Principu vyrovnaného rozpočtu se v Německu říká schwarze Null čili černá nula. Jeho velkým zastáncem byl zejména bývalý ministr financí Wolfgang Schäuble. Postupem času se „černá nula“ stala ústřední devízou politiky CDU/CSU a akceptovali ji i někteří politici sociální demokracie, například Schäubleho nástupce Olaf Scholz.

Německý spolkový rozpočet dosáhl „černé nuly“ poprvé roku 2014, předtím si německý stát bral nové dluhy nonstop od roku 1969 (ZDE). Německo poslední leta svoje dluhy naopak splácí (dluhové hodiny eurozóny najdete ZDE) a jeho zadlužení coby procento HDP se pomalu blíží maastrichtskému kritériu šedesáti procent. Sice shora, ale blíží. V silně zadlužené západní Evropě je to jedna z významných výjimek.

To ale neznamená, že se s myšlenkou rozpočtové disciplíny ztotožňují všichni. Nově zvolený spolupředseda SPD Walter-Borjans rozhodně ne. Tento pán byl už v letech 2010–2017 ministrem financí spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko (NRW) a v této funkci ukázal, jak si hospodaření představuje.

• Walter-Borjans se chlubí úspěšností svého boje proti daňovým podvodníkům – prostřednictvím ukradených CD (ZDE) se seznamy Němců, kteří ulili peníze před německým berňákem do Švýcarska, která nakoupil, a kvůli kterým jej Švýcaři zažalovali za krádež a přechovávání kradeného zboží (ZDE). Skutečně z nich vymáčkl cca 2,4 miliardy eur (ZDE), ale přitom zároveň ve svém úřadě vytvořil dluhy ve dvacetkrát (!) větší výši.
• Zadlužení země totiž vzrostlo ze 123,3 miliard eur roku 2009 (ZDE) na 174,4 miliard eur roku 2017 (zdroj), i když je nutno přiznat, že ke konci funkčního období se situace o pár procent zlepšila (ZDE). Nebyla to ovšem úplně tak zásluha pana ministra. Ten ještě na rok 2016 předložil další schodkový rozpočet, ale ekonomická konjunktura dosáhla takových výšin, že se vybralo mnohem více na daních a rozpočet tudíž nakonec přes veškerou snahu skončil v přebytku (ZDE).
• Die Welt mu navíc vyčítá podivné triky (ZDE), které měly sloužit ke zlepšení hospodářského výsledku „naoko“, například snížení příspěvku státu do důchodových fondů státních zaměstnanců (což se časem projeví na problému zaplatit jejich důchody) nebo vytváření dalších dluhů skrze státní podniky, což se oficiálně neprojeví na celkovém rozpočtu země, ale pokud se takový podnik pak ocitne v dluhové nouzi, hádejte, kdo jej bude tahat z bryndy.
• Při tom všem se v NRW ani nějak moc neinvestovalo a v celostátním srovnání školství je na tom země stále ještě docela bídně, ve spodní čtvrtině žebříčku (ZDE).
• Se svými rozpočty se Walter-Borjans svého času dostal až před zemský ústavní soud, který mu dokonce zakázal vytváření nových dluhů (ZDE), dokud se určité mechanismy neupřesní.

Nuže, ve své celostátní roli se Norbert Walter-Borjans nikterak nezměnil a hned požaduje investice ve výši zhruba 45 miliard eur ročně, financované z nových dluhů. Dokonce kvůli tomu chce dodatečně pozměnit rozpočet na rok 2020, který už přitom byl schválen. „Černá nula“ a ústavně zakotvená „dluhová brzda“ jsou podle něj kontraproduktivní a poškozují ekonomiku.