Vyspělost civilizace se do značné míry odvíjí od správně nastaveného morálního a právního kodexu, jehož nositelem bývají nejvyšší vládnoucí autority, a v podstatě je jedno, jestli jsou demokraticky voleny lidem nebo si předávají žezlo v rámci vládnoucího rodu z otce na syna. Když se podíváme do historie, tak vždy platilo pravidlo, že úspěch státu, království, monarchie nebo říše byl podmíněn disciplínou, dodržováním pravidel a respektováním autorit. Pokud tyto pilíře byly z jakéhokoliv důvodu podkopány, zemi ovládl chaos a ten nezvratně vedl k jejímu zániku.
Pomalu se blížíme k třicetiletému výročí od Sametové revoluce a stále bojujeme s nedobrou a k obyčejnému lidu nevlídnou legislativou, kterou utvářeli ti, kteří v rámci své chamtivosti a bezohlednosti chtěli urvat pro sebe vše, co jen bylo možné. Ti, jejichž jména se po celou dobu nepřetržitě skloňují v denním tisku, slyšíme je pokaždé, když si pustíme rádio, a dívají se na nás z televizních obrazovek do našich pokojů, právě ti nám vymezují pokřivené mantinely a říkají, co je správné, jak se máme chovat a čeho se vyvarovat. Ti, jejichž jména zůstávají jakoby navěky, pouze pokaždé s jinou rolí - tu jako ministr, jindy jako předseda vlády nebo onehdy jako prezident – bohužel, ti nebyli, nejsou a nebudou nositeli morálního kreditu, autority a respektu.
Jak zaznělo v úvodu, každý děláme chyby. Ministr spravedlnosti může spadnout za hranu zákona, předseda vlády může klopýtnout a ani president není Bůh, aby nemohl hříchem naplnit svůj majestátný úřad. V roce 2014 odstoupil ze svého úřadu premiér australského státu New South Wales Barry O'Farrell, když na něj prasklo, že zamlčel přijetí daru - archivní láhve vína v ceně 3000 dolarů od šéfa společnosti, která získává státní zakázky. V roce 2013 univerzita v Düsseldorfu odebrala vysokoškolský titul za plagiátorství německé ministryni vzdělání a výzkumu Annette Schavan a ta čtyři dny na to rezignovala. Když letos vypukla kauza Panama Papers, rezignoval pod tlakem islandský premiér Sigmundur Davíd Gunnlaugsson nebo španělský ministr průmyslu José Manuel Soria, protože měli podíly ve firmách sídlících v daňových rájích.
Výše uvedené příklady jsou projevem politické vyspělosti a korektnosti, jakýmsi samoregulačním procesem, který chrání celou společnost. V České republice si můžeme nechat o něčem podobném leda zdát. Ministr vnitra Milan Chovanec, který prokazatelně podváděl při získávání vysokoškolského diplomu, má být ztělesněním autority pro policejní sbor. Sociální demokracie si v roce 2014 vybrala za volebního manažera pravomocně odsouzeného podvodníka Karla Březinu, který aktuálně v pozici poradce ministryně školství Kateřiny Valachové zasahuje do výchovy našich dětí a mládeže. Vládnoucí strana v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu v kauze Altner a stejně si počíná nejvyšší ústavní představitel státu - prezident Miloš Zeman, když ignoruje pravomocný rozsudek v kauze Peroutka.
Není nic zhoubnějšího pro společnost, než když její představitelé opovrhují právem. Tento špatný signál vytváří podhoubí pro nerespektování jakýchkoliv zákonných norem na všech úrovních řízení státu. Kauza Beretta, ve které hraje hlavní roli vlivná státní zástupkyně Dagmar Máchová spolu s příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, jen dokazuje, jak se zločinu daří, když má požehnání z nejvyšších politických pater. Jakmile obyčejní lidé začínají opovrhovat státem, který nechrání jejich zájmy, a zároveň přestávají respektovat autority, které ignorují zákon a nezávislost justice, začíná být opravdu zle.
Nastává bod zlomu, bezpráví a chaos. Ostatně kauza Brady v celé své nahotě ukazuje, kam až můžeme spadnout, když se k dosažení nemravných politických cílů hodí jakýkoliv prostředek.
Vyšlo na eportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
