.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami