Všimli si toho okamžitě média. Jindy by to celkem prošlo bez povšimnutí, ale Trump přidává sůl do otevřených ran. Ani nepomohly jeho výmluvy, že nevěděl, že se jedná o Mussoliniho výrok. Navíc se tak stalo nedlouho potom, co jej bývalý mexický prezident (2006-2012) Felippe Calderón nazval rasistou a srovnal jej s Hitlerem. Podnět ke Calderónovu rozhořčení dalo Trumpovo vyjádření k imigrantům, kteří „mají jinou barvu kůže, než on. Calderón navíc prohlásil o Trumpovi, že šíří atmosféru strachu, což podle něj dělal rovněž Hitler. Stejného srovnání použil další bývalý mexický prezident (200-2006) Vincente Fox. Mexiko se cítí být uražené tím, když Trump také prohlásil, že Mexiko do USA vysílá násilníky a vrahy. Mexiko je přitom po Kanadě a Číně třetí největší obchodní partner USA a obě země dělí od sebe hranice kolem tří tisíc kilometrů.
Jih Ameriky: Alabama je pro Trumpa jistá
Včera v první březnový den, se v tzv. volební super-úterý již hlasovalo v Alabamě ( a v dalších dvanácti státech). Zde v Alabamě si to před půl rokem Trump vyzkoušel v Mobile Ala a již tehdy jej podpořil známý senátor a představitel Tea Party Jeff Sessions. Tehdy již začaly náznaky toho, čeho jsme nyní svědky. Dav křičel „White power“ (Bílá síla). K tomu komentátor serveru Salon.com poznamenal: „V té době, si většina lidí myslela, že je to jen jedno z neobvyklých vybočení v prvních dnech bláznivé primární volební kampaně, kterému se později budeme všichni smát. Dnes se ale nikdo již nesměje.“
Trump si minulý týden s jistotou zajel do Alabamy pro podporu k Jeffu Sessionsovi a již mu nemusel ani dávat svoji volební baseballovou čepici s nápisem „Make America Great Again“. Donald Trump s jistotou zařval do shromážděného davu: „Třicet let politici slibovali zamezit ilegální imigraci. Udělali to?“ Dav zařval „Nikoliv!“ Na to senátor Sessions křičí: „ Trump to udělá!“ Zajímavé je, že tentokrát se neřvalo „White power“. Komentátor ze Salon.com tvrdí, že to nebylo potřeba, neboť stačí podpora Sessionse, který je v USA známý jako nejvíce xenofobní politik, stojící proti černochům a zastává v Senátu již poměrně zastaralé rasistické názory.
Americká pravice je však šokována tím, že existuje někdo na jejich polaritě, kdo je rasista a ke komu se budou další rasisté hlásit.
Netýká se to pouze Alabamy. Server deníku The New York Times cituje z průzkumu, který byl proveden opět na jihu USA ve státě Jižní Karolina. Zde až polovina dotazovaných by okamžitě z USA deportovala ilegální migranty. Autorka článku Lynn Vavrecková k tomu dále poznamenává, že ani na jihu USA nemusí Trump používat rasistický slovník a stejně se typ lidí podporující rasismus kolem něj točí. Tito voliči jsou stejně tak proti imigraci muslimů do USA. Jsou zde další a další fakta z průzkumu kompromitující Trumpa z rasismu, jako například to, že 20 procent jeho voličů se staví proti Emancipačnímu prohlášení prezidenta Lincolna z roku 1863 nebo že pro jeho bílé dělnické voliče je bílá rasa nadřazená.
Ameriko, jste blbci
To je titulek ze serveru Salon.com, který pokračuje: „Trumpův politický triumf oficiálně potvrzuje: Jsme národ idiotů“. Článek je v těchto dnech na serveru druhým nejčtenějším. V textu se opakují známá fakta, že nejprve se o Trumpovi myslelo, že je to outsider – komediant, podomní obchodník, televizní osobnost a najednou jsou všichni překvapení. Autor článku Sean Illing ( veterán leteckých sil USA, redaktor Salonu, učil na Loyolské Univerzitě filosofii a politologii ) tvrdí, že Trumpův úspěch je o to překvapující, že si v kampani vystačí jen s málem slov, jako jsou: plot, Mexičané, Číňané, Muslim, blbec, ztroskotanec, velký, Amerika, dohoda … Trump podle něj vsadil na jednoduchost. Předstírá, že je hloupý a naštvaný, neboť toto podobenství hloupým a naštvaným se líbí.
