Vůně sebechvály

Premiér Sobotka se ohlíží – a na rozdíl od Lotovy ženy zatím nezkameněl. Naopak, to, co za sebou vidí, považuje za veskrze nadějné. Inu, není nad to se pochválit.

„Jsem rád, že to může být ohlédnutí pozitivní, protože minulý rok přinesl naší zemi politickou stabilitu a hospodářský růst, neměli jsme žádné politické krize ani skandály a i spolupráce vlády a prezidenta funguje velmi dobře,“ sdělil veřejnosti Sobotka. Ani slovem se nezmínil, že zde proběhly nějaké volby do Evropského parlamentu, v nichž voličská účast sama o sobě něco sděluje – a jež žádná z našich politických stran nemůže hodnotit jako svůj úspěch.

Stejně tak se nepozastavil nad tím, co jeho strana voličům slibovala – a jaksi zapomněla plnit. Nebo snad podoba zákona o církevních restitucích a způsob jejího schválení již sociální demokraty nepálí? Stejně jako je nepálí hrozba oligarchizace naší společnosti? Či se snad Sobotkovi zalíbilo vést stát jako firmu, s tím, že vést firmu znamená zbavovat se „svých nepotřebných“?

Ani slovo o stavu handicapovaných, nezaměstnaných, lidí sociálně slabých. Daří se snad ministerstvu zabývajícímu se problematikou práce a sociálních věcí napravit stíny po působení různých drábků a jejich šišků?