S rozhodnutím ruského generálního prokurátora byly dvě organizace National Endowment for Democracy a Freedom House dány na seznam organizací, jejichž činnost je v Rusku nežádoucí. Organizace jsou součástí u nás působící Sorosovy organizace Open Society Foundations (OSF).
Koncem minulého roku server organizace Gefira (nizozemský think tank zakládaný již zemřelým Franckem Biancherim - Newropeans European political party) přichází s velice výbušnou zprávou, kterou přenesly jen některé weby (u nás např. První zprávy) pod titulkem „Nevládní organizace na běžícím pásu pašují do Evropy imigranty (NGOs are smuggling immigrants into Europe on an industrial scale). Gefira tvrdí, že dva měsíce monitorovala provoz lodí mezi Afrikou a Itálií nevládních organizací s použitím zdrojů data.unhcr.org a za pomocí serveru k tomu určenému marinetraffic.com. Závěr sledování byl, jak autoři článku píší, více jak překvapující a konstatují, že se stali „svědky velkého podvodu a nezákonné ilegální operace obchodu s lidmi.“ Citujme dále: „Nevládních organizace, společně s pašeráky, mafií, a to v součinnosti s Evropskou unií dopravují tisíce ilegálních přistěhovalců do Evropy pod záminkou záchrany osob. Nápomocna jim v tom je italská pobřežní stráž, se kterou koordinují svoji činnost.“ Organizace, jejichž lodě byly sledovány podle Gefiry jsou: „MOAS, Jugend Rettet, Stichting Bootvluchting, Médecins Sans Frontières, Save the Children, Proactiva Open Arms, Sea-Watch.org, Sea-Eye a Life Boat.“ Během dvouměsíčního sledování bylo údajně z Afriky do Evropy takto převezeno kolem 39 tisíc imigrantů. Důvody této činnosti Gefira jen odhaduje. Domnívá se, že za tím mohou dokonce být i peníze. To dokladuje organizace MOAS podporovaná maltským námořnictvem, spolupracující navíc s americkou vojenskou organizací „Blacwater“, která se pustila do této činnosti, neboť je lepší dopravit imigranty do Itálie, než aby se objevili na břehu Malty. Jako druhý důvod jsou uváděny právě neziskovky řízené „naivními“ lidumily, kteří nechápou, že jejich služby se následně stávají magnetem pro lidi z Afriky. To pak má za následek fatální hazard při převozu přes Středozemní moře a destabilizaci v Evropě. Gefira na tuto činnost upozorňovala již dříve viz.
Spojitost se Sorosem
V červenci minulého roku přichází George Soros se záchranným plánem pro Evropu. Představil jej v televizi CNBC a jeho plán na záchranu Evropy a pomoc uprchlíků se skládal ze sedmi bodů. Soros přichází s kritikou a tvrdil, že současný postoj EU, příliv emigrantů do Německa je pro danou situaci nevhodný a pouze přiživuje anti-imigrační nálady v Evropě. Svá tvrzení opírá o zjištění své organizace, kterou sponzoruje - Human Rights Watch. Navrhuje, že do Evropy by každoročně mělo být přijato kolem 300 tisíc uprchlíků, a to z nejvíce postižených zemí. Dále by se tento kontinent měl vyhnout předváděním dramatických scén v médiích, měl by také finančně podpořit azylovou politiku Řecka a Itálie. Třetím bodem podle něj je vyčlenění 30 miliard eur ročně na tzv. komplexní azylový plán. Fond by měl sloužit k vybudování efektivního hraničního systému a důstojných podmínek pro přijímání uprchlíků. Navíc použít finance jako podnět pro vytváření pracovních míst v celé Africe a na Středním východě.
Šestým bodem je velkorysejší přístup k uprchlíkům, než je dosud prováděn. Posledním bodem je koncept politiky s ohledem na stárnoucí evropskou populaci, kdy je třeba vytvořit podmínky, aby ekonomičtí migranti byli v Evropě vítáni. „Výhody plynoucí z přistěhovalců zdaleka převažují náklady spojené s jejich integrací. Zkušení ekonomičtí přistěhovalci jen zvýší produktivitu, vytvoří hospodářský růst a zvýší další přijímající kapacity země,“ tvrdil v televizním rozhovoru George Soros. Dodal, že EU svojí nezodpovědností, neplněním svých povinností a bez efektivního využití svých finančních zdrojů spěje ke svému rozpadu.
Po tomto rozhovoru pokračuje ve své vizi dále v propagaci v médiích jako například pro deník The Wall Street Journal mluví o tom, že chce do migrantů investovat celkem 500 milionů dolarů. Vysvětluje to svou starostí o problém, kdy ve světě je v současnosti několik desítek milionů lidí v pohybu, a to jen proto, že hledají lepší podmínky pro život. Tvrdí, že jeho investice má jít do společností zabývající se sociálními dopady a pomocí uprchlíkům a migrantům.
