Nyní se odstupem času nad výzvami zamyslel komentátor Marek Řezanka, jehož dva texty postupně publikujeme. Nejprve k výzvě českých vědců.
V čem nám výzva pokulhává…
Rád bych se vrátil k jedné výzvě: Vědci proti strachu a lhostejnosti. Shrňme si nejprve body, za jakých okolností by podobný apel mohl být prospěšný:
1/ Pokládám za důležité, aby se dlouhodobě vystupovalo proti všem, kteří rozdmýchávají mezi lidmi nenávist (tím není myšlen odlišný názor na danou problematiku) a ženou je do války. Proto jsem též před časem podpořil československou výzvu Společně za mír, která se vymezuje vůči jednostrannému protiruskému postoji a vyostřování konfliktu na Ukrajině. O této výzvě bohužel mainstreamová média mlčela – dokonce ta veřejnoprávní. Psal jsem na Českou televizi, že považuji toto mlčení za zhoubné – a zda média občany s touto výzvou seznámí. Odpovědi jsem se nedočkal.
2/ Jsem přesvědčen, že kritické myšlení a hledání faktů by mělo být základem našeho konání. Na obojí apeluji již dlouho, mimo jiné v souvislosti s občanskou válkou na Ukrajině, která je mylně podávána jako invaze Ruska do této země, což odporuje realitě a dostupným důkazům.
3/ Domnívám se, že je třeba upozorňovat na selhávání médií. Média přitom nejednou paniku ve veřejnosti pěstovala. Můžeme si vzpomenout na údajný útok na břeclavského chlapce, který vinil Romy, aniž byl pachatel znám. Nakonec se ukázalo, že si chlapec vše vymyslel. Stejně tak si nelze nevšímat mediální hysterie proti Rusku. Objevila se celá řada nepravdivých informací, které nebyly dostatečně dementovány.
4/ Souhlasím, že by se mělo nabádat k ověřování informací. To je základ pro to, abychom se v jakékoli kauze mohli dobrat co nejobjektivnějšího stanoviska.
5/ Ztotožňuji se s názorem, že bychom se měli zajímat o dění ve světě a odhalovat „skutečné příčiny zla.“ Bez poznání příčin jakéhokoli problému se podle mě nehneme z místa. Za tímto účelem ale nemůžeme přebírat žádnou propagandu, ale je zapotřebí, abychom získali co nejvíce věrohodných informací k danému problému.
Trhliny, nikoli nepodstatné
Hodnotím-li výzvu výše uvedenými pěti body, pod něž se podepisuji, vnímám vážné trhliny v celé výzvě.
V prvé řadě se podívejme na jména čelných signatářů. Jak mohou například ke kritickému myšlení vyzývat M. C. Putna či M. Romancov, když vůči dění na Ukrajině předvedli vše, jenom ne kritické myšlení? M. C. Putna se v České televizi nechal slyšet, že by „prokremelští stoupenci“ měli jako zrádci stanout před soudem. Tato hysterie a její šíření nevadí? Stejně tak je při hodnocení dění na Ukrajině jednostranný pan Romancov. Po kritickém myšlení a hledání faktů ani stopy. Jak mohou občané uvěřit, že tito myslí svůj deklarovaný postoj proti šíření nenávisti vážně?
Jak to, že se výše zmínění nedistancují od různých slonkových a různých šafrů, kteří tvořili seznamy prokremelských agentů? Pokud lidem z Donbasu připravujeme půdu nenávisti a strachu, měli bychom se stydět. Stud je ovšem v končinách, kde pan Štětina hájí neonacistický prapor Azov a jeho vůdce, něčím neznámým. Bohužel.
Když média šíří paniku
Velice důležitý je podle mého následující bod petice: „Apelujeme na média, aby si uvědomila svou nesmírnou moc nad názory společnosti. Informujte pravdivě a s chladnou hlavou, nešiřte vykonstruované senzace a paniku. Svoboda slova patří k tomu nejcennějšímu, co máme. Užívejte ji zodpovědně a citlivě. Historie učí, že strach plodí nesvobodu. Svoboda slova, zneužitá ke lži a očerňování nevinných, zabíjí sebe samu.“
Proč podobná slova nezazněla, když se v naší společnosti šířil strach z Ruska? Kdy naši lidé byli strašeni ruskou invazní armádou, která je už zítra bude okupovat?
