Mirko Raduševič: V USA se rozšiřuje chudoba. Americký sen se mění. Pětina chudých

Skutečnost je poměrně závažná, neboť americká politika a image USA se zakládají se svým „american dream“ (americkým snem) na široké vrstvě střední třídy a v roce 2009 prezident Barack Obama vyhlásil za cíl své politiky rozšiřování střední třídy. USA však dosahují opaku, neboť „middle class“ je nyní podle posledního statistického šetření ukrajována tím, že sice někteří si polepšují a stávají se vyšší střední třídou nebo přímo bohatými, ale pro většinu platí, že chudnou. V USA se rozšiřuje třída chudých. Podle deníku The New York Times tento trend snižování životní úrovně trvá již od roku 2000. V roce 1971 tvořila střední třída v USA 61 procent, dnes je to skoro o dvacet procent méně.

Definice americké střední třídy podle amerického deníku mluví o rodině, jejíž roční příjem se pohybuje v rozmezí 35 000 až 100 000 dolarů ročně. Letos server CNN cituje definici americké střední třídy podle Pew Research Center a uvádí rozmezí ročního příjmu domácnosti od 46 960 dolarů do 140 900 dolarů. CNN se dále zabývá definicí střední třídy, která je podle něj složitá a nedá se určit pouze příjmem nebo bohatstvím a článek argumentuje tím, že staří lidé „sedí někdy na poměrně velkém balíku“, tzn., že jsou bohatí, ale přitom mají malý příjem.

Rok 2015 - rekord v chudobě

Vyjděme nyní ze samotné zprávy amerického výzkumného centra Pew Research Center zabývajícího se demografickou a sociální analýzou. V první fázi mluví o nárůstu příjmů a ekonomickém růstu, a to mluví ve srovnání let 1971 do letošního roku. Zpráva informuje, že v tomto období je zaznamenán nárůst ve vyšší i nižší třídě a přitom nárůst ve třídě bohatých je větší. Zatímco v roce 1970 činí nárůst 29 procent příjmů u bohatých, v roce 2014 se jedná o 49procentní nárůst. Střední třída se rapidně zmenšuje: ze 62 procent v roce 1970 na 43 procent v roce 2014.

Nové století přichází podle Centra Pew Research s chudobou: „Američané s průměrnými příjmy se v novém století ještě více propadají.“ Píše se o důvodu, kterým je krize na trhu s bydlením a velká recese roku 2007-2009. „Medián bohatství (aktiva minus dluhy) se od roku 2001 do roku 2013 snížil o 28 procent,“ uvádí zpráva Pew Research Center. Rok 2015 zaznamenává z pohledu „měření“ Centra rekord v chudobě, kdy dvacet procent Američanů představuje nejnižší příjmové vrstvy, zatímco v roce 1971 to bylo šestnáct procent.
Velkou roli, na niž poukazují sociologové, je skutečnost, do jaké sociální vrstvy lidé sami sebe zařazují. Gallupův průzkum, který se v USA konal letos na jaře, ukázal, že 51 procent dospělé populace se považuje za součást střední třídy a 48 procent se považuje za součást nižší nebo dělnické třídy. V roce 2008 se 63 procent dotázaných považovalo za příslušníky střední třídy.

Amerika a třídní boj

V amerických médiích se stále častěji objevují články na téma vykořisťování nebo existují diskuse k tomuto problému. Například v červnu tohoto roku na serveru deníku Boston Globe píše Bernie Sanders, demokratický kandidát na prezidenta, senátor z Vermontu: „Navzdory explozi v oblasti technologií a obrovskému zvýšení produktivity práce, střední třída pokračuje ve svém úpadku, který trvá již 40 let. V současnosti miliony Američanů pracují za nižší mzdu a průměrný příjem americké domácnosti je pět tisíc dolarů, což je méně než v roce 1999. Mezitím nejbohatší lidé a největší korporace jsou na tom velice dobře. Devětadevadesát procent všech dalších příjmů teče k hornímu jednoprocentnímu patru populace, která vlastní majetek jako spodních devadesát procent obyvatel USA dohromady. V posledních dvou letech nejbohatších čtrnáct osob v USA navýšilo svůj majetek o 157 mld. dolarů. Jde o navýšení, které převyšuje vlastnictví 130 milionů Američanů.“