Důvody
Proč Soros má takový zájem o migranty a uprchlíky. Můžeme to číst z materiálu „Migration Governance and Enforcement“ jeho organizace Open Society Fund (OFS), který vypracovaly Anna Crowleyová a Kate Rosinová. Z materiálu se dozvíme, že bychom měli vzít vše kolem uprchlíků za naprosto normální jev (accepted as a “new normal“) a uprchlická krize je ve skutečnosti „novou příležitostí“ pro Sorosovy organizace pro ovlivnění imigrační politiky v globálním měřítku. Příklad vidí ve světě působící již starší americké organizace MacArthur Foundation. Autorky natvrdo píší, že Sorova International-migration-initiative (IMI) může ovlivňovat politiku některých evropských nevládních organizací, jakou je EPIM Evropského programu pro integraci a migraci (European Program on Integration and Migration), které spolupracují s Evropským azylovým systémem (CEAS) a s imigračními detenčními zařízeními. Ve studii je také uveden zájem Sorosova OFS především o Německo, kde se projevuje velká nespokojenost s Merkelové politikou „otevřených dveří“.
V kapitole „Naše ambice se můžeme dočíst“, že OFS chce mít vliv na „změnu a vytváření politiky a pravidel upravujících migraci.“ OFS má zejména touhu působit nadnárodně a celosvětově. „Současná krize otevírá možnosti pro ovlivňování migrační politiky na globální úrovni,“ píše ve studii.
Na materiálu je vidět vůli ke skutečnému politickému působení ve světě prostřednictvím OFS s využitím, stávajícího problému s migrací a nechybí ani slova o politických diskuzích a reformách – viz jak již bylo výše uvedeno „Přijmout novou situaci jako „nový standard“, na který je potřeba reagovat… zvážit diverzitu politických aktérů a investovat do klíčových kapacit OSF, aby se zapojily do politické diskuze a usměrňovaly politické hráče v rozhodování o migraci.“
Mnoho vyšlo najevo z úniku emailů Hillary Clintonové zveřejněné Wikileaks. Z emailu vyplývá úzká vazba mezi Clintonovou a Sorosem, jejich propojení a snaha o vliv na poltické dění v různých zemí světa. Dozvídáme se, že do jejich tahů a ovládání situace v Albánii existovala úvaha o zapojení současného slovenského ministra zahraničí Miroslava Lajčiaka. Patřil mezi osoby, kterým Soros důvěřoval a podle emailů Clintonové byl jedním z potenciálních osob pro nasazení jako „nárazník“ mezi nespokojené Albánce s vedením země (viz e-mail: „The US and the EU must work in complete harmony over this, but given Albania's European aspirations the EU must také the lead. That is why I suggest appointing a mediator such as Carl Bildt. Martti Ahtisaari or Miroslav Lajcak, all of whom have strong connections to the Balkans.“).
Maďarsko se vzepřelo činnosti Sorosova OSF
Jestliže v úvodu bylo uváděno Rusko jako příklad vzepření se politice vedené některými západními nevládními organizacemi, mezi kterými je Sorosova OSF, nyní dochází k podobné situaci v Maďarsku. Szilárd Németh, místopředseda vládnoucí strany Fidesz uvedl pro média, že Soros se prostřednictvím velkokapitálu snaží prosadit v Maďarsku tzv. politickou korektnost a jím financované nevládní organizace se vměšují do vnitřní politiky země. Dále uvedl, že všechny Sorosovy organizace by měly být všemi dostupnými prostředky potlačeny. „Myslím si, že by měly být zakázány. Nyní jsou pro to ideální podmínky vzhledem k tomu, že v USA byl zvolen nový prezident,“ uvedl Szilárd Németh.
Nejedná se jen o projev Németha, již dříve se nechal slyšet premiér Viktor Orbán s tím, že mnohé nevládní organizace jsou ze zahraničí financovány za účelem organizování přílivu uprchlíků a podpory migrace.
Mluvčí vlády Zoltan Kovacs sice prohlásil, že vyjádření Németha je pouze jeho osobním názorem a na dotaz reportéra agentury Reuters upozornil na postoj maďarské vlády, který byl vyjádřen v rozhovoru premiéra Orbána zveřejněný na internetových stránkách webu „888.hu“. Pro tento server maďarský premiér v prosinci minulého roku uvedl, že Sorosovy organizace budou vytlačeny ze všech evropských zemí a že vůbec bude postupně prozkoumávána činnost všech nevládních organizací, aby se zjistilo, které zájmy ve skutečnosti zastupují. „V příštím roce budou organizace, které zastupují Sorose vytlačeny,“ uvedl Orbán.
