Podívejme se tedy blíže, jakým způsobem mohou média lidem sdělovat informace, a tím spoluvytvářet jejich přístup k informacím, pohled na svět a děje v něm.
Fragmentace informací bez uvádění celého kontextu událostí a jejich vzájemných návazností, jež u nás (a nejen u nás) produkují média, vede u značného množství lidí k fragmentovanému vnímání reality. Což je zřejmě důvod jejich dětinského pohledu na svět, jež je tak typický pro západní civilizaci. Zejména v současné době se tento negativní fenomén projevuje a zviditelňuje především v západní Evropě. Například při zaujímání názorového stanoviska na problém týkající se masivní invazní vlny islámských přistěhovalců, její dopady, následky, důvody a motivace, lidé často zcela odevzdaně přebírají výklady z médií sdělované politiky, elitami, umělci, aniž by se zamysleli nad relevantností, faktickým opodstatněním či legitimností sdělovaných hledisek. Názory sesílané "shůry" vnímají takřka jako nekritizovatelná poselství, která přicházejí od vzdáleného moudrého božstva. Kritiky těchto poselství shůry pak ztrestají svým odmítnutím a opovržením. "Přece by nám nelhali! Vždyť máme demokracii!" Je to stejné, jako když malé dítě bezmezně věří svým rodičům. Jde o módní úkaz věčného mentálního dětství, s nímž souvisí i proklamovaný kult mládí.
Mnoho lidí vůbec nedokáže uvažovat samostatně kauzálně v kontextu. Ve školách i z médií jsme od mala doslova systematicky vedeni ke zmíněnému fragmentovanému vnímání reality. Jsou nám sdělované roztříštěné epizody dějů, často emočně zabarvené, různé vypovídající kvality a hodnoty, bez návaznosti na děje předcházející. Pokud je takové působení dlouhodobé a intenzivní, je jen logické, že lidé si informace a fakta neumějí pospojovat dohromady a nezvládají je ani dávat do kontextu s historickými událostmi a zkušenostmi. Je pro ně velký problém přemýšlet kriticky a koherentně. Roztříštěných informací je přehršel, jedna střídá druhou, umění selektovat, vyhodnotit a zařadit informace není jednoduché. Takto zmatení a znejistění lidé nejsou schopni získat odstup od událostí a ocitají se ve stavu morálního relativismu (můj text v Literárních novinách - Co je morální relativismus a jak se projevuje http://www.literarky.cz/komentare/ostatni/22676-co-je-moralni-relativismus-a-jak-se-projevuje). Při přebírání instantních názorů z médií spontánně kopírují domněnkovou dialektiku vládnoucích progresivistů včetně jejich typické zkreslené "práce s informacemi". Roztříštěné úryvky a zlomky informací společně s emočně zabarvenými domněnkami jsou dávány na roveň faktů. A tak z některých lidí, jež jsou dlouhodobě vystaveni tomuto působení, se stávají morální relativisté. Jednají v závislosti jen na aktuální situaci a domnívají se, že takřka všechno je možné. Realitu odmítají nebo různě ohýbají, nejsou schopni si ji připustit. Tato situace může snadno posloužit k manipulaci s veřejným míněním za účelem získání veřejného souhlasu takřka s čímkoliv!
Ve školství i v médiích je zřejmý ústup od logiky a kauzality, místo toho je kladen důraz na dialektiku a vytrhávání jevů z kontextu, převracení významu slov atd., jehož výsledkem je zkreslený popis reality.
Typickým příkladem aplikace fragmentovaného výkladu reality je školství. Zatímco veřejné státní školy musejí povinně soustavně zavádět různé sociální pokusy, např. inkluzi, soukromých placených škol pro děti majetných elit se nic takového netýká.
Elitám se dostává "klasického" komplexního vzdělání, např. na starobylých univerzitách, zatímco veřejné školství se ubírá cestou vršení různých sociálních experimentů, pro které je typická právě informační roztříštěnost.
Další příklad uvedu z pořadu Otázky Václava Moravce z 30. 10. 2016. Dokud nebudeme mít osobní negativní zkušenosti s islámskými přistěhovalci, tak zřejmě nemáme právo se k tématu negativně vyjadřovat, vyplývá z rozhovoru s Paulínou Tabery, Sociologický ústav Akademie věd ČR (na snímku nahoře). Paní Tabery se totiž podivuje, že lidé u nás mají obavu z přistěhovalců, z jejich náboženství i stylu života, i když s nimi dosud nemají žádné osobní zkušenosti.
Jde o typickou ukázku morálního relativizování a fragmentovaného vnímání a sdělování reality. Tento přístup k realitě v dnešní době zdaleka není ojedinělý, ale naopak v médiích často prezentovaný jako relevantní. Výklad paní Tabery očividně máme chápat tak, že dokud nebudeme mít osobní zkušenosti s holokaustem, fašismem, komunismem, islámem atd., nemáme právo zaujímat k těmto událostem a ideologiím žádný názor, ač různých informací, faktů a studií týkajících se těchto témat je dostatek. Nebo tento názorový postoj platí selektivně pouze pro přistěhovalce z islámských zemí? A pokud ano, tak proč?
Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc. uvádí - "ječíme tu kvůli uprchlíkům, i když tu žádní nejsou. "
To je teď nový propagovaný přístup k informacím, ke studiu, k faktům, k realitě?
