Na větu jsem si vzpomněl o víkendu, kdy jsem četl zprávu o tom, že současná vláda investuje z peněz daňových poplatníků 50 miliónů korun na to, aby si koupila jejich důvěru. V první řadě mě napadlo, že se menšinový kabinet drží hodně při zdi. Vezmeme-li v potaz, že v posledních volbách volilo parlamentní strany cca 3.5 miliónů lidí, znamená to, že na zisk důvěry jednoho voliče vyčlenila vláda ANO a ČSSD s podporou komunistů, cca 14 korun. Tedy částku, za kterou nepořídíte ani litr mléka.
Zároveň mi ale uniká smysl celého nákupu důvěry. Do parlamentních voleb totiž zbývá necelý rok a důvěry proto netřeba. Menšinová vláda nedrží stejně pohromadě, proto nemá její místopředseda, ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček problém s parlamentní vyšetřovací komisí, která bude zkoumat, jak se kabinet, jehož je klíčovým členem, choval před nástupem druhé vlny pandemie. Už se těším na to, jak bude vysvětlovat, proč v době, kdy byl přesvědčen o tom, že se na nás řídí pandemie a ulice se budou plnit mrazáky na mrtvoly, nic nedělající vládu se svou stranou neopustil. Zároveň ale nevěřím, že by v tomto případě platilo: Kdo jinému (ANO) jámu kopá, sám do ní padá. V první řadě, ČSSD může stěží padnout hlouběji. A co ještě důležitější, Jan Hamáček a s ním všichni ti, kteří volají po vyšetřovací komisi, velmi dobře ví, že předchozích minimálně dvacet komisí, nikdy nic nevyšetřilo a nevyšetří. Ostatně, právě s tímto cílem jsou zřizovány.
Navíc, proč si kupovat důvěru občanů, když před volbami platí parafráze slov jistého českého gangstera, toho času kroutící pětatřicetiletý trest v JAR: To, co já ti slíbím, to ti nikdo nedá? Na domácí politické scéně totiž fungují mechanismy předvolební a volební. V tom předvolebním můžete beztrestně všem slíbit, cokoli vás napadne, protože víte, že po volbách budete muset složit s někým, většinou s kýmkoli, koalici, čímž rázem padá nezbytnost plnění předvolebních slibů. Příkladem hodným uvedení ve všech učebnicích politologie je slavný slogan: Zdroje tu jsou, díky kterému Vladimír Špidla vyhrál v roce 2002 pro ČSSD volby. Několik měsíců po slepení kabinetu s podporou 101 poslanců, se ukázalo, že tu zdroje, nejsou a hned tak nebudou. Po necelých čtyřech letech šel v jeho šlépějích Mirek Topolánek (ODS), který charakterizoval Lisabonskou smlouvu jako „shitty.“ Po vítězství ve volbách, ovšem zaklekl především na poslance a senátory vlastní strany, aby „shitty,“ prosadil.
Proto mi rozum nebere, proč voliče kupovat když lze slibovat? Pravda, Jan Hamáček pravil v OVM, že 50 miliónů korun za kampaň o tom, že rouška není zlo, zase není tak moc. Jak pro koho, chtělo by se říci! Každopádně v tomto případě vládě věřím, proto doporučují snížit rozpočet kampaně alespoň o mých 14 korun. Přesto, jak by řekla Lady Gaga, trhliny v rozbitém zrcadle ve zkurveném odraze stejně zůstanou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
