Marek Řezanka: Zprava sjednoceno, zleva nic…

Pravici je třeba spojit…

Není to tak dávno, kdy k něčemu podobnému vyzýval pan Kalousek: „Chceme-li opravdu porazit Babišovo hnutí ve volbách, musíme se spojit. Tento krok by si vyžádal bolestivé kompromisy programové i personální" (Viz).
Tato snaha byla vzhledem k celkové neoblíbenosti M. Kalouska ve společnosti odsouzena k nezdaru.
Petrovi Fialovi z ODS ovšem tato vize nebyla zcela proti mysli: „Jsme ochotní diskutovat o užší spolupráci a hledat cesty k naplnění našich cílů s našimi partnery od středu doprava, protože jsme přesvědčeni, že abychom mohli realizovat a nabízet lidem konkrétní politiku, musíme být dost silní."
Pavel Bělobrádek byl v té době výrazně proti: „Těžko si umím představit, že by členové KDU-ČSL hlasovali pro kandidátku s Kalouskem, který v roce 2009 ze strany odešel. Nevidím to jako věc, která je v současné době překonatelná, vidím ji jako nerealizovatelnou."
Uplynul nějaký čas – a se sjednocováním pravice přišel pan Gazdík:
„Na základě úspěchu v krajských volbách se snažíme vytvořit širší subjekt, který bude schopen konkurovat ANO a ČSSD. Pracovně tomu říkáme třetí síla" (Viz).
STAN se trhl od TOP09 – zjevně ne z důvodů ideologických (tam jsou oba subjekty téměř identické), ale z důvodů zištných. Po boku KDU-ČSL větří větší šance na politická křesla. Jedna věc ale STAN nedošla. Že ve spojení s TOP09 představovaly oba subjekty opozici – ale po přimknutí se ke KDU-ČSL se jedná o hybrid opozice a koaliční strany. Což prostě nejde dohromady.
P. Bělobrádek má nyní velké oči: „My v KDU-ČSL už máme plné zuby být tím poštěkávajícím šestiprocentním ratlíkem. Tím jazýčkem na vahách, který je sociálním svědomím pravicových vlád a zodpovědným prvkem v těch levicových vládách. Nás už to nebaví. Chceme být vůdčí, rozhodující silou.“
Šéf KDU-ČSL bere spojení se Starosty jen jako první krok. Do budoucna uvažuje také o volebním spojenectví s TOP 09. Má to však podmínku - v jejím čele už nebude Miroslav Kalousek (Viz). To si ale pan Kalousek jistě nedá líbit. To o n chce být tváří sjednocené pravice.
Ostatně i jako P. Robejšek.
Na pravici totiž stojí též Realisté, kteří v podstatě chtějí navázat na program ODS (a její rovné daně) s tím, že oni budou „ti praví“. Lze předpokládat, že právě tady bude pnutí na pravici. Pravicový volič, který odmítá promigrační a nekritickou politiku vůči EU, rozhodně nebude volit TOP09, KDU-ČSL ani Starosty a nezávislé. Tomuto voliči zůstávají Svobodní a Realisté: (Viz). Stejně tak nelze opomenout fakt, že část pravicových voličů bude volit ANO.

Účelový odchod P. Gazdíka

Petr Gazdík se ještě koncem srpna 2015 tvářil jako někdo, kdo nesouhlasí s promigrační politikou: „První, co by měla Evropa udělat, je vyvolat velké společné jednání evropských zemí. Úplně by se Evropa měla zbavit nesmyslu jménem kvóty. My nevíme, kolik těch lidí bude za měsíc, za půl roku, za rok. Kvóty by nikdy neskončily. Evropská unie by měla stanovit jasná pravidla pro členské země, jak bude vypadat azylové řízení. Nasadit veškeré možné prostředky, aby se azylové řízení maximálně zrychlilo a netrvalo ani roky, ani měsíce, ale dny, maximálně týdny. A ty lidi, kteří nejsou bezprostředně ohroženi na životě, okamžitě vracet zpátky“
(Viz).
Dnes již i v tomto tématu tokají TOP09, STAN a KDU-ČSL stejně.
Ukazuje se zde jasně jedna věc. STAN zcela účelově opustili TOP09, protože se obávali, že přílišný příklon TOP09 k promigrační politice je u voličů poškodí. Jinak jsou ale postoje tří politických subjektů – STAN, TOP09 i KDU-ČSL - téměř identické. V nadcházejících volbách tak určitá část voličů bude stát před dilematem – mají volit TOP09 A (tedy s Kalouskem v čele), nebo TOP09 B (s panem Bělobrádkem v čele)?

