Volby a kachní stehno
V roce 2006 jsem po oznámení prvních odhadů vložil do trouby kachní stehno a vyčerpán ulehl na gauč. Duševní námaha věnovaná soutěžení politických sil udělala své a probudilo mě až houkání sirén hasičských vozů.
Stehno se připálilo, dým pronikl na chodbu a starostlivé sousedky zavolali hasiče. Stačil jsem sejít dolů, hasiče přivítat, ujistit je, že jde jen o spálené kachní stehno a že nahoru ani nemusí chodit.
Ne, ne, předmět doličný musím vidět, prohlásil hasič velitel. Když jsem mu ukázal kus uhle, na který se stehno scvrklo, uspokojen odešel. Předtím jsem mu vysvětlil, co spánku předcházelo. Hasič mávl rukou: „Chleba levnější nebude“.
Výjezd mně nebyl naúčtován; jestli bylo za polehčující okolnost považováno, že spálení stehna způsobila vyčerpanost z volebního zápasu, jsem se nedozvěděl. Byl jsem si vědom toho, že podruhé by to nemuselo dopadnout takovým happy endem.
Zdrženlivým pozorovatelem
Z toho vyplynula zásada – pozorovat volební dění z určité „distance“. To se snadno řekne, ale hůř udělá!
Situace byla letos usnadněna tím, že se i v sousedství s volbami roztrhl pytel. Když se člověk setká i jinde s jevy, které považuje na domácím hřišti za nějak výjimečné, je hned klidnější a říká si, snad nebude tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
Němci s volbami do Bundestagu o měsíc napřed
Situaci obdobnou antibabišiádě zažilo Německo v podobě ofenzívy médií a tradičních stran proti protisystémové Alternativě pro Německo (Alternative für Deutschland = AfD).
Po volbách, ve kterých dosáhla AfD téměř 13 procent a stala se zvláště v bývalém východním Německu vlivnou silou (v Sasku předstihla i CDU), se začaly množit názory, že jednotná kanonáda proti AfD byla kontraproduktivní.
Nekupujte u Židů
Henryk M. Broder je šestačtyřicátý ročník a pochází ze židovské řemeslnické rodiny, která přišla do západního Německa z Polska koncem padesátých let. Většinu svého života pracoval jako novinář v Německu a Izraeli. Je vítaným hostem v talkshow i díky svým neotřelým a často proti proudu jdoucím názorům.
V současné době píše pro deník Die Welt a je spoluautorem blogu Die Achse des Guten (Osa dobra). Z nějakého nadržování pravicové Alternativě pro Německo, jejíž reprezentanti nebo příznivci se sem tam „dopustí“ výroku nebo tweetu svědčícího např. o sympatiích pro „velkoněmectví“, tedy Brodera těžko podezřívat.
Den po německých volbách hovořil Broder s mladým videoblogerem a novinářem Guido Bellbergem o výsledku německých voleb.
Bellberg prohlíží noviny Berliner Morgenpost z volebního dne s titulkem „Deset důvodů, proč byste měli dnes jít k volbám“ – pod tím jsou fotografie deseti představitelů AfD. Tento styl připomíná Bellbergovi akce „Nekupujte u Židů“ z počátků nacistické éry.
Broder s tím živě souhlasí: „To vysvětluje také úspěch Alternativy. Lidé, kteří jdou k volbám, prostě nejsou hlupáci. Existuje smysl pro spravedlnost, prostě drží palce outsiderovi resp. tomu, za kterého ostatní dělají outsidera. To je pro mě důkazem, že ti „prostí pracující“ nejsou takoví blbci, jak jsou běžně prezentováni“.
Přitom se německá předvolební kampaň zdála být dost fádní. Mnoho televizních diváků si stěžovalo, že zvláště při volebních soubojích mezi reprezentanty nejsilnějších stran CDU/CDU a sociálních demokratů na ně jde spaní. Jiří Pehe napsal článek pod titulkem „Trocha německé nudy by u nás neuškodila“.