Podle autora oklamal miliony Američanů, aniž by předložil nějaký projekt nebo plán. Proto pak Illing poznamenává: „Nerad to říkám, ale staví nám zrcadlo: Jsme hloupá země, plná chvástalů, negramotných a přitom důvěřivých lidí.“ K tomu dodává: „Nejedná se jen o jakési nevraživé konzervativní republikány nebo bigotní zápecníky ale také jsou zde nezávislí, elitní republikáni, podmnožina demokraticky smýšlejících Reaganovců.“ Z komentáře je vidět, jak je autor zoufalý ze situace a jeho zoufalost vyplývá ze zoufalosti USA, kterou popisuje: „Vše to vypovídá cosi velice nepříjemného o naší zemi a našem směřování. Většina Američanů se nezajímá o skutečnou činnost vlády, nerozumějí jí a ani jí rozumět nechtějí. Mají jen vágní pocity o něčem, pro ně nedefinovatelném a své hlasy dávají tomu, kdo je nejblíže jejich hněvu. Tak to do určité míry je a Trump se stal pro celý národ Rubikonem.“
Illing srovnává Trumpa s Reaganem a tvrdí, že bývalý prezident byl aspoň herec, který uměl mluvit, uměl svá slova květnatě zabalit a hlavně měl cíl. Zatímco Trump není ani z poloviny řečník jako Reagan, jen spoléhá na to, že voliči jsou ve svém deliriu zoufalí. Tak jim předstírá svůj fanatismus a nic nespecifikuje a dává jen slib, že „Amerika bude opět velká“ – „Make America Great Again“. Navíc podle autora prezentuje Trump antiintelektualismus, který podle něj v USA prosakuje již desetiletí a není pochyb, že to funguje.
Američané promiňte, že jsem Trumpa dostal do politiky
Takto hořekuje (viz) Jimmy LaSalvia, který byl vlivný republikánský politik a bývalý představitel konzervativního hnutí GoProud, zastupující gaye a lesby, kde byl jeho výkonným ředitelem.Pracoval rovněž v nevládní organizaci zabývající se lidskými právy American Civil Liberties Union (ACLU). Pro rozpory s republikány v roce 2014 se stal nezávislým politikem.
V samém začátku své kritiky Trumpa, podává velice přesné hodnocení stavu americké společnosti ve vztahu k jejím lídrům, když tvrdí. „Léta jsme slýchali, že Amerika je rozdělená a že jsme polarizovaný národ, opak je však pravdou. Jsme jednotní v naší frustraci z nefunkčních vlád, politického systému, stran a lidí, kteří toto vše financují.
Z tohoto úhlu vidí nebezpečí populismus a staví se jak proti Bernie Sandersovi, který chce zastupovat demokraty, tak proti Donaldu Trumpovi za republikány. Oblibu podle LaSalvii získávají tím, že tvrdě říkají realitu a postavili se proti statutu quo. Oba jsou netradiční kandidáti s populistickým tónem a tím přitahují proreformně zaměřené voliče.
LaSalviu zaujal Trump již v roce 2011, kdy jej představil jako republikánského kandidáta na prezidenta, který představuje člověka stojícího proti vládnímu establishmentu, který vystupuje i v politice především jako podnikatel. LaSalvia dal Trumpovi hlavní slovo na konferenci organizace GoProud. Jednalo se o to, že se gay a lesbické hnutí v USA dostávalo do střetu se společností i s médii a potřebovalo podporu. Oběma stranám toto vyhovovalo. Hnutí upozornilo na Trumpa a LaSalvia byl s jeho vystupováním tehdy velmi spokojený. Žertem jej nazval „mediální děvkou“.
Díky spolupráci s Trumpem dokáže analyzovat jeho dnešní vystupování. I názor LaSalvii se shoduje se shora uvedenými: „Trump vyvolává strach a běs Američanů - jednoho proti druhému. Ti stojí proti sobě na základě rasového, náboženského, sexuálního postoje a dalších kulturně-společenských charakteristik. To získává pozornost médií, ale také to pozitivně přitahuje konzervativně nasměrované republikány.“
Tak se stalo, že Trump se dostal do přímého rozporu s dřívější podporou gayů a lesbického hnutí v USA, na podkladě kterého se dostal do politiky, když se během své kampaně v Iowě postavil proti loňskému rozsudku Nejvyššího soudu, který legalizoval homosexuální sňatek v padesáti státech USA.
Proto LaSalvia uzavírá, že „Trump je egomaniak, který lidi rozděluje. Rozděluje nás a snaží se soustředit pozornost pouze na sebe a nikoliv na to, aby naše země byla opět veliká. Naše jednota k reformě společnosti je naprosto zbytečná, když si zvolíme prezidenta, který nás rozdělí.“
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
