Jenže nebyly jen karamboly. Odpor k islámské expanzi, vzpoura „plebejců“ proti hodnotově vykolejené elitě, skepse vůči Bruselu a odpor k migrační vlně se postupně staly mainstreamem a věci, které před rokem či dvěma říkalo pár Konvičků, dnes říkají na politické scéně skoro všichni – a to doma i v zahraničí. Zejména v zahraničí, kde byl představitel „plebejské vzpoury“ zvolen prezidentem Spojených států, a to k velikému údivu odcházejících elit, které si takový výsledek ani nedokázaly představit.
Dnešní 17. listopad slavím skromně – s přáteli a rodinou. Po očku přitom sleduji pražský virvál, snad 10 akcí a demonstrací rozkmotřené opozice i vydivočených sluníček, na pražském Hlaváku se ráno houfovala německá Antifa, čekají se kravály a bugr všeho druhu, nedivím se prezidentovi, že taky raději zůstal doma. Nikdo – ani lidová opozice, ani poražení multi-kulti-jugend s transparenty „Refugees welcome“ (koho vlastně vítají, chce se ptát, když v Česku údajně žádní nejsou?), ani sypající se Sobotkova vláda a možná ani prezident totiž nevědí, co bude …
Co by bylo: Fádní, šedivá a únavná práce. Musíme si uvědomit, že nový americký prezident zdědil tolik problémů doma (i v USA mají radikální imámy a mohamedánský velký byznys, tamní školství, kultura a nevládní sektor jsou mnohem militantněji elitářské, a mnohem zažranější do všech vrstev společnosti, než si u nás dovedeme představit), že na nějaké zachraňování Evropy opravdu nebude mít sílu. Navíc nikdo neví, zda zejména západní Evropu ještě zachránit lze – ledacos ukáží volby ve Francii a v Nizozemí, ale i kdyby všude zvítězili Le Penové a Wildersové, bude jejich situace (kvůli islámským menšinám) ještě horší, než situace amerického prezidenta. Trump může doufat, že se západoevropané vzpamatují, může tomu napomáhat třeba aktivitami ambasád, ale jinak se soustředí na vztahy s Ruskem, Čínou a dalšími relativně příčetnými velkými hráči, pokusí se civilizovaně stáhnout z Blízkého východu, a západní Evropu nechá vařit ve vlastní šťávě. Ne proto, že chce, ale protože mu nic jiného nezbývá.
Islámská expanze – jejíž popírání mě osobně na „zradě elit“ nejvíce štve – bude samozřejmě pokračovat. Zvolení Trumpa nezastaví migrační vlnu, neumravní neislamizující Turecko, nepřipraví sponzory světového džihádu o finance (přinejmenším ne ihned) ani neodebere islámu jeho ideologický (a úzce propojený psychosexuální, ale pssst!) apel, který k němu přitahuje konvertit(k)y a brání sluníčkovým aktivistkám myslet hlavou. To musíme zase my sami a právě zde se otevírá prostor pro důkladné znovu-promýšlení cest, jak a čím islámské totalitě čelit – a nemusí to nutně být zbraně a zákony, stejně důležité bude nabídnout životaschopnou alternativu našim vlastním lidem.
Pouliční hysterie „sluníček“ je jenom odrazem hysterie, která zavládla ve vládních a elitářských kruzích většiny států EU, jakož i samotného Bruselu. Vůbec přitom nejde o to, že se Trump chce sblížit s Ruskem nebo přestat financovat bláznění kolem globálního oteplování. Motivace je mnohem proximátnější a jde samozřejmě o všechny ty velké i menší kšefty, všechny ty demokratizační, integrační, protirasistické, pro-migrační a „ekologické“ programy a dotace, v nichž je eurověrchuška beznadějně zabředlá a jež lépe nebo lépe živí jejich klienty a klienty jejich klientů. Z toho vyplývá riziko – eurověrchuška se může pokusit pokračovat v dosavadní politice, vymezit se proti „sexistovi“ a „ruskému agentovi“ Trumpovi, opevnit se v iluzích o sluníčkové Evropě. K tomu bude hledat spojence. Jediní, kteří se nabízejí, je sunnitská islámská osa, od Turecka po Saudskou Arábii. Mohamedánští potentáti musí být ze zvolení Trumpa zděšení stejně, jako potentáti bruselští, navíc by jim pevnější objetí se špičkami EU umožnilo pokračovat v generálním plánu islamizovat starý kontinent. Pokud za „spojenectví“ budou něco chtít – a lstivý orientálec po nevěřících vždy něco chce – bude to další přijímání migrantů a další ústupky vůči islámským požadavkům.
Zodpovědná vláda Republiky by se v této situaci měla, když parafrázuji známou frázi H. Ismaye z dob zakládáni NATO, snažit držet mohamedány za plotem, Brusel co nejdál a Američany co nejblíže - a to vše v součinnosti se spojenci ze sdružení V4, jejichž zájmy jsou s těmi našimi shodné. Dost lidí ze špiček parlamentních stran si to uvědomuje. U socialistů roste odpor proti Sobotkovi (který si už neuvědomí nikdy nic) a dříve nebo později jej vlastní strana svrhne. Babiš, jako cynický pragmatik, bude „proevropský“ jen tak dlouho, jak dlouho mu bude Brusel sponzorovat jeho „ekologický“ řepkový agrobyznys. Lidovci, rozkročení mezi konzervativce a pravdolásku, si budou muset vybrat – nemusíme ovšem pochybovat že agenti Bělobrádek a Hermann se brzy zorientují v situaci. V legrační situaci se ocitla ODS, která už nebude moci „proamericky“ mávat šavličkou proti Rusku, a vlastně i komunisté, kteří nebudou moci mávat prorusky proti Americe. „Pravdoláskovým stranám“, teď když přišli o své hlavní sponzory, nezbyde, než upadnout v zapomnění – nebo si najít sponzory nové a nastoupit otevřeně proislámský kurs.
Nudit se v následujících měsících rozhodně nebudeme.
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
