Později mu zajisté všichni ti skeptici dali za pravdu, neboť se jeho předpověď o ochromení německého hospodářství a o politickém rozvratu Německa opravdu naplnila. Kvůli nesplnitelným podmínkám se Německo sražené na kolena dostalo do obrovských problémů, které vedly až k nástupu extremismu, a v důsledku toho k rozpoutání druhé světové války.
K výročí ukončení druhé světové války by se všichni státníci měli zamyslet nad aplikací neracionálních ekonomických sankcí vůči silné ekonomice Ruska, které mají údajného ruského medvěda přimět k poslušnosti. Protiputinovská politika ad absurdum povede pouze k ochlazení vzájemných vztahů, k utlumení podnikatelských aktivit směrem na východ a k izolaci směrem na západ. Tyto postoje poškodí řadu významných českých firem, ale i firmy v dalších státech Evropské unie, které se rovněž potýkají s nárůstem nezaměstnanosti, sociálních problémů a růstem vlivu různých extrémistických skupin. Nesmyslné atakování Ruska sankcemi, ale i velmi tvrdá opatření vůči Řecku vytvářejí nádech letícího temného mraku nad celou Evropou. Výsledkem mohou být nepředvídatelné situace, které se vymknou kontrole a u nichž pak nebude jednoduché cesty zpět. Základním prvkem konfliktu se v době studené války mezi západním a východním blokem staly především neslučitelné ideologie, které vedly k bipolárnímu uspořádání světa a k rozpoutání studené války. V rámci vlastního přežití vytvářely velmoci systém vah a protivah, jejichž hlavním cílem bylo udržet rovnováhu moci tak, aby jedna z velmocí za žádnou nezáskala cenu strategickou výhodu. V čase bipolarity bylo na pořadu dne neustálé harašení zbraněmi, lokální konflikty mezi konkurenty mimo jejich domovské země, ale nikdy nedošlo k přímé válce, protože jaderné i nejaderné síly Ruska a USA byly vyrovnané.
Ruští stratégové vyhodnotili případnou ztrátu Krymu jako potenciální ohrožení národních zájmů
Z geopolitického hlediska se Putinovi můžeme jen těžko divit, neboť jako nejvyšší představitel jedné z velmocí musel rázně zareagovat na události na Krymu, a jeho uvážený přístup ke konfliktu na Ukrajině je rovněž na místě. Po pádu železné opony a rozpuštění Varšavského paktu se tyto pomyslné váhy popsané výše začaly bohužel převažovat ve prospěch USA a Severoatlantické aliance, a tak je zcela logické, že Rusové Krym i Ukrajinu vyhodnocují jako potenciální bezpečnostní hrozbu pro svůj stát. Jejich okamžitá reakce by měla být pro západní mocnosti spíše varováním, že rozehrávání nebezpečných her u ruských hranic není z hlediska mezinárodní bezpečnosti rozumné. Ruští stratégové vyhodnotili případnou ztrátu Krymu jako potenciální ohrožení ruských národních zájmů. Stačilo by si položit vyloženě jednoduchou otázku: Jak by zareagovali Američané, pokud by se Rusko rozhodlo vybudovat vojenské základny na Kubě, nebo dokonce v Mexiku?
Zajisté by z toho byl skandál a ke zmírnění napětí v mezinárodním měřítku by to určitě nepřispělo. Rusové tak na potenciální hrozbu na Krymu reagovali realistickým modelem. V mezinárodních vztazích zvaná hra s nulovým součtem „zero sume game“ představuje jeden objekt, o který má zájem více aktérů. Výsledkem může být pouze vítěz, nebo poražený, nelze zde navázat žádnou spolupráci. Ta byla v případě mimořádně strategicky položeného Krymu zcela vyloučená, neboť ruská černomořská flotila umístěná na Krymu umožňuje Rusku operovat v oblastech Černého moře a Středomoří. Z hlediska mezinárodní bezpečnosti je výhodnější model zachování vzájemné rovnováhy sil, které by měly mocnosti respektovat, pokud nechtějí ohrožovat světový mír. Také uvalování nejrůznějších ekonomických restrikcí je na pováženou. Jakékoliv strategické oslabování suverénních mocností, ale i menších států nevěstí nikdy nic dobrého. Může vést až k eskalaci mnohem závažnějších konfliktů.
Hrozí eskalace války v lokálních konfliktech
Z hlediska neúměrné vojenské převahy a přibližování se k hranicím konkurenční velmoci hrozí eskalace války v lokálních konfliktech mnohem více nežli u vyrovnané hry. USA fair play vůči Rusku nehrály, protože po rozpadu Sovětského svazu budovaly námořní základny na Sicílii, Sardinii, Krétě a dále například ve Španělsku a jejich zájmy na Krymu byly zřejmé. Přibližovaní NATO až k ruským hranicím znamená pro Rusko přímou provokaci. Z toho vyplývá závěr, že válka většího rozsahu mezi Západem a Ruskem není v současnosti vyloučená, pokud mocnosti budou neustále usilovat o vojenskou a strategickou výhodu. Zajisté bude důležité sledovat jednání partie ministrů zahraničí Ruska a USA, Sergeje Lavrova – Johna Kerryho, které. Je docela dobře možné, že si Američané začínají uvědomovat svůj krátkozraký přístup k ukrajinskému konfliktu, neboť Kerry vyzval Porošenka i Jaceňuka ke zdrženlivosti a k dodržování Minských dohod. A tak se může zcela jistě stát, že Kerry bude naléhat na deeskalaci konfliktu v oblasti, jejímž výsledkem může být časem Porošenkův a Jaceňukův pád. To by vedlo k zesměšnění všech politiků, kteří byli pro vojenské řešení občanské války na Ukrajině a tupě bez znalosti věci podporovali sankce vůči Rusku.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
