Babiš již před volbami opakoval, že chce stát řídit jako firmu. Genialita – i klamavost – tohoto výroku spočívá v jeho nejednoznačnosti. Každý volič, ať pravicově či levicově orientovaný, si v něm totiž může najít to své. Základní otázka, kterou bohužel Babišovi dosud nikdo nepoložil, totiž zní: Hodláte jako firmu řídit STÁTNÍ INSTITUCE nebo STÁT JAKO TAKOVÝ? Pravičák totiž za těmito slovy vidí efektivní řízení státní správy, manažerský přístup k líným a nemotivovaným úředníkům, odstranění korupce a jánabráchysmu. Lákavá představa! (Bez ohledu na to, že v praxi nemůže fungovat, ale to je na jiný článek).
Ovšem i srdce levičáka zaplesá, vždyť on slyší ona slova: Agrofert jsem řídil ve prospěch Agrofertu, stát budu řídit ve prospěch občanů. Prostě se všichni staneme zaměstnanci jedné velké firmy řízené zkušeným manažerem, který se o nás už nějak postará.
Mezi těmito dvěma pochopeními Babišova slibu ovšem leží nepřekročitelná propast. Onen pán prostě obelhal buď své pravicové, nebo své levicové voliče. Člověk nemusí být historik ani politolog, aby mu bylo jasné, že „malý efektivní stát“ – vize pravice – a „asistenční stát“ – vize levice – jsou vnitřně neslučitelné. Buď je možné tak či onak pokrotit zbytnělou státní správu, neutrácet zbytečně naše daně a především přestat buzerovat podnikatele a střední třídu, nebo je možno nastavit stát jako dobrotivého majitele firmy, který bude přesně znát osud jednoho každého zaměstnance a za všech okolností se o něj postará. Obojí dohromady nejde, nikdy nešlo a nikdy nepůjde.
Ono, ruku na srdce, OPRAVDU řídit stát jako firmu není žádná velká výhra ani pro ty levičáky. Shrňme si pár základních faktů.
Firmy jsou z principu osvícenské absolutismy, přičemž ty více osvícené přežívají, ty méně osvícené krachují; demokracie uvnitř firem nefunguje a vede k rychlé zkáze firmy, firmu je potřeba vést silou. Cílem firmy je tvorba zisku pro jednoho či několik málo majitelů – firmy se zaměstnaneckými akciemi (širším okruhem v nich pracujících majitelů) prostě nefunguje a nikdy nefungovala. Firma, která slouží k blahu zaměstnanců, krachuje, neboť neslouží svým klientům. Typickým příkladem byly ČSA: ty nepochybně dbaly na blaho svých zaměstnanců, holt jenom fakticky zkrachovaly. Svým způsobem jsou takovým případem třeba České dráhy či české zdravotnictví, nejznámější černé díry naší ekonomiky.
Nechci se zabývat katastrofickými scénáři, ale vnitřní logika onoho řízení státu jako firmy mě nutí, abych ve své úvaze pokračoval. Věřme a doufejme, že pan Babiš obelhal spíše své levicové voliče. Kdyby tomu bylo naopak, a on by skutečně chtěl řídit CELÝ stát jako firmu, vyvstává otázka: Co s těmi, kteří nechtějí v oné firmě pracovat nebo které z firmy vyhodí? V normálním světě půjdou pracovat jinam nebo si založí živnost. Ale je-li takovou firmou celý stát? Emigrace? Sběrné tábory pro nepřizpůsobivé?
Protože, vážení čtenáři, firma se dá řídit jako firma proto, že ji někdo vlastní. V moderním tržním hospodářství se o tom moc nemluví nahlas, ale každého zaměstnance soukromé firmy vlastní její majitel minimálně osm hodin denně. Bude-li naší firmou Česká republika, a. s., bude nás pan Babiš vlastnit 24 hodin denně 7 dní v týdnu?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
