Jsou to naši hrdinové! Slova prezidenta Hollanda, vyřčená na adresu zavražděných karikaturistů, paradoxně odhalují hloubku morální krize, v níž se francouzská společnost nachází. Hrdinský étos totiž zakrývá podstatu příčiny tohoto bezpochyby odporného činu – stejně odporného jako každá vražda – nebo se o to alespoň pokouší. A úspěšně.

Francouzi samozřejmě nejsou žádnou výjimkou, podobně smýšlí mediálně politický establishment napříč celým Eurosvazem. Položme si proto zásadní otázku: V čem má hrdinství oněch dvanácti „mučedníků svobody slova“ vlastně spočívat?

Rouhání jako program

Snad v tom, že jejich životní náplní bylo urážet, často velmi vulgárně, city druhých lidí? Kreslíři ze Charlie Hebdo se ve svých „provokacích“ přitom zdaleka neomezovali na symboly islámu, mnohem častěji a o poznání rouhavěji útočili na křesťanství. Například jejich zobrazování sexuálních scén ze života Svaté rodiny patří k tomu nejodpornějšímu, s čím se lze dnes v mediálním světě setkat. Suma sumárum: Tento krajně levicový plátek je co do své umělecké úrovně srovnatelný snad jen s performancemi dalších hrdinů dekadentního Západu Pussy Riot či Femen.

Západní sekularismus otevírá dveře islámu

Stejně tupě jako Hollandovo zvolání vyznívají výroky i dalších západních státníků, pronášených pokrytecky na obranu svobody slova. Kdyby existovala skutečná svoboda projevu, nestáli bychom dnes před problémem, jak na vlastním území vzdorovat islamismu. Státním aparátem vnucovaná multikulturní ideologie dlouhodobě přispívala k ostrakizaci skutečných hrdinů, stavících se na obranu kulturní a hodnotové identity národů západní Evropy před jim cizorodými prvky.

Kdyby si Evropa bývala uchovala svůj křesťanský charakter, na němž byla založena, dokázala by se islámu, jak nás o tom poučují dějiny, nepochybně mnohem účinněji bránit