K říznějšímu tónu se sociálně-demokratický kancléřský kandidát Martin Schulz vzchopil až po debaklu SPD navečer po volbách, kdy obvinil kancléřku Merkelovou ze „skandálního volebního boje“. „Takhle na to měl jít před volbami“, zněl nejčastější komentář „muže z ulice“.
Poučení z krizového vývoje v Německu
Tohle se odehrálo zhruba měsíc před našimi volbami. Kanonáda proti AfD v mainstreamových médiích se tedy v Německu ukázala jako kontraproduktivní. U nás se ctěnému voličského publiku ale dále promítal předvolební film s Andrejem Babišem v hlavní roli arcibelzebuba.
Že s ním do koalice nepůjdou, vzkázaly tradiční strany nováčkovi AfD nesčetněkrát. Teď k tomu přibyl problém svobodných (FDP), kteří byli usazeni v bundestagu vedle AfD, tam sedět ale nechtěli. Nakonec si dali říct s výhradou, že o zasedacím pořádku ještě mohou otevřít debatu.
Řešení otázky, kdo vedle koho chce a nechce sedět, připomíná některým čtenářům ZEIT ONLINE poměry v mateřské školce. Karl Josef Schleidweiler píše: “Pokud je zasedací pořádek největším problémem, asi se můžeme těšit na napínavé legislativní období.“
Jamaika v Berlíně
Jinak si strany odleva doprava před volbami neříkaly: já s tímhle v žádném případě ne, s tamtou už vůbec ne. Zasedají tedy v rámci sondovacích rozhovorů a musí se uzavřít sňatky z rozumu mezi pravicovou CSU a levicovými Zelenými. Název celého projektu je Jamaika – podle barev jamajské vlajky – zelená, černá (CDU/CSU) a žlutá (FDP).
Bude se jednat a zase jednat, co z toho bude, nikdo neví, pro mnohé strany by nové volby byly asi katastrofou. I v tomto ohledu situace stejná jako u nás – nové volby nikdo z tradičních stran nechce, mají oprávněnou obavu, že by na tom vydělala AfD.
Kdo na celé věci ovšem „vydělá“ a netváří se kdovíjak ustaraně, jsou kabaretiéři v televizi i dalších médiích, kteří veletoče politiků škodolibě „cupují“. Jako příklad satirický klip, terčem je bavorská CSU, Horst Seehofer, Angela Merkelová a další (v druhé půlce videa si se Seehoferem přiťukává i papež Benedikt - ZDE).
Jestli bude u nás někdo schopen celou vyjednávací „anabázi“ mezi zvolenými zástupci lidu „správně nakopnout“, pokud se bude nějak beznadějně táhnout, se ukáže.
Vhod jistě přijdou dvě optimistická doporučení od tak rozdílných osobností jako byli Konrad Adenauer (spolkový kancléř 1949 -1963, kdysi „válečný štváč č. 1“) a Jaroslav Hašek.
První při politických komplikací prohlašoval: “Situace je vážná, nikoliv však beznadějná“ (Die Lage ist ernst, aber nicht hoffnungslos), druhý zcela obecně konstatoval: “Ať si bylo, jak si bylo, přece jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby nějak nebylo.“
Štípanec na Starém Městě
I když se zacementování současných pozic zdá u nás být ještě dokonalejší než v Německu, světlé/veselejší okamžiky se také našly a jistě budou nacházet.
Jedním z nejveselejších momentů pražských voleb byla asi událost ve volební místnosti na Starém Městě, kde rozjařený volič štípl člena volební komise do tváře. Byl to příznivec ODS, jichž je v této části Prahy hodně, s věšteckými schopnostmi, který jednal v radostném očekávání, že si jeho strana po hubených létech zase trochu polepší? Jelikož na místě nebyl žádný „zuřivý reportér“, věc už asi nebude „vyluštěna“.
