Jedná se o studii nazvanou Ruská zahraniční politika: Možná překvapení (Russlands Außenpolitik: Denkbare Überraschungen). Nadace vyšla z hypotézy, že ruské vedení záměrně ve své politice využívá momentu překvapení. To, aby se Západ mohl lépe na nečekané obraty Kremlu připravit, uspořádala nadace, která zaměstnává kolem padesáti expertů, brainstorming za účelem nastínění možných teoreticky předpokládaných obratů v ruské politice. Konala se dvě společná sezení na daná témata za účasti expertů. V úvodu studie pracovnice nadace Sabine Fischerová a Margareta Kleinová popisují, že si analýza nestanovila za cíl popsat možný vývoj, ale pouze analyzovat stávající strukturu a trendy ruské politiky. Studie je rozdělena do čtyř kapitol: „EU“, „Další regiony“, „Internet, energetika a bezpečnost“ a „Euroasie“.
První kapitola rozebírá dva možné scénáře vývoje. První popisuje, jak by mohl Kreml ovlivnit prezidentské a parlamentní volby na podzim 2017 ve Francii, aby krajně pravicová strana „Národní fronta“ získala většinu a Marine Le Penová získala od nově zvoleného prezidenta možnost sestavit novou vládu. Tato vláda by potom nastolila kurz proruské, protiamerické a euroskeptické politiky.
Jako metodu prosazení svých plánů uvádí studie to, že Rusko disponuje širokým potenciálem nástrojů, počínaje finanční podporou, ekonomickým vlivem, možností zdiskreditovat protivníky až po mobilizaci politických menšin. Stejně tak studie popisuje další případ parlamentních voleb – konajících se rovněž na podzim 2017 v Německu. Co se týče tohoto případu, má Rusko podle expertů sázet na uprchlickou problematiku a na šíření zpráv o tom, že v Německu znovu zvedá hlavu fašismus. Důležitou roli má sehrát strana ruských Němců s proputinovskou orientací nazvaná „Einheit“ (Jednota), v jejímž čele stojí Dimitri Rempel. Právě tak se ruská zahraniční politika orientuje na německou stranu AfD (Alternative-für-Deutschland). Konečným cílem je zdiskreditování politiky Angely Merkelové a prosazení kurzu politiky ještě více sympatizujícím s Ruskem.
Další části popisují vyhrožování Srbsku, že jestliže se hodlá sbližovat s EU a NATO, nebude Rusko v OSN bránit uznání Kosova. Dále se má Kreml domluvit s Tokiem ohledně Kurilských ostrovů, uzavře s ním smlouvu a vytěsní USA jako klíčového partnera ve vztazích s Íránem.
Jsou zde další teoretické úvahy, ale poměrně zásadní je úvaha expertů o odstoupení Ruska od smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu jako odpovědi na rozmístění systému protiraketové obrany v Evropě a zrušení monopolního postavení „Gazpromu“ v dodávkách plynu.
Rovněž jsou zde popsány úvahy o vzniku internetové sítě propojující Rusko s Indií a Čínou, nazvané EurasiaNet. Co se týče expanzní politiky Ruska, píše se ve studii o možném ruském vpádu do Kazachstánu po smrti prezidenta Nazarbajeva a inscenace zvolení nového, nacionalistického prezidenta. Rovněž tak se předpokládá úsilí Moskvy o možné sjednocení Severní a Jižní Osetie, a to ve spojení v Republiku Alanii, která by se stala součástí Ruské federace.
V domácí ruské politice se hovoří o možném přeformátování ruské vlády po letošních podzimních volbách do Dumy. Počítá se se jmenováním Alexeje Kudrina na post předsedy vlády a vyhlášení hospodářských reforem, o čemž ostatně Putin již mluvil ve svém výročním projevu k Dumě. Příčinou těchto změn je podle německých expertů srovnávání názorových rozdílů mezi ruskou elitou, jakým směrem se dále má Rusko ubírat. Jedná se o rozdělení rolí mezi technokraty a bezpečnostních sil, kdy obě skupiny se shodly, že je třeba překonat krizi a mezinárodní izolaci. To se má však odehrát za podmínky, že se Rusko nevzdá hegemonie v post-sovětském prostoru, tvrdí studie německé nadace Stiftung Wissenschaft und Politik.
ARD: Putinova nevyhlášená válka Západu
Testem výše uvedeného by měl být již letošní podzim, kdy se 18. září konají volby do berlínské poslanecké sněmovny. Měl by to být, jak píše ruský server Nezavisimaja gazeta, horký německý podzim. Server se rozepsal o již výše uvedené a zatím málo známé straně Einheit, která by mohla sehrát významnou roli v boji s populistickými stranami a měla by být nápomocna CDU a SPD. Jedná se o stranu sice německých občanů, ale s migrační minulostí a mluví se o ní jako o proruské straně.
