Jako proti Obamovi vytvořila konzervativní Amerika alianci započatou Tea-party, která se stala inkubátorem Trumpových nacionalistů a populistů nebo ultrakonzervativců, stejně nyní médii oznámkovaná liberální Amerika se postavila proti Trumpovi mohutnou vlnou žen – kandidátek do Kongresu. Ideologicky představují liberální až socialistické názory. Kolem dvou set žen se účastnilo bitvy o Capitol Hill, a to zejména v řadách Demokratické strany.
Význam voleb v poločase
Volbám do amerického Kongresu a Senátu se říká volby v poločase – „midterm volby“. Americký volební systém umožňuje svým načasováním ukázat slabost nebo sílu prezidenta, který vládne již dva roky a zároveň demonstrovat vztahy obou stran demokratické a republikánské. Takto se ověřuje vůle a trend amerických občanů. Americký systém sice umožňuje, aby prezident dělal politiku, ale pro tu jsou potřebné finance, které schvaluje a dává Kongres. Znamená to, že USA jsou efektivní pouze v jednotě těchto dvou entity. Trump měl dva roky většinu jak v Senátu, tak i v Kongresu a mohl proto zatím pohodlně vládnout.
V minulém století a začátkem tohoto se pouze trojici amerických prezidentů podařilo v poločasových volbách navýšit počet zástupců své strany. V roce 1934 to byl Franklin Roosevelt v období tzv. New Dealu, dále Bill Clinton v roce 1998 (jednalo se však pouze o Pyrrhovo vítězství, neboť i přes navýšení se demokratům nepodařilo získat ani v jedné z komor většinu. Mimo jiné v té době vyšla známá Rortyho kniha Achieving Our Country, ve které autor píše, jak americká levice opustila myšlenku ekonomické spravedlnosti a raději se soustředila na politiku identity). Pak ještě v roce 2002 George W. Bush využil svého boje proti terorismu v roce 2001 po 11.září. Všichni ostatní prezidenti, včetně Ronalda Reagana a Baracka Obamy byli voliči v midterm volbách potrestáni. Jak vidíme Trump to má půl na půl… když v Senátu uspěl.
Výsledek voleb, kdy demokraté ovládli Sněmovnu reprezentantů, způsobí, že prezident Trump bude muset v případě demokratické neústupnosti hledat kompromisní řešení a bude muset demokratům podat ruku. Navíc demokraté budou moci ničit zákony, které předloží a budou moci začít sledovat dřívější Trumpovy aktivity. Mohou zahájit vyšetřování Trumpových afér týkajících se administrativy i soukromého byznysu, od daňových vratek až po potenciální střet zájmů. Převaha v Kongresu bude znamenat daleko větší možnost demokratů ovlivňovat domácí politiku. Jako příklad vezměme reformu zdravotního systému zaváděnou Obamou, kdy nyní se republikánům nepodaří její totální eliminaci. Stejně tak bude muset Trump počítat v oblasti financí s tím, že bude mít potíže při stanovení horní hranice americké zadluženosti.
Co se kritikům Trumpa určitě nepodaří, to je impeachment, odvolání prezidenta USA po veřejné žalobě, neboť k odvolání prezidenta Spojených států je podle Ústavy USA zapotřebí šedesáti procent hlasů všech senátorů. V historii v USA čelili odvolání pouze dva prezidenti: Andrew Johnson (v roce 1868) a pak Bill Clinton (1998). Ale ani v jednom případě k odvolání ani nakonec nedošlo.
Donald Trump, který bral volby jako referendum o jeho politice, po sečtení hlasů nemluvil o porážce republikánů. Naopak jeho první slova byla o úspěchu. Záleží na úhlu pohledu, neboť republikáni nadále budou ovládat Senát a také zaznamenali úspěch v několika důležitých městech mezi nimi Washingtonu. V Senátu mají demokraté nadále dveře zavřené. Donald Trump bude nadále mít republikánskou většinu připravenou a ochotnou potvrdit své výkonné a soudní jmenování.
Midterm-volby jako reality-show
Americká média hodně psala o tom, že volby představují jakési reality show a dokonce jeden komentátor psal komentář, že Američané, kteří milují reality programy ve svých televizích, se přikloní na stranu republikánů z toho důvodu, že chtějí nadále podpořit Trumpa, který jim určitý druh reality show bude i nadále poskytovat. Tak to pochopitelně není a reality show je stejně jako i jinde zapříčiněná rozdělením společnosti a v případě USA se mluví o historickém rozdělení národa. Nejde přitom již jen o klasický rozdíl mezi urbánní a rurální Amerikou.
Volby ukázaly na velké změny v americké společnosti:
-
velká účast a vítezství žen ve volbách, které poprvé v takovém množství se stanou zástupkyněmi svých voličů v Kongresu - 83 žen za demokraty je více jak třetina. Do Sněmovny reprezentantů se dostaly i dvě vůbec nejmladší ženy v historii (obě 29-leté)
-
účast etnických minorit, budou zastoupeny dvě muslimky (Ilhan Omarová a Rashida Tlaibová),dvě indiánky (Sharice Davidsová a Debra Haalandová)
-
ukázalo se, že neplatí, že by Američané dali na slova prezidenta a to i v částech, kde republikáni mají většinu ( je třeba si uvědomit, že Trump není „pravým“ republikánem, pouze byl vybrán jako jejich zástupce)
- hlavní je ukazatel veřejného mínění, který signalizuje historické rozdělení USA na dva nesmiřitelné celky. To ve svém důsledku může vést k tomu, že bude zřídka docházet nebo zcela bude vyloučeno přijetí takzvaných „bapartisan“ zákonů – to znamená, na kterých se domluví demokraté i republikáni, kdy jde o společné dílo a dvoustranné návrhy.
Co čeká Američany i nás
Jak jsme poukázaly americký volební systém, neumožňuje absolutní většinu a nyní za dané situace bude muset docházet k ještě větším kompromisům. To, jak takový kompromis může vyhlížet třeba na mezinárodní scéně je příklad Saudské Arábie. Jedna i druhá politická strana brala tuto arabskou zemi jako svého velkého partnera a obě strany mlčky přecházely skutečnost, že sedmnáct z devatenácti teroristů účastnících se útoků 11.září pochází z této země. Nyní v případě novináře Džamála Chášakdžího budou moci opět obě strany prokázat své zásady, zda hodlají nechat odplynout jinam peníze, které mohou sloužit USA. Možná dojde k pozitivnímu kompromisu, který by mohl vypadat například pro Američany tak, že se spojí Trumpův obchodní cit s ekonomickým růstem a pro změnu zmizí nejistota z toho, co Trump opět provede. Lze doufat, že z americké politiky také vymizí úkaz, že je třeba prezidentovi věřit, nikoli diskutovat a argumentovat. Mnozí Američané Trumpovi věřili jako silnému politikovi, který je ochrání od všeho zlého.
Co se týče demokratů, může pokračovat pozitivum sice pomalého, ale jistého vytlačování různých demokratických „kádrů“ z pozic vrcholné administrativy a moci. Tyto „kádry“ si zvykly vládnout USA a světu, aniž by svoji činnost měly odsouhlasenou a byly skutečnou prodlouženou rukou amerických voličů a nebyly pouhým odcizeným State Departmentem.
Mirko Raduševič
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