Stejně tak už se nevyjasní, jak to bylo s volebním komisařem, který přišel v tričku s pirátským symbolem. Musel se jít domů převléknout, aby neovlivňoval voliče.
Nejveseleji u Pirátů
Nejveselejší „partou“ volebního večera byli nejspíš Piráti, kteří měli k oslavám všechny důvody. Ty se odehrávaly na Smíchově ve volebním štábu, v klubu Uhelna. Výsledkem si mladí straníci nebyli zdaleka jisti: „My jsme nevěděli, jestli to bude oslava nebo zádušní mše“, říká jeden z přítomných.
Vážně i při oslavě
„Vzdělání je hodnota sama o sobě, jeho cíl nelze zužovat jen na uplatnění na trhu práce. Kvalitní vzdělávání je cestou k bohaté, fungující a spravedlivé společnosti.“
Tahle věta uvádí kapitolu Vzdělávání a věda na webové stránce Pirátů. Garantem Pirátské strany pro oblast vzdělání je Daniel Mazur, ročník 1978. Vzděláním je experimentální fyzik, pracuje na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a zkušenosti sbíral i při pobytech na univerzitách v USA, Švýcarsku a Itálii.
Daniel zdůrazňuje důležitost hledání konsensu uvnitř členské základny Pirátů při formulování programových bodů. Pečlivě se zkoumají názory „pěšáků dole“, seshora se jim nepřikazuje, co si mají myslet. Používají se internetová fóra a sociální sítě.
Zdá se také, že se Piráti sympaticky snaží o „počešťování“ současné češtiny. Stojí za to doslovně citovat z bodu Forma programových bodů:
„Zásadně by neměla být používána cizí slova přejatá do češtiny s výjimkou případů, kdy slovo stejného významu v českém jazyce není nebo se přejaté slovo běžně používá. Ani v takových případech by však v jedné větě nemělo být nakupeno více přejatých cizích slov. Technické termíny by měly být používány v souladu s jejich významem a konzistentně.“
Dva dorty
Oslavovalo se nejen šampaňským; k ochutnání byly i dva čokoládové dorty. Upekly je dvě „dobrovolné pekařky“, viz link „Poděkování pekařkám“ (ZDE). Jeden byl ozdoben pirátským autobusem (upekla Zuzka), druhý byl ve tvaru pirátského znaku. Ten upekla Péťa, která se jinak zabývá chemickým rozborem vody a „pekařinu“ má jako hobby. Její sestra je přítelkyní jednoho z Pirátů.
Péťa o dortu:
Dortík jsem nabídla sestře já, jestli ho nechce upéct. Je to takový můj malý koníček ;). Znak byl předkreslený, vykrojený z marcipánu a stříkaný airbrushem, aby byl hodně černý.
Péťa o Pirátech jako takových:
Ivan (Bartoš) s Jakubem (Michálkem) jsou vzdělaní a rozumní kluci (chlapi), tak snad to dotáhnou co nejlépe a co nejdál.
Piráti jsou mi sympatičtí a myslím si, že do politiky mohou vnést „čerstvou krev“, pročistit ji, kéž by to tak bylo …
Nejdůležitější jsou pro mě tyto body:
Naše děti a jejich budoucnost…
Životní prostředí - všude se staví, proč dovolí stavět i na chráněných územích?
Důchody - jak rostou, v 60 letech a více si některé obory nedovedu představit, něco jiného je kancelářská práce a práce manuální, v chladu, těžká, apod.
Mzdy „stávkují“ oproti narůstajícím cenám všeho, kam se ohlédnete a kvalita potravin, oblečení, věcí do domácnosti … jde opačným směrem
Proč se ve sportu točí takové obrovské finance, když by byly potřebné nemocným, kteří na léčbu nemají, a pojišťovna jim zaplatí léčbu s menší pravděpodobností na přežití…
Nemluvím o těch, kterým není hanba rozkrádat stát …
Je toho tolika, že by člověk brečel …
Jinak Pirátům přeji hodně štěstí a sil.
K tomu se nelze nepřipojit.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