Byla založená v roce 2013 v Kolíně nad Rýnem, jejím předsedou je Dimitri Rempel a Nezavisimaja gazeta tvrdí, že tato strana může dát dohromady až 15 milionů voličů, což není nezanedbatelné číslo. Čtyři miliony z tohoto počtu jsou obyvatelé původně německého území, kteří se většinou ocitli v Polsku nebo SSSR a nyní jim bylo přiznáno německé občanství. Často se jim říká „ruští Němci“. Další čtyři miliony jsou cizinci neněmeckého původu, kteří si mohli zažádat o německé občanství. Zbývá sedm milionů, a to jsou přistěhovalci z různých zemí, kteří mají trvalý pobyt, ale nemají ještě německé občanství. „Jedná se o významný potenciál 15 milionů osob, které spojuje stejná migrační minulost a potřeba integrovat se do německé společnosti,“ píše server Nezavisimaja gazeta.
Internetové stránky nové německé strany Jednota poukazují na skutečnost, že v Německu se žádná jiná politická strana nezasazuje za zájmy imigrantů. Naopak se imigranti v Německu setkávají s odporem. Strany, jako jsou AfD a Pegida, jsou toho důkazem. V tom vidí strana Einheit příležitost brát se za práva imigrantů, kteří se ocitli v Německu, bez ohledu na to, odkud pocházejí, zda z bývalého SSSR, bývalé Jugoslávie nebo Sýrie. Představitelé strany ale také deklarovali svoji podporu Rusku, což se v Německu za nynější situace setkává s odporem a německá média začala psát o kontaktech této strany na ruské zastupitelství a jeho podpoře této straně. Jak cituje ruský server RBC.ru jednoho ruského senátora Igora Morozova, Rusko vítá vznik podobných stran v dalších zemích a mluví o Francii a Itálii. Fedor Lukjanov z časopisu Rusko v globální politice nesdílí tuto teorii a tvrdí, že tato strana hraje v Německu marginální význam a poukazuje na dobře známý Svaz vyhnanců, který podle něj hraje daleko větší roli. Zdůrazňuje skutečnost, že tento Svaz je financován ze státního rozpočtu a je v Německu organizací s určitou prestiží. Přesto Lukjanov upozorňuje, že při politickém sjednocení imigrantů může tato síla hrát v Německu významnou roli.
Kreml rozvrací Německo
Televize ARD (viz youtube a rovněž Focus) vysílala reportáž nazvanou „Spiel im Schatten. Putins unerklärter Krieg gegen den Westen“ (Stínová hra. Putinova nevyhlášená válka Západu). Reportéři televize Marcus Weller a Ginzel Arndt se pustili do vyšetřování okolností známé lednové kauzy údajného znásilnění ruské dívky Lizy migranty v Berlíně. Film začíná ukázkou demonstrace stovek ruských Němců před budovou kancléřství a seznamovali diváky s organizátorem demonstrace Heinrichem Grothem, který je předsedou Mezinárodního konventu ruských Němců. K tomu reportáž ARD podává komentář, že pro Henry Groteho je nevýznamné, že jde o vymyšlenou kauzu, ale využívá ji jako příležitost k rozehrání anti-imigrační nálady v Německu, což má být cílem Kremlu. Reportéři tvrdí, že před demonstrací byl Grote v Moskvě, údajně na konzultacích, což v reportáži popírá. Demonstrace se také účastnil a měl na ní projev již shora jmenovaný předseda strany Einheit Dimitri Rempel. Ten rovněž popírá, že demonstrace byla v Moskvě připravována a přitom i on byl v inkriminovanou dobu v Moskvě. Tvrdil, že pouze došlo k výměně názorů na případ Lizy. Dále v reportáži vystupuje šéf Federálního úřadu pro ochranu ústavy Hans-Georg Massen, který tvrdil, že Rusko záměrně vyvolalo a využilo případu Liza, aby ovlivnilo německou politiku.
Dále v reportáži vystoupil Stefan Meister, vedoucí programu pro východní Evropu a Střední Asii Společnosti pro zahraniční politiku (GDAP), který mluvil o tom, že se jedná o strategii hybridní války, která se měla objevit v ruském strategickém plánování generálního štábu kolem roku 2012. Podle něj došlo k prvnímu uplatnění této strategie v roce 2014 na Krymu. Dodal, že propaganda a dezinformace se stávají stále důležitější součástí hybridní války, kdy klíčový význam hraje internet.
V tomto reportáž pokračuje rozhovorem jedním z tzv. internetových trollů, který má krycí jméno Alexej a pracoval pro server New Front (http://news-front.info/). Tvrdil, že tento server a dalších 15 až 20 dostává každý týden instrukce, o čem a jak se má psát. „Německo je důležitým a strategickým cílem ruské propagandy. Jedná se o jednu z nejdůležitějších a nejvlivnějších zemí v Evropské unii, a když bude možné změnit v Německu veřejné mínění, bude snazší ji změnit v celé EU,“ uvedl Alexej.
Na závěr autoři reportáže Marcus Weller a Ginzel Arndt mluví o nevyhlášené válce Ruska proti Západu a ptají se, jak odolávat zvýšené agresivitě ruských pokusů o ovlivnění Německa a Evropy, když v demokracii má prioritu svoboda projevu a tisku.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