Rozhodně není dobré, že se naše „vědecká fronta probudila“ až nyní. Působí to selektivně. Nevěrohodně. Jako pěst na oko. Je nepřijatelné, aby se lži a hoaxy vydávaly za pravdu, aby se tolerovalo obcházení či přímé porušování platných norem (i ze strany našich politických představitelů). Nemůžeme vystupovat selektivně. Jakékoli dvojí metry pouze degradují cokoli, na co jsou aplikovány.
Zajímejme se o dění ve světě
To nejlepší si však nechme nakonec. „Ověřujme si informace, které utvářejí naše názory – mnohdy stačí několik kliknutí na internetu, abychom odhalili lži, tvářící se jako spolehlivé zpravodajství. Neodvracejme se od cizího neštěstí! Je naivní a nebezpečné myslet si, že se můžeme uzavřít před světem a ignorovat jeho problémy. Naopak, čím aktivněji pomůžeme s jejich řešením, tím méně na nás v budoucnu dopadnou. Zajímejme se o dění ve světě, snažme se porozumět skutečným příčinám zla a hledejme způsoby, jak mu společně čelit.“
Tato slova bych nechal tesat do mramoru. Kde však byl pan Drahoš, když se v roce 1999 bombardoval Bělehrad? Kde byla paní Dvořáková, když byl na základě lží napaden Irák? Kde byl pan Rosůlek, když byla bombardována Libye? Zapomněl snad pan Romancov, kdo vytvořil „osu zla“, kde na prvním místě figuruje Írán? Pokud se něčeho máme právem obávat, tak takzvaného Islámského státu. Subjektu, který žádným státem není – a s islámem mnoho společného také nemá. Zrodil se ze zahraniční politiky USA – a lze ho považovat za nástroj americké zahraniční politiky v Sýrii, kde USA na dálku soupeří s Ruskem. Nezapomínejme, že za studenoválečného konfliktu USA podporovaly teroristický Tálibán.
Odklon od našich hodnot, naše smrt
V petici Společně za mír se mimo jiné píše: „Pokládáme za obrovskou chybu, že se mezinárodní společenství odklonilo od zásad Pařížské charty za novou Evropu, přijatou na summitu v listopadu 1990. V ní se všechny evropské státy, ale také Sovětský svaz, USA a Kanada, shodly na tom, že bezpečnost je nedělitelná a že není možné posilovat bezpečnost jedněch na úkor druhých. Proto považujeme vytváření exkluzivních vojenských bloků, které stupňují zbrojení a konfrontaci, za překonané a nebezpečné. Je nejvyšší čas vrátit se k ideálům, díky nimž skončilo ideologické soupeření dvou supervelmocí.“
Odmítněme svět založený na nenávisti. Nechtějme být loutkami, které se budou prát tak leda mezi sebou. Ke každému jednotlivému tématu si tvořme vlastní názor, bez ohledu na to, kdo další ho také zastává. Učme se svůj názor obhájit a stát si za ním. Vzdělávejme se. Nespoléhejme se na to, co nám odněkud doputuje, ať již z mainstreamu nebo z takzvaně alternativních zdrojů. Ty si mnohdy mohou s mainstreamem podat ruce.
Z pozice člověka, který se přihlásil k oněm pěti bodům v úvodu této stati, se obracím na ostatní signatáře Vědci proti strachu a lhostejnosti s nevinným dotazem. Skutečně nevidíte selektivnost svého postoje? Nebo se snad dočkáme nějaké výzvy proti šíření strachu z Ruska?
Obávám se, že nedočkáme. Tím ale pak pokládám u všech, kdo se chtějí bát toliko některé zloby a některé nenávisti, jejich snahu za zbytečnou. Protože neupřímnou.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