„Nepolitická politika“
Tento termín, přiznejme si to, vnesl do společnosti značný chaos a vedly se u nás kolem něj velké diskuze a debaty. Debata pokračuje i dnes v trochu jiné rovině, a to v souvislosti se vznikem nejprve Bártových Věcí veřejných a zejména s Hnutím ANO, kdy předseda této strany Andrej Babiš otevřeně přichází s koncepcí tzv. „stranou obchodní firmy“ – „strana-firma“. Strana vzniká nejprve jako formace Akce nespokojených občanů (ANO 2011). Nepřipomíná to do určité míry koncepci Sorosovy Open Society Fund? Tato jeho organizace není de facto nic jiného než koncept podnikatelsko-politický projekt. Takový projekt vychází přitom z nálad ve společnosti a sází na nespokojenost občanů k dosažení svých cílů. Opírají se o takzvanou občanskou společnost a stanovují, že cílem jejich politiky je občan a starost o něj, kdy selhaly politické strany. I přes hierarchickou strukturu takov strany, hnutí, občanské společnosti slyšíme od jejich vůdců obvyklou frázi, že „politika se děla od spodu nebo zezdola“. Přestože mezi Sorosem a Babišem není rozdíl v cílech, je zde rozdíl v rétorice. Babiš mluví o politice jako byznysu a Sorosův koncept je nám známý pod pojmem „nepolitické politiky“ vedené občanskou společností.
Zde je důležitá definice tohoto pojmu, kterou nám poskytl Václav Havel: „Pojmu ´nepolitická politika´ jsem užil asi dvakrát, vždy v uvozovkách, před patnácti i více lety, když jsem se pokoušel různými napůl metaforickými výrazy vysvětlit smysl disidentského úsilí jako úsilí, které nevstupuje a nemůže vstupovat bezprostředně do politiky jako do sféry výkonu moci (v tomto smyslu je tedy ´nepolitické´), ale jehož morální étos a důsledně občanský rozměr přesto má - dík specifice totalitních poměrů - svůj nepochybný politický efekt.“
Další definici pojmu podává Václav Bělohradský (viz kniha Bělohradský Václav: Kapitalismus a občanské ctnosti): „Výraz ´politika nepolitická´ označuje boj o režim, kritiku pravidel hry, způsob, kterým vidíme svět a věci v něm. Nositelé ´antipolitické politiky´ jsou obyčejně intelektuálové a umělci. Tito kritici ´politické politiky´ nebo ´pouhé politiky´ ale sami nechtějí vládnout.
Záměrně jsou zde uvedeny oba názory, ve kterých vidíme shodu v tom, že zejména v Bělohradské definici je důraz, že cílem není vládnout, zatímco u koncepce Sorosovy ´nepolitické politiky ´jde naopak o úsilí vládnout, a to světu. Možná lze to, co se v současnosti odehrává definovat slovy filosofa a politologa Achille Mbembeho v jeho stati „Epocha humanismu končí“ (The age of humanism is ending): „Začala dlouhá a daleko smrtonosnější hra. Hlavní střet v první polovině 21. století se neodehraje mezi náboženstvími nebo civilizacemi. Bude to boj mezi liberální demokracií a neoliberálním kapitalismem, mezi vládou financí a vládou lidu, humanismem a nihilismem.“ Ještě k tomu myslitel dodal: „Finanční kapitál světové hegemonie díky tomu, že si přivlastnil lidské tužby a v této evoluci vytvořil a proměnil se v globální sekulární teologii.“
Dodejme ještě k občanské společnosti, že už se poněkud zapomnělo na hnutí Occupy Wall Street a tehdejší článek v Gardianu od Naomi Wolfové dokazující koordinaci FBI a bankéřů na rozbití protestního hnutí – skutečné občanské antipolitické politiky (viz Revealed: how the FBI coordinated the crackdown on Occupy).
Navíc v naší společnosti dochází k hodině pravdy. Naše elity – politické, ekonomické, ale i mediální mají náhle obavu o zachování liberální společnosti. Nejde jim však o ono „liberté“, ale mají strach o svoji vlastní existenci.
Trump, brexit, Le Penová a další ohrožují jejich politickou korektnost a jejich mediální jedinou pravdu. „Svět je v ohrožení a elitám, těm je špatně od žaludku,“ píše Jakub Augstein v komentáři na serveru Der Speigel a dále „zlomyslně“ uvádí: „Politici a novináři nejsou zde pro všechny lidi v liberální společnosti, ale slouží je svým klientům.“
Až tak daleko se lze dostat k úvahám o Sorovi o jeho touhách ovládnout svět, které nyní krachují, což jej stálo 1 miliardu dolarů (The Wall Street Journal: Billionaire George Soros Lost Nearly $1 Billion in Weeks After Trump Election). Navíc 25 milionů dolarů investoval do prezidentské kampaně Hillary Clintonové.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
autor: PV
