Váš internetový portál pro zveřejňování tajných informací je po deseti letech znovu terčem kritiky. WikiLeaks prý ohrozil miliony tureckých voličů. Co na to říkáte?

Pár dní po zveřejnění interních e-mailů národního výboru americké Demokratické strany (DNC) se objevila naprosto smyšlená informace, podle níž jsme zveřejnili jména, adresy a telefonní čísla všech voliček v Turecku. To je ale naprostá lež. A co víc, snadno ověřitelná. Různé frakce moci nám vracejí údery prostřednictvím lží. Není to nic překvapivého. 

 

Spousta německých novinářů s WikiLeaks nebo i s Edwarden Snowdenem dlouho sympatizovalo, ale jejich nadšení opadá od chvíle, kdy jste zveřejnili e-maily národního výboru Demokratické strany. Vedete kampaň ve prospěch Donalda Trumpa?

Tyto e-maily ukázaly, že národní výbor demokratů efektivně zmanipuloval primárky v USA ve prospěch Hillary Clintonové proti Berniemu Sandersovi. Výsledkem byla rezignace předních členů výboru, včetně jeho předsedkyně Debbie Wassermanové-Schultzové.

 

Lidé z kampaně Hillary Clintonové naznačují, že vám tyto e-maily předala ruská tajná služba.

Pokusů, jak odvrátit pozornost od obsahu toho, co zveřejňujeme, byla vždy spousta. Hillary Clintonová je favoritka na vítězství. Většina médií se, jako ostatně vždy, srocuje kolem předpokládaného vítěze, a to i bez ohledu na skutečnost, že jejich sociální rolí a povinností je prošetřovat lidi u moci. 

 

Je ale nicméně faktem, že WikiLeaks poškozuje Hillary Clintonovou, a tím posiluje Donalda Trumpa.

Nezačneme cenzurovat své publikace jen proto, že v Americe mají zrovna volby. Naší úkolem je právě ono zveřejňování. Clintonová už ve vládě byla, a tak prostě máme více materiálů právě na ni. A beztak je to všechno hodně naivní. Prezidentský úřad v USA bude přece i nadále reprezentovat nejmocnější skupiny ve Spojených státech – velký byznys a armádu – bez ohledu na to, kdo tou mluvící hlavou zrovna je. 

 

Kdyby vám někdo nabídl interní dokumenty z Trumpovy kampaně nebo Republikánské strany, zveřejnili byste je?

Samozřejmě. Od toho jsme tady. 

 

Německý magazín Focus váš WikiLeaks obvinil, že zveřejňujete dokumenty o americké Národní bezpečnostní agentuře (NSA) a další informace, které si vymyslela a zfalšovala ruská tajná služba. Co na to říkáte?

Není to pravda. Dokonce i vláda USA musela veřejně připustit, že nemá žádné důkazy, které by vedly k WikiLeaks. Už v roce 2008 jsem přitom odhalil, že právě tento německý magazín je napojený na německou tajnou službu BND. Doložili jsme místa a data 58 schůzek redaktora týdeníku s BND.

 

Není slabinou WikiLeaks to, že není možné ověřit a potvrdit každý jednotlivý dokument, který získáte, a vyloučit případné falzifikáty?

V odhalování padělků máme skvělé úspěchy a na rozdíl od tradičních médií zveřejňujeme veškeré dokumenty, takže si je může ověřit prostě každý, kdo bude chtít. WikiLeaks je doslova tím nejhorším místem na světě, kam by někdo chtěl podsunout nějakou falešnou informaci. 

 

Zveřejnil by WikiLeaks materiály o korupci v ruském vedení?

Ano. Vlastně jsme o Rusku a prezidentu Vladimiru Putinovi už vydali více než 650 tisíc dokumentů a většina z nich byla kritická. A tyto materiály byly využity v několika ostře kritických knihách, jako například v Mafiánském státu, který napsal redaktor britského listu The Guardian Luke Harding. A byly použity také v řadě významných soudních sporů, jakým byla například i kauza Jukos. 

 

Jak bráníte tomu, aby se WikiLeaks nestal něčím nástrojem v globální informační válce?

