Michaela Julišová: Pár slov o aktivistickém "svazáctví" I. díl

27.06.2016 18:36

V každé generaci se objevuje jisté procento lidí, kteří bytostně, z důvodu svého charakterového vybavení, tíhnou ke "svazáctví". Tento svůj sklon chování potřebují nutně uplatnit. Pokud možno tak, aby za svoji loajalitu a všehoschopnou ochotu byli náležitě odměněni těmi, jejichž zájmy prosazují.

Michaela Julišová: Pár slov o aktivistickém "svazáctví" I. díl
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Imámové při poradě

Tito lidé obvykle své "svazáctví" v každém režimu, za každé situace využijí. Vždyť které propagandě by se nehodili ke všemu svolní aktivisté, kteří pravdu nehledají, spravedlnost je nezajímá a ideje ve skutečnosti žádné nemají. O to víc jsou ochotní bojovat za "správnou věc", která je momentálně žádoucí, v kurzu, cool a in, přičemž za tento svůj "upřímný" aktivismus obdrží vždy nemálo výhod a odměn od těch, jejichž zájmy zaujatě obhajují. V naprosté většině jsou těmito mecenáši skutečné vládnoucí mocenské struktury, které mají k dispozici dostatek kapitálu, jež  je pro "svazáctví" vždy rozhodujícím elementem.

V současné době si ve společnosti nelze nevšimnout  vyvíjený apel a tlak na vzestup dychtivého a snaživého kolaborantství s  prosazovanou multikulturalistickou doktrínou. Stejní lidé, kteří provozují "svazáctví" v dnešní době, by se velmi dobře uplatnili i v minulém režimu. Hájili by  tehdejší ideologii a tehdejší dikce a byli by taktéž řádnými členy "správné společnost". Tato situace se bohužel opakuje stále dokola. Vždyť kdo platí, ten jede. Nyní jsme svědky až nebývalého nárůstu tzv. neziskovek. Na tomto místě bych ráda upozornila, že nemám na mysli skutečné neziskovky, které aktivně pomáhají zdravotně nebo sociálně znevýhodněným občanům. Takovým všechna čest.

Zaměřuji se na politické neziskovky, které pracují v oblasti reklamy a píár a jejichž existence a činnost je založena na propagování a prosazování konkrétních politických výkladů a zajištění veřejného souhlasu s postupy a konáním vládnoucích struktur. Tyto neziskovky se snaží budit dojem nestrannosti a nezaujatosti, ve skutečnosti ale objektivní nejsou. Mají vytvářet dojem hlídacích psů demokracie. V realitě však dusí, ostrakizují a démonizují všechny kritiky aktuálního diskurzu a podporují šíření názorového směru s nimž jsou spojené zištné, teritoriální a jiné zájmy mocenských struktur.

A tak zde máme různá hnutí, která se údajně starají o spravedlnost. Například tzv. HateFree, ale i spousta dalších. Hnutí Hate Free Culture není spontánní dobrovolnou akcí zdola, ale je to plně profesionální projekt, který realizuje Agentura pro sociální začleňování, což je odbor Úřadu vlády ČR. Projekt je finančně zajištěn granty z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.  Podobné mohutné finanční zabezpečení a mediální krytí bychom našli u většiny ideologicky zaměřených neziskovek a hnutí.

Stejně jako vždy, platí i nyní:  důvěřujme, ale prověřujme. A mimořádně pečlivě. Evoluce sofistikované manipulace totiž nabírá na intenzitě úměrně s naléhavostí  svého "poslání".

Pro konkretizaci a upřesnění svůj text doplňuji komentářem, který popisuje současnou situaci, v které se zmíněnému aktivismu nebývale daří:

Více méně se opakuje situace Výmarské republiky v době Velké krize. Tam se v pouličních bojích střetávali Spartakovci s Nacisty, kdy Schutzpolizei řízená sympatizanty Nacistů bagatelizovala jejich činy a fakticky zasahovala pouze proti rudým. V současné době bojuje ultralevice (s podporou systému) verbálně s virtuální "hnědnoucí společností", která ovšem existuje pouze ve fantazii aktivistických novinářů, přičemž tento konstrukt má legitimizovat rostoucí násilí a agresivitu radikální levice. Ta naopak pomalu infiltruje veřejnou správu, která postupně rudne a zelená zároveň.

Liberální levice přejala způsob komunikace, který používali sovětští bolševici. Jde o inovaci marxistické dialektiky, kdy se vyložené protiklady poskládají do struktury, která sice postrádá logiku, ale s tím větší naléhavostí a přesvědčivostí je předkládána veřejnosti. Takže dochází k paradoxu, že „liberálové“ volají nejdříve po autocenzuře (aby se neubližovalo menšinám), posléze přecházejí k požadavkům na omezení svobody slova (aby se neubližovalo menšinám, aby se zamezilo proruské propagandě…). Otázkou je, zda liberál, který není schopen snést existenci jiných názorů (a nejedná se pouze o oponentní, ale již i paralelní názory, či prostý popis situace), je hoden označení „liberál“.

V praxi je nejkřiklavější případ fotografa Šibíka, kdy se neomarxisté mohli pominout, když dotyčný zveřejnil záběry z uprchlických táborů, narušující jejich teze.

V případě islámu zaznívají požadavky (komunikované i na půdě OSN) označující kritiku islámu za nežádoucí a hodnou kriminalizace. Zároveň ovšem „liberálové“ osobují právo kritizovat všechna ostatní náboženství, zejména křesťanství.

Za největší pokrytectví „liberálů“ považuji explicitní odmítnutí podpory liberálním muslimům a muslimským ženám v praktické rovině. V našich podmínkách se jedná o majstrštyk Hatefree hlasatelů lásky a tolerance, kteří označili tuniského muslima a blogera Berrezougu za islamofoba.

A dostáváme se k nejzásadnějšímu paradoxu „liberálních“ bojovníků: za současného hysterického odmítání kolektivní odpovědnosti/viny muslimů za činy jejich souvěrců, se „liberálové“ nerozpakují obvinit komplexně celou Západní civilizaci z odpovědnosti za kolonialismus a neokolonialismus, přičemž prosazují fikci, že za teror a totalitní praktiky islámských režimů a hnutí je odpovědný Západ svými provokacemi.

A takovým vrcholem (neo)marxistické dialektiky je komické tvrzení, že islámský terorismus nemá nic společného s islámem.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Karel Krejza byl položen dotaz

Naše obrana

Jak bude ČR dál podporovat Ukrajinu, když jsou naše zásoby vyčerpány (tvrdí to Černochová)? A kde se najednou vzaly finance na nákup další munice? Zajímalo by mě taky, nakolik jsme zásobeni sami pro sebe a jestli máme vůbec dost velkou armádu (asi ne, když se uvažuje o obnovení povinné vojny)? Proto...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Velké sny a prázdná kapsa

15:52 Zbyněk Fiala: Velké sny a prázdná kapsa

Končící Evropská komise zkouší ještě udat strategii pro příští volební období, s nejasnými návrhy, n…