Tyto názory mají oponenty, jako je třeba ekonom Douglas Obey, který v článku Americký sen žije reaguje na podobnou výtku týkající se nerovnosti majetku a příjmu od Reida Cramera (New America Foundation states), který mluví o nutnosti spravedlivé ekonomiky a demokracie. Podle Obeye tyto názory v nejlepším případě podporují socialismus a v horším případě vytvářejí atmosféru žárlivosti, zášti a nenávisti. „Vezměme jako příklad tohoto jednoho procenta zakladatele společností jako je Apple, Microsoft, Facebook, Google, kteří také samozřejmě žijí americký sen. Nejen snili o technologiích, ale ve skutečnosti je také vytvořili a tyto technologie zlepšily život lidem na celé Zemi… Tyto společnosti vybudovaly přímo nebo nepřímo na celém světě pracovní příležitosti pro miliony lidí, kteří mají příjmy, živí rodiny a žijí svůj americký sen. Tito zakladatelé technologických společností vytvářejí střední třídu a nejsou zodpovědní za její smršťování.“

Proti tomuto můžeme od již citovaného autora v Boston Globe číst opačný názor, že největší americké společnosti za posledních čtyřicet let zavřely v USA tisíce továren a využívají levnou pracovní sílu v zámoří. Navíc senátor Bernie Sanders poukazuje na skutečnost, že za pomoci lobbování byly vytvořeny mezery v zákonech, které umožňují přesunout na Kajmanské ostrovy stovky miliard dolarů ročně.

Diskusi uzavřeme názorem Patricka Egana, politologa z New York University, který na podkladě průzkumu Pew Center a Gallupova průzkumu soudí (viz), že americká společnost je jako nikdy jindy nakloněna úvahám o přerozdělování. „Američané se vždy zdráhali přikročit k otevřenému třídními boji, ale jestliže nabudou názoru, že jsou již na dně, pak uvidíme, jaká bude politická reakce.“

Rozštěpený konsenzus

Když v USA mluvíme o střední třídě, tvrdí The Guardian, je to to samé, jako když se v Británii mluví o dělnické třídě, až na to, že nikdo z amerických politiků nevykládá nic o zájmech dělníků, ale mluví se jen o hodnotách střední třídy. Server britského deníku reprodukuje poslední výsledek průzkumu Pew Center, jako by dnes v USA téměř existovaly pouze krajní polohy - chudí a bohatí. Z toho usuzuje na nutné politické následky, jako je zjevení Donalda Trumpa. The Guardian podtrhuje měnící se demografickou tvář dnešní Ameriky prezentovanou především černochy a staršími lidmi, kteří směřují vzhůru, zatímco ti, kteří nemají vysokou školu, padají ke dnu. To je nový obraz. Mizí dřívější sen o mladých, bílých lidech z předměstí, očarovaných hudební ikonou zpěvačkou Doris Dayová. Už pryč jsou dělníci, farmáři, prodavači a samouci – zkrátka všechny základní archetypy amerického snu. Americký sen se mění. Proměňuje jej neoliberální ekonomika, která přeje především bohatým a nahromaděnému majetku. Ten se pojí se starými lidmi, jak již byla shora řeč. Zatímco mladí mají problém s pracovním zapojením a v USA se mluví o štěstí, když někdo najde trvalý pracovní poměr zajišťující stabilitu v dnešní korporátní Americe. Konsenzus se rozštěpil.
Komentář o průzkumu společnosti Pew Centrum britský deník uzavírá: „Jestliže lidé nenaleznou pracovní uplatnění v technokratických pozicích, kde je neustále třeba logiky, pečlivosti a opatrnosti… pak dříve či později hloupost svojí kyselinou rozežere demokracii. Právem existuje obava, že hodnoty vědy, logiky a lidskosti zaostanou za konzervativní fragmentací individua.“

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.