Jak typické! Strana Věci veřejné se štěpí: na ty, kteří jednají státotvorně a zodpovědně (chtějí zůstat u koryt) a na ty, kteří chtějí z vlády odejít, neboť ta se odklonila od svého programu (tedy na ty, kteří o koryta přišli nebo je neměli)…
Nejhůře je na tom ovšem Kalousek: bude muset dále vládnout s Věcmi veřejnými, kterým v minulých dnech buď nemohl přijít na jméno nebo je naopak častoval jmény nelichotivými…ale stejně na tom bude kupříkladu Karolina Peakeová, která se bude muset tvářit, že jí se ty invektivy netýkaly. Předpokládám, že oběma to půjde bravurně…
Čtenář glos K. D. mi napsal:
Nejen rekreologů máme velmi mnoho, oni si na sebe alespoň vydělají, neb poskytují většinou nedotované služby a kasírují zákazníky. Ale máme přemíru absolventů VŠ oborů tzv. společenských věd, kteří jsou většinou přívažkem ke většině ekonomických činností a jen polykají státní peníze.
Ekonom Pavel Kohout v Lidovkách:
Zadlužení eurozóny dosáhne v roce 2012 hodnoty 90,4 procenta HDP. V roce 2000 to bylo 69,2 procenta HDP. Členské země eurozóny divergují: Německo roste, okrajové ekonomiky se propadají. Prohlubuje se obchodní schodek Francie s Německem. Ve Španělsku je zhruba milion neprodaných bytů, ale mladí lidé bydlí u rodičů, neboť nezaměstnanost mládeže přesáhla 50 procent. Portugalsko je nesolventní, výnosy dluhopisů se pohybují v dvojciferných hodnotách. Řecko je po „záchraně“ zadluženo o 30 miliard eur více než před ní. Itálie během posledních deseti let zaznamenala nulový hospodářský růst a konec stability. V rámci záchranných fondů se žongluje se stovkami miliard, ale nikdo svéprávný nebere „euroval“ vážně. Fakta vidí každý, kdo si úmyslně nezakrývá oči.
Moje poznámka: A co vy? Ještě stále si namlouváte, že to může dopadnout jinak, než rozdělením eurozóny, což ovšem mělo nastat už dávno? Tedy, pominu-li, že eurozóna v této podobě neměla nikdy vzniknout…
Opsáno z facebooku: Ať budou volby kdykoliv, pravice v nich nemůže prohrát. Žádná tady totiž není.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miroslav Macek
