Milan Barna: Merkelová před ním varovala. Co až Trump rozloží NATO?

Tento článek popisuje situaci, kdy by se nemyslitelné stalo skutečností a došlo by k zásadní roztržce mezi USA a Evropou (hlavně EU, přesněji evropskými státy NATO, pro zjednodušení zde budeme mluvit o Evropě). Zajímá nás, zda by se Evropa dokázala s novou a nechtěnou situaci vypořádat a také jaké by byly náklady takové roztržky. Je pravděpodobné, že pokud by k takové situaci mělo dojít, pak v době, kdy bude prezidentem Donald Trump, který je hlavní příčinou, proč o takové možnosti uvažujeme.

Bojme se Trumpova znovuzvolení!

Existují ale mezi Evropou a USA nějaké zásadní problémy? Určitě, současné vztahy uvnitř NATO jsou nejhorší za mnoho let. Uveďme jako příklad Irán, Čínu (Huawei), Afghánistán, Sýrii, potenciální obchodní válku USA – EU, Nord Stream II, Trumpovy útoky proti EU, Německu i některým evropským politikům … Hrozí tedy odchod USA z NATO? Na to je obtížná odpověď, když je prezidentem Donald Trump, který si na své nevypočitatelnosti zakládá a ta je součástí jeho vyjednávací strategie i image. Je to však možné.

A odchod Evropy z NATO? Pokud Donald Trump nebude znovu zvolen, není evropský odchod pravděpodobný. Pravděpodobnost odchodu Evropy z aliance se v případě Trumpova znovuzvolení výrazně zvýší. Představme si obchodní válku, vysoká cla na evropské vývozy, další sporné body, urážky, zasahování do evropských záležitostí… „My Evropané musíme svůj osud vzít opravdu do vlastních rukou,“ řekla před dvěma lety německá kancléřka. Takže ani tento vývoj není vyloučený.

Kritika EU nás může zničit

Dokázala by Evropa dlouhodobě obstát bez spojenectví s USA, které bylo nezpochybnitelným základem její geopolitické strategie od druhé světové války? Krátkodobě by se s novou situací jistě vypořádala, otázkou je, zda by dokázala úspěšně čelit výzvám jedenadvacátého století dlouhodobě. Problémy se kumulují. Pokud na ně budeme sami, bude jejich řešení obtížnější. Hrozí Čína, Rusko, potenciálně nepřátelská Amerika, dravost asijských tygrů, klimatické změny… To nevypadá na klidnou a nudnou budoucnost. Ekonomicky je Evropa zhruba stejně silná jako USA nebo Čína, ale vojensky je to trpaslík, jehož současné výdaje na obranu jsou v porovnání s USA zhruba třetinové a také nižší než čínské, které se navíc dynamicky zvyšují. A pak ta evropská nejednotnost! Téměř ve všech EU zemích existují sílící politické strany s programem odchodu z EU.

Zradí Polsko západní Evropu?

Osamocená Evropa by od počátku čelila i dalším problémům: Zůstala by Velká Británie s Evropou (tedy s EU), nebo by se vzhledem k dlouhým historickým vazbám připojila k americkým „bratránkům“? Pro Trumpa by bylo lákavé nejprve oslabit Evropu „odlákáním“ Británie a potom si dělat s mnohem slabší Británií, co by se mu zlíbilo. Další otázkou je, zda by střední a východní Evropa neopustila tu západní. Největší otazník je u Polska. Jde o největší zemi, kde panují nejvážnější pochybnosti. Polsko je historicky nedůvěřivé vůči Německu i Rusku. Proto je pro něj spojenectví s USA klíčové má důvody zůstat jejich spojencem. Další oslabení Evropy by se Americe také líbilo. Ostatní země střední a východní Evropy tíhnou více k západní Evropě a zejména Německu, které by se pravděpodobně stalo otevřeně hlavou této „nové“ Evropy poté, co je jí již delší dobu fakticky. Česko by se téměř jistě připojilo k Západu.

