Vede to k tomu, že pokud se objeví nějaká zajímavá vedoucí pozice ve státní správě, jsou z ní žadatelé bez zkušenosti na vedoucí pozici ve veřejné správě předem vyloučeni. Často se říká, že naše státní správa potřebuje zkvalitnit a zefektivnit. Tím ale, a současní úředníci mi odpustí, znám jich výborných spoustu, že si státní správu „zabetonujeme“ pouze těmi, co v ní pracují, se toho dle mého názoru nedosáhne.

Jaká je praxe např. v Evropské komisi, která by stála za inspiraci? Do výběrových řízení na vedoucí oddělení se může přihlásit kdokoliv, kdo splňuje podmínky doby praxe ať v soukromém nebo státním sektoru, vzdělání a jazykového vybavení. Pokud uspějete v písemných testech, nebrání Vám nic v tom pracovat jako úředník evropské instituce i na vyšších pozicích. Nabývání praxe v soukromém sektoru je pak podpořeno také tím, že si každý úředník může vzít neplacené volno a v té době tuto zkušenost získat. Motivačním pro celoživotní dráhu úředníka pak shledávám také skutečnost povinného rotování v evropské službě po 4 letech. Znamená to, že po 4 letech se prostě poohlédnete ať ve svém DG (generálním ředitelství, což je obdoba českého ministerstva) nebo v jiném po nové práci. Úředníci se tak motivují k tomu, aby se učili novému oboru a přinesli nové pohledy do již zaběhlých pořádků a rozšířili si své obzory. Zároveň se také udržuje tzv. institucionální paměť, takže pokud potřebujete zjistit, jak to a to v daném oddělení řešili např. před 5 lety, napíšete kolegovi, který za dané téma zodpovídal.