Domnívám se, že poslanci a daňoví poplatníci České republiky mají právo se dozvědět okolnosti, za kterých vznikla kauza nekvalitní dálnice D47, včetně vývoje celého reklamačního řízení a stávajících soudních sporů. Současně je třeba zveřejnit a odhalit praktiky, které byly používány, včetně probíhajícího vyšetřování policie ČR. Je třeba sdělit, proč bylo vyšetřování zastaveno pro nedostatek důkazů a proč se ve stejném režimu zadávají veřejné zakázky dál. V současné době je žaloba státu (Ředitelství silnic a dálnic proti zhotovitelům staveb) řešena u Rozhodčího soudu. Objevuje se však pochybnost o kvalitě přípravy technických podkladů na doplnění žalob, kvalita znaleckých posudků jako zásadního materiálu pro soudní spor. Vyvstává otázka, zda jsou podklady pro soudní spor dostatečně připraveny, proč byly vrtné práce na odběrech vzorků násypů zastaveny, proč byly zastaveny laboratorní zkoušky vzorků, měření změn stavu konstrukcí mostů a to včetně znaleckých posudků v polovině ledna 2014. Tento stav trvá do dnešní doby. To vše významně oslabuje pozici státu při soudních sporech se zhotoviteli.

Tento stav, při němž hrozí prohrané soudní spory ve výši 3 miliard korun, je alarmující (výše škody státu). Takováto praxe je zcela nepřijatelná v době, kdy stát hledá cesty, jak ušetřit, kde se dá. Právě nepřiměřené náklady na stavbu silnic a dálnic v ČR přitom veřejnost dlouhodobě vnímá velmi negativně. Ještě horší je však stav, kdy předražená dálnice D47 (náklady na jeden km dálnice byly 1 miliarda Kč!) vykazuje vady, které zhotovitel odmítá zdarma opravit a stát musí přikročit se zhotoviteli k soudnímu sporu, kde musí vymáhat sjednání nápravy. Alarmující je dále skutečnost, že stejní zhotovitelé, kteří se podíleli na výstavbě D47 a odmítají odstraňovat vady, dále dodávají stavební práce pro veřejný sektor. Způsobili škodu státu a nemají ani morální výčitky a odpovědnost škodu napravit.