Střed? Ani omylem…

Další věcí potom je, že KDU-ČSL se definitivně zbavila mýtu „středové strany“, která má potenciál pro kohokoli. Pod vedením P. Bělobrádka míří KDU-ČSL zcela jasně na pravicové voliče – ale takové pravicové voliče, kterým nevadí promigrační politika EU, kterým nevadí podpora Sudettenlandsmanschaftu, jenž nesymbolizuje oficiální stanovisko německé vlády a jenž sleduje své zájmy bez ohledu na historická fakta (Viz) a na voliče, kteří nesnášejí prezidenta M. Zemana.

Měli bychom si všímat, kdo všechno se vymezuje proti M. Zemanovi. Neujde nám potom totiž, že i v tomto má vlastně pravice jasno. ODS, TOP09, STAN, KDU-ČSL, ale i Realisté ústy P. Kohouta či Národní demokracie ústy A. B. Bartoše.

Všichni proti Zemanovi…

A. B. Bartoš dal jasně najevo, že Národní demokracie bude stát na straně těch, kdo se budou snažit pozici M. Zemana oslabit: viz web Národní demokracie. P. Hannig (Bartošův možný kandidát na prezidenta) zase nevidí na působení A. B. Bartoše nic závadného (Viz). Nevadí mu jeho seznamy, nevadí mu zcela jasně antisemitický postoj vyjádřený slovy: „Hilsneriáda se stala symbolem a výmluvným svědectvím o zdravém stavu tehdejšího národního společenství, jež se instinktivně postavilo proti židovské vůli, nadvládě a hrozbě. Ta bohužel přetrvává dodnes“. Nevadí mu ani, že pan Bartoš otevřeně fandí panu Kotlebovi (Viz). Proti podpoře fašismu, ke kterému se pan Kotleta hlásí, se přitom zcela jasně vymezil M. Zeman (Viz).
Je sice pěkné, že se P. Hannig vyjádřil proti smlouvám typu TTIP, ale co už rozhodně pěkné není, že se hlásí k A. B. Bartošovi (a tím pádem i Kotlebovi) a že se ohání jako svým vzorem D. Trumpem, který se objímá se saúdskoarabským režimem a hrozí Íránu.
Je vysloveně k smíchu, když někdo, kdo druhým hrozí oprátkou, požaduje, aby prezident byl pokornější (Viz). Stejně tak je k smíchu, když někdo jako A. B. Bartoš, kdo nenávidí V. Havla, navrhuje na prezidenta „umělce“. Do třetice je potom k smíchu, když A. B. Bartoš píše, že prezidentem republiky má být „muž, který si s tímto režimem nezadal a nezadal si ani s tím předchozím.“ P. Hannig se přitom na naší politické scéně pohybuje jako ryba ve vodě. Do Senátu ČR kandidoval mnohokrát – a vždy s totálním debaklem. Několikrát kandidoval i do Poslanecké sněmovny ČR – mj. i po boku J. Bobošíkové. To má být ta neokoukaná antisystémová tvář? Asi stejně, jako ta Bartošova. A. B. Bartoš přitom dlouhou dobu podporoval V. Klause – symbol polistopadové éry.
A. B. Bartoš je naprosto čitelný. Nezáleží mu na naší společnosti, ale hledá způsoby, jak politicky posílit. Klidně tedy podkope pozici M. Zemana, jen aby se prezidentem stal někdo s podporou TOP09, kdo vyhloubí skutečně hluboké příkopy, jež by konečně mohly Bartoše vynést tam, kam se usiluje dostat už řadu let. Zatím se mu to nepodařilo. Ostatně, různým konfidentským hrám na naší politické scéně jsem se věnoval v jedné ze svých minulých statí (Viz).

Asociálnost v zájmu zachování systému je spojí…

Uvědomme si jedno. Pravice se sice může přít v pohledu na migraci či EU, ale na čem se shodne, je asociální politika a podpora stávajícímu systému. Tady si pánové Kalousek, Fiala, Gazdík, Babiš, Pilný (Viz), Mach, Robejšek, ale i A. B. Bartoš (ZDE) mohou podat ruce. Liší se pouze v tom, že jedni se tváří jako humanisté, kterým leží na srdci blaho druhých, ovšem jenom některých – a druzí nepokrytě dávají najevo, že asociálně je třeba se stavět ke všem. Systém, který zde máme, není sociální, ale jeho podstatou je nejasociálnější fáze kapitalismu.
Všichni výše zmínění jsou prosystémoví – jen z různých pozic a pro různé publikum. Naší občanskou tragédií je, že nemají protiváhu. Sociální demokracie pod B. Sobotkou se stala jakýmsi béčkem TOP09 a KSČM není na tom o nic lépe. Zatímco pravice hlásí sjednocení, nalevo je pusto a prázdno. A do parlamentních voleb je, co by kamenem dohodil.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.