Pomozme Rusům proti Číně

Jak velkým problémem by v nové situaci bylo Rusko? Pokud by Evropa překonala fakt, že Rusko není a nebude plně demokratické, bylo by v této nové situaci pro osamocenou Evropu ideálním partnerem. Rusko potřebuje technologie a Evropa suroviny. Vymírající Evropa nemá žádný zájem o zábor ruských území, a tedy pro něj nepředstavuje hrozbu. Rusko by mohlo technologie získat i z Číny, která má taktéž velký zájem o jeho suroviny, ale takové spojení by pro Rusko mohlo být potenciálně nebezpečné. Přelidněná Čína má na rozdíl od Evropy pro obsazení Ruska lidí dost a představuje tak pro něj reálné ohrožení. Nebezpečné je Čína i pro Evropu. Nedokážete si představit Číňany na našich východních hranicích? Je to příliš daleko? Ve třináctém století to dokázali Mongolové na malých konících za dva roky. Opravdu vám to stále připadá nemožné? Pomoci Rusům proti možnému čínskému tlaku by tak bylo i v našem zájmu. Zdá se, že by spojenectví s Ruskem byla klasická win-win situace.

Braňme Lotyšsko před Ruskem

A nyní hlavní otázka: může Evropa zvládnout svou obranu technicky a ekonomicky i dlouhodobě? Velmi prestižní londýnský Mezinárodní institut pro strategická studia (International Institue for Strategic Studies – dále IISS) s finančním přispěním německé vlády vypracoval a v květnu letošního roku publikoval studii zabývající se otázkou, co by Evropa musela udělat a zaplatit v případě, kdyby USA opustily NATO a to již v roce 2021 (Defending Europe: scenario-based capability requirements for NATO’s European members). Studie vychází z několika základních předpokladů. Neočekává se, že by roztržka s USA znamenala, že by svým bývalým spojencům přestaly prodávat zbraně. Naopak – vojensky Evropa Spojené státy ohrozit nemůže a ony budou velmi ochotně prodávat své drahé zbraňové systémy Evropanům, donuceným konečně sáhnout hluboko do kapsy a postarat se o zajištění své vlastní obrany. Mluví se o tom třicet let a Donald Trump by vše dokázal rychle.

Dále se předpokládá, že se Evropa po odchodu Spojených států zaměří na zajištění dvou životně důležitých podmínek své dlouhodobé existence. Jde jednak o bezpečnost mezinárodních námořních obchodních cest (protože Američané se budou nadále starat pouze o ty obchodní cesty, které jsou důležité pro ně), tj. Středozemního, Černého, Severního a Baltského moře, severního Atlantiku, okolí Afrického rohu a dále jde o posílení bojeschopnosti pozemních vojsk tak, aby dokázaly čelit omezenému útoku Ruska na některou z pobaltských republik (např. Lotyšsko), které by přišlo na pomoc Polsko. Tím by byl aktivován článek 5 Spojenecké smlouvy a Evropa by měla být dostatečně silná, aby zabránila Rusku dosáhnout nějakých územních zisků.

Kdo podrží jaderný deštník?

Je však výše popsaná snaha odvrátit ruský útok v souladu s uvažovanou dlouhodobou spoluprací s Ruskem? Příprava na útok neznamená, že k němu dojde, spíš naopak, ale Evropa by na něj měla být připravena, stejně jako bylo celé původní NATO. Pak k němu velmi pravděpodobně/téměř jistě nedojde a s Rusy můžeme být rovnocennými partnery. „Trust in god and keep your powder dry“, radil klasik a my s ním můžeme souhlasit, protože není dobré být tím slabším a závislejším partnerem.