Skoro to vypadá, že intelektuální doba temna má v historii lidstva své pravidelně opakující se vzestupy.
A budou nakonec všechna média pouze aktivisticky zaměřená? Budou vysílat výhradně jednostranné politické agitky proklamující politické názory určité malé skupiny obyvatel, která ovšem má mocenský vliv a takřka neomezený přístup do médií? A to především proto, že reprezentuje politické multikulturalistické směřování EU? Z poselství sesílaných elitami v celé řadě těžkých médií totiž vyplývá, že národní zájmy jsou pro naše občany špatný nacionalistický konstrukt, který mají odmítnout, zatímco údajně evropské zájmy, o kterých rozhoduje jakési úzké konsorcium mocenských elit kdesi daleko, má být pro naše občany ten jediný správný a prospěšný konstrukt. Ač konkrétní faktická realita ukazuje zejména v posledních letech pravý opak! Příkladů ze západní Evropy je dostatek. Extrémně zvýšená zločinnost působená přistěhovalci, vznik stovek "no go zone", kam se bojí vstoupit i policie, masivní stěhování původních obyvatel mimo Evropu atd. Vypadá to, že elity opět spoléhají na fragmentované vnímání reality, a tedy neschopnost veřejnosti pospojovat si jevy a děje dohromady. Stejně jako v období tzv. normalizace, i nyní má veřejnost odevzdaně akceptovat elitami připravená instantní názorová stanoviska.
Několik příkladů:
Měli bychom se integrovat do kultur migrantů, ne naopak. A naučme se arabsky, to uprchlíkům pomůže, zní z Německa
Zdroj:
„Deutsche sollten Arabisch oder Kurdisch lernen“.
Nový nápad, jak na muslimy: Dejte jim vlastní města v Evropě, navrhuje Německo.
Jak připomíná Soeren Kern z amerického think-tanku Gatestone Institute, v říjnu 2015 protestovalo v Kasselu několik stovek jeho obyvatel proti záměru místní vlády zřídit zde uprchlický tábor. Starosta města Walter Lübcke jim tehdy vzkázal, že pokud nesouhlasí s vládní přistěhovaleckou politikou otevřených dveří, mohou kdykoli Německo sami opustit. „K tomu samému kroku Němce vyzval tento měsíc ve svém otevřeném dopise také osmnáctiletý Syřan Aras Bacho,“ píše Kern.
Otevřený dopis mladého syrského uprchlíka publikoval deník Der Freitag a nutno dodat, že si v něm Bacho nebral žádné servítky. „Nechceme s vámi žít ve stejné zemi. Myslím, že byste měli z Německa odejít pryč. A vezměte si s sebou i AfD. Když vám současné Německo nevyhovuje, proč nejdete pryč? Běžte třeba do Spojených států s Donaldem Trumpem. My uprchlíci vás už tady máme skutečně dost,“ cituje Kern z Bachova dopisu.
https://www.freitag.de/autoren/aras-bacho/die-wutbuerger-sollten-deutschland-verlassen
Rehabilitace džihádistů: Švédské město plánuje nabídnout bývalým členům ISIS bydlení i daňové výhody
http://sverigesradio.se/sida/artikel.aspx?programid=1637&artikel=6541870
Do Německa přišlo za poslední rok více než milion uprchlíků, ale podle deníku Die Welt ze země také lidé odcházejí. Jenom za loňský rok šlo o 138 000 rodilých Němců. V mnoha případech se navíc jedná o vysoce vzdělané a erudované odborníky.
Guillaume Faye – Sexuální etnomasochismus a ztráta mužnosti
Ve svých starších dílech jsem etnomasochismus definoval jako mezi etnickými Evropany rozšířený patologický sklon snižovat vlastní hodnotu prostřednictvím podivné směsice „sebe-rasismu,” nenávisti a studu vůči sobě samým, což jim přináší neurotickou rozkoš jistého druhu. Tuto sebevražednou psychózu podporuje i vládnoucí ideologie – morální vina a snižování bělochů totiž tvoří jeden z jejích základních pilířů.
Ruku v ruce s tímto etnomasochismem jde i xenofilie: nezřízená a systematická láska cizího a „Cizince.” Obecné pravidlo zní: prosazování bělošské identity=hřích rasismu, prosazování africké identity (zejména je-li vydávána za nadřazenou)= ctnost.
http://astraea.cz/guillaume-faye-sexualni-etnomasochismus-a-ztrata-muznosti/
Z britských měst mizí běloši. Segregace se prohlubuje, varuje zpráva.
Francie: Výstavba nových mešit je větší problém než burkiny
Muslimský starosta Londýna Sadiq Khan prohlásil, že migranti by se neměli přizpůsobovat zvyklostem zemí, do kterých přišli, ale naopak tyto země měnit!
Jsme svobodní a zároveň jsme do světa vrženi. Naše svoboda spočívá v tom, že musíme vyjednávat se situací, v jaké jsme se ocitli. Přičemž musíme najít způsob, jak situaci vyřešit, překročit a vytvořit situaci novou. Toto je věc lidského života, která vyjadřuje a potvrzuje naši svobodnou bytost. Při tomto svém jednání neseme celou odpovědnost za naše počínání a dáváme příklad druhým, a tím se vzájemně ovlivňujeme. Z existenciální odpovědnosti se tedy nevyvlečeme!
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
