Důraz na sochy sv. Václava je kladen proto, že nejedné o ledajaké dílo. Především proto, že umělec byl postaven před úkol zobrazení legendy sv. Václava jako personifikace české státnosti. Jeho osobnost je navíc spojována s křesťanstvím a příslušností k přemyslovské dynastii. Co bylo národem vždy uctíváno, byla jeho mučednická smrt v roce 935.
Koňský trh, Václavské náměstí a sv. Václav
Nejznámější socha sv. Václava měla původně stát jako svatováclavský pomník součást vstupu do Národního musea. Než se zmíníme o peripetiích nejznámější české sochy, vzpomeňme na zdejší předchozí sochu sv. Václava od raně barokního sochaře a řezbáře Jana Jiřího Bendla. Jeho sochařské umění můžeme obdivovat v Praze například na kostele sv. Salvátora a mimochodem byl autorem Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.
Než vytvořil monumentální sochu na tehdy zvaném Koňském trhu, měl v Praze za sebou již několik soch sv. Václava. Ale v roce 1678 dostává svoji největší sochařskou zakázku monumentální jezdeckou sochu sv. Václava. Mimochodem jezdecká socha byla vždy považované za vrchol sochařské tvorby. Bendl a po něm stejně tak Myslbek se setkávají s nelehkou úlohou zobrazit knížete Václava, jak bylo výše popsáno, a to navíc nebyla známa jeho skutečná podoba. S prvním vyobrazením sv. Václava se setkáváme u Wolfenbütelského kodexu a Vyšehradského kodexu ( zde je sv. Václav zobrazen v písmeně D). Kolem 14.století se ustálil ikonografický typ sv. Václava, jak jej vlastně známe dodnes a to podle vypodobení již zmíněným Petrem Parléřem. Významný prvorepublikový historik umění Josef Cibulka k této podobě sv. Václava poznamenává: „Jde o novou formu světcovy podoby, která byla opakována více než kterákoliv jiná. Nový obraz národu patrně říkal totéž, co svatováclavská píseň…“. Parléřova vize popisuje mladého muže - typ křesťanského knížete a rytíře - ušlechtilé tváře s bradkou, má na hlavě vévodskou čapku (korunu) se čtyřmi oblouky, bez ozdob. Oblečen je do dlouhé drátěné košile s nákrčníkem, přes kterou má dlouhý kožený kabátec bez rukávů.
Bendlova socha na Koňském trhu vznikla z praktických důvodů, neboť se budovala nová kašna, do které se přiváděla voda ze Štítkovských mlýnů (dnešní Mánes). Byl to vlastně první pražský vodovod ještě z patnáctého století. Novoměští radní se rozhodli místo obyčejné nádrže na vodu vybudovat na Koňském trhu reprezentativní kašnu s jezdeckou sochou, s novoměstským znakem a dvěma vanami na čerpání vody. Socha byla v životní velikosti, ale co je zarážející, že Bendl nevytvořil tvář sv. Václava shora popsanou, jak ji dodnes známe, ale jde o staršího muže. Někteří kunsthistorici spekulují, že se sochař chtěl zavděčit a vzdát holt Ferdinandu III. a vytváří jeho kryptoportrét.
Socha nenarazila na úspěch, naopak a byla postupně stěhována. Nejprve do dolní části náměstí, kde je dnes hotel Evropa, a to v první polovině devatenáctého století (kolem roku 1820) a zde stála až do roku 1879, kdy byla převezena do skladu na Františku a krátce nato, z podnětu kanovníka a probošta vyšehradské kapituly Václava Štulce přemístěna na Vyšehrad, proti budově nového probošství. Stála zde do roku 1960, kdy ji nahradila kopie. Po restaurování byla socha v osmdesátých letech minulého století přemístěna do lapidária Národního muzea. Však známe osud mnoha soch i z novější doby.
Myslbekova socha sv. Václava
Ani druhá jezdecká socha sv. Václava to neměla se svým životem lehké, a to hlavně v období svého vzniku. Přicházela na svět plných třináct let, počítáme-li začátek prací již v roce 1882 a konečný model ukončený v roce 1895. Její tvůrce se potýkal s řadou překážek, ať již vnějších nebo vyvolaných vlastními pochybnostmi.