Naše kritéria pro zveřejňování dokumentů jsou veřejně dostupná a za posledních osm let se prakticky nezměnila. Pokud nám zdroj předá materiál, který má politický, diplomatický, etický nebo historický význam, pokud ještě nebyl publikován a tvoří ho oficiální dokumenty nebo nahrávky, pak to zveřejníme. Je většina našich materiálů v angličtině? Ano. Ale to je otázka zdrojů. Většina dokumentů, které se k nám dostávají, je v angličtině, protože většina našich čtenářů mluví anglicky. 

 

Doménu wikileaks.org jste registroval 4. října 2006. Čeho jste od té doby dosáhl?

Za deset let WikiLeaks publikoval přes 10 milionů dokumentů, přičemž většina z nich byla zveřejněna v posledních šesti letech, během nichž jsem byl nezákonně – a bez obvinění – vězněn ve Velké Británii.

 

Ekvádorská vláda vám zajistila politický azyl, ale ve výsledku jste poslední čtyři roky zůstal „trčet“ na ekvádorském velvyslanectví v Londýně. Britské úřady by vás rády zatkly a předaly k výslechům do Švédska. Není taková situace pro WikiLeaks určitým handicapem?

Zatímco mnohá zavedená média hlásí ztráty nebo rovnou bankrotují, WikiLeaks přežil zásadní konflikt se supervelmocí, včetně nezákonné ekonomické blokády ze strany jejích bank a úvěrových firem a uvěznění jejího editora. Nemáme dluhy. Nemuseli jsme propouštět lidi z redakce. Nikdy jsme neprohráli jediný soud související s naší činností. Nikdy jsme se nepodvolili cenzuře. Problémy nás jen zocelily. Je nám nyní deset let. Jen počkejte, až z nás budou teenageři.

Jaká publikace WikiLeaks byla podle vás nejdůležitější?

Nejdůležitější je podle mého skutečnost, že WikiLeaks zveřejnil přes deset milionů dokumentů. A nejdůležitější jednotlivou „sbírkou“ dokumentů, které jsme zveřejnili, byly americké diplomatické depeše. V první várce v roce 2011 jich bylo 251 tisíc, ale dnes už jich je přes tři miliony a další jsou na cestě. 

 

Jaké jsou podle vás slabiny WikiLeaks? 

Co byste chtěl do budoucna zlepšit? Zdroje. Musel WikiLeaks kvůli reakcím na různá omezení dělat určité věci namísto jiných? Ano. Neustále. 

 

Například?

Byli jsme například donuceni spolupracovat s politicky zkompromitovanými médii, jakým je třeba New York Times, abychom mohli využít jejich distribučních sítí.

 

Není vám líto, že už nespolupracujete se zavedenými listy jako New York Times nebo The Guardian a že jste se navíc stali terčem kritiky liberálních médií?

Pracovali jsme s některými novináři z obou deníků. Liberální noviny přitom nemusejí být nutně liberální. Máme skvělé vztahy a smlouvy s více než 110 mediálními organizacemi po celém světě. A dodržování svých dohod si agresivně vynucujeme.

 

Jeden z vašich zdrojů informací, Chelsea Manningová, byla odsouzena k pětatřiceti letům vězení. Edward Snowden je v azylu v Moskvě, vy na ekvádorském velvyslanectví v Londýně. Jak se s takovými nezdary whistlebloweři vyrovnávají? 

Nesrovnávejme situaci, v níž je Edward Snowden, s Chelsea Manningovou nebo Jeremy Hammondem, který je rovněž vězněn v USA. Díky tvrdé práci WikiLeaks má Edward Snowden politický azyl, cestovní doklady, žije se svou přítelkyní, chodí na balet a dostává zajímavé peníze za přednášky. Edward Snowden je v zásadě svobodný a šťastný. A není to žádná shoda náhod. Bylo mým cílem napravit mrazivý efekt pětatřicetiletého vězení pro Manningovou, a podařilo se. 

 

Jak se vyrovnáváte se vším tím tlakem, který se svými spolupracovníky pociťujete na každém kroku?

Věříme v to, co děláme. Je to velmi uspokojující pocit. A navíc je to intelektuálně extrémně zajímavé. Někdy se z toho zrodí mimořádné okamžiky triumfu spravedlnosti. V jednom případě námi zveřejněné dokumenty pomohly osvobodit z vězení falešně obviněného muže. Spousta lidí, kteří pracují pro WikiLeaks, to cítí jako já: Když na vás tlačí, vzepřete se.

 

Přeložila Tereza Spencerová.