„Hnutí věrných chrámové hoře“ zůstává v legalitě. Organizuje demonstrace za znovuvybudování Chrámu a symbolické akce. Též usiluje najít kompromisní řešení. Tak profesor Asher Kaufman, na základě textů Flavia Josefa a spisů Middot z Mišny, se domnívá, že svatostánek se nacházel v severozápadním cípu esplanády. „Kaufmanova teorie vzbudila pozornost křesťanů, orientovaných na proroctví, kteří se domnívají, že lokalizace severní části umožní překonat hlavní překážku znovuvybudování Chrámu v současnosti. Jestliže by Chrám mohl být znovu vystavěn vedle Omarovy mešity, tak překážka jeho rekonstrukce by mohla být odstraněna rozdělením suverenity na chrámové hoře. Ti, kteří obhajují tuto pozici se odvolávají na Janovo Zjevení 11, 2, kde je psáno: „Ale vnější chrámový dvůr vynechej a neměř ho, protože byl dán národům.“ (Thomas Ice, Randall Price, op.cit., str. 99)
V roce 1989 „Hnutí věrných chrámové hoře“ chtělo během svátku Sukkot položit základní kámen Třetího chrámu. Izraelská policie tomu ale zabránila. Rok později, oznámení plánu na podobnou akci vyvolalo reakci muslimů, kteří začali házet z chrámové esplanády kameny na Židy, modlící se u Západní zdi, známé též jako „Zeď nářků.“ V důsledku rozpoutaného násilí, sedmnáct lidí přišlo o život.
V létě 1991, Gershom Salomon a členové jeho hnutí zorganizovali cestu do Spojených Států, spojenou s řadou meetingů a přednášek. Vytvořila se americká větev hnutí, zvaná „Evangelikální komité pro svobodu vyznání na chrámové hoře.“
Vedle toho, rabín Israel Ariel založil „Institut Chrámu.“ Sídlí v židovské čtvrti starého města a koná různé výchovné činnosti a výzkum. Je spojen s ješivou (talmudickou akademií) Ateret kohanim. Židé, kteří mají statut kohenů (jsou pokládáni za potomky Mojžíšova bratra Árona), tam jsou formováni, aby mohli vykonávat oběti v rekonstruovaném Chrámu. Institut vytvořil model Chrámu a různých předmětů, v něm kdysi sloužících. Některé jsou vystaveny. Tak ti, kdo jdou ke Zdi nářků, mohou obdivovat krásný model v původní velikosti sedmiramenného svícnu, který kdysi v Jeruzalémském Chrámě stál. Byl z ryzího zlata a Římané ho v roce 70 odnesli do Říma, kde byl ukazován v triumfálním průvodu – jak můžeme vidět na jednom vítězném oblouku na římském fóru. Zlé jazyky tvrdí, že se svícen stále nachází v hloubi sklepení Vatikánu.
Mnozí čtenáři si k tomu všemu třeba řeknou, že historie je jistě zajímavá, ale že co je zajímá nejvíc, je aby mohli žít v klidu a míru. Nechtějí být zatahováni do sporů, které vzdálené národy vedou mezi sebou.
Snad jim můžeme odpovědět, že život je boj. Současné tragické události v západní Evropě ukazují, že umírněností a ústupky se před muslimskou rozpínavostí nezachráníme. A lidé potřebují myšlenky, které jim umožňují mobilizovat jejich energii. I ti, kteří nesdílí žádnou náboženskou víru, nemohou ignorovat, do jak velké míry dědictví Bible ovlivnilo naší kulturu, naší citlivost, naše myšlení. A je beze sporu, že ti, kteří se tohoto dědictví stále drží, z něho mohou čerpat velkou sílu. A té není dnes rozhodně nazbyt.
Vyšlo na eurabia.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