Další důležitou podmínkou je předpoklad, že Francie a Velká Británie budou držet nad Evropou „jaderný deštník“ pro případ ohrožení některou jadernou mocností (myšleno přirozeně Rusko). Existuje ještě jedna otázka, kterou studie uvádí, ale neřeší, a to skutečnost, že nákup sofistikovaných zbraní a zbraňových systémů, výcvik jejich obsluh, zařazení zbraní do jednotlivých armád a jejich uvedení do plné bojeschopnosti by trvalo alespoň deset let. Studie neřeší, co by se dělo v mezidobí.

Peníze na zbraně vydáme s úsměvem

Dokážeme ovšem své krásné nové zbraně zaplatit, budeme na to mít? Aby evropské země NATO získaly uvedené schopnosti, museli by jeho členové investovat podle odhadu IISS zhruba 420 mld. dolarů (370 mld. eur nebo 10,5 bilionů Kč) a to v průběhu asi deseti let. Je to jen velmi přibližný odhad, IISS sám udává částku mezi 380 mld. a 470 mld. dolarů. Při té velké přibližnosti je to alespoň nějaké konkrétní číslo, o kterém můžeme diskutovat, pevný bod možných dalších úvah.

Zdá se to být suma téměř nepředstavitelná, ale na záchranu Řecka se vydalo jen o něco méně. Předpokládejme, že by Německo, které je v Evropě v nejlepší ekonomické situaci, zaplatilo zhruba polovinu nákladů, pak 185 mld. eur není pro Německo, posílající do východního Německa již více než dvacet let 50 mld. eur ročně, nezvladatelné. Také je dobré si připomenout, že v roce 2018 vydaly evropské země NATO na obranu 264 mld. dolarů, ale kdyby plnily svůj závazek věnovat na obranu 2 % HDP, bylo by to o 102 mld. dolarů více. Takže 420 mld. během deseti let není suma nereálná. Nečekejme, že by uvedené obrovské částky vyvolaly úsměvy na tvářích politiků nebo daňových poplatníků, ale v extrémní situaci, a to by tento případ jistě byl, by se peníze najít musely a také našly.

Cílem je užší a pevnější EU

Ukazuje se, že politické i vojenské osamostatnění Evropy, tj. „strategická autonomie“, o které evropští politici mluví od nástupu Donalda Trumpa, se uskutečnit dá. Hlavní nejistotu však vidím v možné nesoudružnosti Evropy a její malé akceschopnosti. Určitě by byl v nových podmínkách vyvinut tlak na užší a pevnější evropské sjednocení a určitě by se to některým zemím a některým politickým stranám či hnutím nelíbilo, takže by se mohly vyskytnout země s tendencí EU opustit. Objevily by se tak další „exity“, což by Evropu dále oslabilo, což ale představuje další velký otazník, který přesahuje rámec naší úvahy.

Premiérovi nevěřím jediné slovo

Co říci závěrem? Nezdá se, že by výše popisovaná situace byla velmi pravděpodobná, ale rozhodně není vyloučená. Je dobré být – alespoň mentálně – připraven. A také si uvědomit, že přes všechny emoce, které Donald Trump vyvolává, je spojenectví s USA pro nás stále nejbezpečnějším, ale i nejvýhodnějším geopolitickým uspořádáním. Pokud je půjde udržet. A pokud ne, tak se může stát, že nám dnešní vnitropolitické problémy (Zeman, Babiš, Benešová, Čapí hnízdo, konflikt zájmů…) budou za relativně krátkou dobu připadat jako doba neuvěřitelné selanky (něco jako Rakousko-Uhersko), kdy jsme vlastně žádné skutečné problémy neměli.

Já osobně mám značné obavy spoléhat se – a nic jiného nám v případě obdobné krizové situaci nezbude – na premiéra, kterému přes jeho nespornou inteligenci a hyperaktivitu nemůžu věřit jediné slovo. To je jako jít na vysokohorskou túru se společníkem, o kterém víte, že vám v noci ukradnul poslední suché ponožky. Když bude pěkně, nebude to problém, ale kdyby měla přijít bouřka, nemuselo by to dobře dopadnout.

Milan Barna