Když byla odstraněna socha Jana Jiřího Bendla, začalo se budovat Národní museum a počítalo se s tím, že zde bude také socha svatého ochránce české země. Byl vypsán konkurz, kterého se zúčastnilo osm sochařů. První místo nikdo nevyhrál a o druhé místo se podělil Myslbek se sochařem Bohuslavem Schnirchem, který představil sv. Václava na koni, jak žehná davu. Vznikl spor, které dílo je lepší a nakonec tehdejší ministerstvo kultury v roce 1886 zadalo práci J. V. Myslbekovi. Zásluhu na tom měl především mecenáš Hlávka, který obdivoval Myslbekovo dílo a také nakonec na pomník nejvíce finančně přispěl. Myslbek nejprve v roce 1888 vytvořil model kovové sochy, kde sv. Václav drží standartu, znázorňuje vítězství a víru. Úřady však vyjádřily vůči Myslbekově představě monumentu výhrady, a to k jeho koncepci a umístění. Umělec musel opět přikročit k další práci a model změnit. S novým modelem přichází v roce 1895 a představuje původní myšlenku a na každém z rohů pomníku umístil čtyři postavy zemských patronů. Zmíněné úřady tehdy mluvily do rozměrů, podoby jezdce a vedlejších postav, ale i dalšího. Ovšem tentokrát nebyl s podobou nového modelu spokojený sám Myslbek a dochází k dalším změnám. Sochař sice do té doby vytvořil řadu soch, ale toto dílo ve své velikosti a monumentalitě vše překonávalo. Proto se také umělec práci věnoval s veškerou náruživostí a schopností. Platilo to nejen o podobě sv. Václava, ale i o čtyřech dalších sochách Ludmile, sv. Prokopovi, sv. Vojtěchovi a sv. Ivanovi, kterého nakonec nahradil sochou sv. Anežky.
Až v roce 1913 byla teprve odkryta nám známá socha sv. Václava a dvou světců. Během první světové války byly dokončeny práce na dalších dvou postavách.
Dovětek: Skutečná podoba sv. Václava podle antropologa prof. Jindřicha Matiegka
Sochaři a malíři se po celou dobu museli potýkat s podobou sv. Václava, neboť skutečnost neznali. Shora jsme viděli dvě pojetí. Proto se zastavme u vědeckého bádání podoby sv. Václava. Nejznámější jsou závěry Jindřicha Matiegka a na něj navazujícího paleoantropologa Emanuela Vlčka.
Jindřich Matiegka: Lebka knížete Václava je nápadně – extrémně – dlouhá a úzká. Ta nápadnost platila i pro Václavovo 10.století. Šířka Václavovy lebky – 18 a půl centimetru délka; 13,1 cm šířka – působí vzhledem k dnešní jako absolutní abnormalita. Nemá skus úplně otevřený, ale celá honí čelist je také značně zúžena a vytváří hluboký skus.
Podle svého bádání Matiegka uzavírá. „Zvláštní náhodou shoduje se také socha svatého Václava, kterou zhotovil Petr Parléř kolem roku 1372 pro svatováclavskou kapli, se znaky lebky právě popsané. Jako by byla sochaři modelem, což ovšem při povaze gotického umění sotva možno předpokládati.“
Václav byl štíhlý, poměrně vysoký člověk (kolik měřil, to sice nevíme, ale pozdější Přemyslovci byli v průměru vysocí kolem 180 centimetrů, na tehdejší dobu to byl výrazný nadprůměr). Jeho obličej byl velmi podlouhlý a extrémně úzký. Měl světlé vlasy, a pokud měl vousy, tak také světlé. Oči měl posazené značně daleko od sebe. Pravděpodobně modré. Právě k blonďatým vlasům a očím do modra náleží podle antropologů vysoký a úzký obličej, tvar lebky protáhlý dozadu, patro úzké, zuby umístěné v úzkém oblouku.
Legenda žije?
Existuje spekulace na podkladě antropologického zkoumání prof. Jindřicha Matiegky, že lebka má švy úplně srostlé, což odpovídá dožitému věku kolem šedesáti let (viz ). Ale legendy mluví o mladém věku, kdy Václavovi v době jeho vraždy nemělo být ani třicet let. Z novodobějších tvrzení jsou dvě rozporná (viz). Zatímco historik Dušan Třestík tvrdí, že sv. Václav zemřel ve věku 25–29 let, E. Vlček dospěl Gustafsonovou metodou k hodnotě 37–47 let.
Určení věku smrti je důležité, neboť jestliže by se sv. Václav dožil věku pozdějšího, padla by tím i celá legenda. Takto profesor Vlček dal naději, že legenda přetrvá.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
