Miroslav Pořízek: Kde hledat příčiny krize EU a Brexitu?

Unie se již delší dobu potácí v krizových jevech, viditelná je zejména krize důvěry občanů vůči jejím institucím. A její vysocí představitelé nevědí, jaký jí dát nový směr. Místo toho často jen přešlapují na místě a improvizují, a to v období velmi vážné mezinárodní situace. Což se současně rovná naprosto nezodpovědnému hazardování se zbytky důvěry veřejnosti.

Evropská unie na cestě od naděje na lepší budoucnost k neřešeným hrozbám a krizím

Evropská integrace byla před lety považována za promyšlený strategický projekt, který má ambici zajistit starému kontinentu dlouhodobou prosperitu a mír. Postupným rozrůstáním EU o nové členy začalo docházet k řadě pnutí, třenic i otevřených krizí. Řada problémů se prohloubila v souvislosti s mezinárodní situací v posledních letech. EU si trestuhodně nechala na mnoho problémů vnutit pohled viděný americkou optikou, ačkoliv jí to vůbec nesloužilo ku prospěchu. Vývoz svobody a demokracie z USA do jiných částí světa většinou skončil naprostou katastrofou. Někdy jen za pasivního přihlížení evropských lídrů. V jiných případech pak navíc i za jejich horlivé asistence na těchto zločinech. Jen namátkou je třeba připomenout zločinný vpád USA do Iráku v roce 2003, tzv. arabské jaro, konflikt v Sýrii, převrat na Ukrajině, Afghánistán apod. Vývoj v posledních letech mnohé negativní jevy ještě urychlil a navíc i zvýraznil. EU se postupem času stala pouhým vazalem mocenských a ekonomických zájmů USA. Její lídři ukazují každodenně svoji neschopnost a slabost, ať už při řešení migrační krize, ale i ve vztahu k Ukrajině, Turecku nebo Rusku. Jejich politika stále prodlužovaných protiruských sankcí na jedné straně a sypání miliard Turecku jako údajnou pomoc migrantům na straně druhé jen ukazuje totální bezradnost v situaci, kdy je třeba aktuální problémy řešit rychle a účinně. Politici z největších evropských zemí naproti tomu jen podporují šíření chaosu a nechali si vnutit roli pouhého tupého beranidla proti Rusku. Papaláši v Bruselu dělají vše proto, aby se EU postupně čím dál více oslabovala a drolila až do úplného rozpadu. Ve své krátkozrakosti či hlouposti ještě nepochopili, že USA chtějí Evropu nikoliv ekonomicky posílit, ale oslabit a ovládat. K tomuto účelu dobře slouží nejen uprchlíci, ale i situace na Ukrajině či neustálé strašení údajnou hrozbou ze strany Ruska a tlak na posilování výdajů na zbrojení. Tato politika je velmi průhledná, jen lídři EU to nechtějí pochopit nebo spíše jsou placeni za to, aby to nechápali. Jisté je, že se činnost orgánů EU setkává s čím dál větším odporem obyvatel po celé Evropě. Pokud nám budou z Bruselu či Berlína tvrdit, že se bez migrantů Evropa ekonomicky zhroutí a zdegeneruje, ztratili nejen zbytky soudnosti a zdravého rozumu, ale i pud sebezáchovy. Místo toho, aby evropští lídři řešili skutečné problémy, tak se scházejí a radí o tom, jak zabránit dalším zemím uspořádat referenda o vystoupení z EU. Pokud je hlavní činností evropských špiček starat se o to, kterak umlčet hlas občanů, evropské společenství v jeho současné podobě bude v dohledné době minulostí. Samostatnou kapitolou pak je i vyjednávání s USA o TTIP, které probíhá s vyloučením veřejnosti a informace které přeci jen prosakují ven, nevěstí pro většinu lidí v Evropě vůbec nic dobrého. Lidé ale nejsou slepé ovce vedené poslušně na porážku. Pasivita veřejnosti vyhovuje evropským elitám a jejich spojencům, aby dále upevňovali svoji moc a bohatli na úkor milionů pracujících a zástupů deklasovaných, kteří jsou trvale vytlačeni z reality důstojného života do chudoby a beznaděje. Lidé musí tvrdě hájit své zájmy a organizovat se. Že to jde a je to možné nám ukazují třeba masové demonstrace ve Francii. A ukázal to i onen ve všech pádech nyní skloňovaný Brexit.

Důchodci a venkov aneb na viníky je třeba ukázat

Ve Velké Británii mnozí pochopili a poměrně jasně vyjádřili svůj postoj, že se současnými lídry a v nynější podobě nemá EU žádnou budoucnost, ale naopak se stává hrozbou pro své vlastní občany v jednotlivých členských zemích. I u nás se sdělovací prostředky široce věnovaly této události. Některé se snažily o věcnost a držely se především faktů a snažily se dát vyvážený prostor hlavním názorovým proudům. U jiných byla opět a již tradičně zřejmá manipulativnost sdělení vysílaných směrem k divákům a posluchačům. Česká televize se věnovala tématu velmi podrobně, což lze pochopit. Jak u ní bývá zvykem, nevyhnula se některým zjevným manipulacím. Bylo například opakovaně připomínáno, že pro vystoupení Velké Británie z EU hlasovali převážně starší lidé a lidé žijící v menších městech a na venkově. Na druhé straně bylo několikrát připomenuto, že naopak pro setrvání země v EU byli mnohem více mladí, vzdělaní a obyvatelé žijící ve městech. Na první pohled možná jen nedílná součást zpravodajského servisu. Jenže celá tato informace má i druhou stránku. Nevděční důchodci, nevzdělanci a venkované se rozhodli opustit širokou a štědrou náruč EU a doplatí na to mladší a vzdělaní lidé z měst. Možná právě toto sdělení mělo vyslat signál k našim občanům ve smyslu, pohleďte, jak to dopadá, když se uskuteční referendum. Chtěli jste přímou volbu prezidenta a vidíte, jak to dopadlo. Dle této logiky nebýt důchodců, nevzdělanců a venkovanů, možná bychom už v našem Parlamentu nemuseli trpět komunisty. Je proto lépe, aby rozhodovali napříště raději už jen ti mladí, vzdělaní lidé z velkých měst a ostatní jen věřili, že vše zařídí i k jejich všeobecné spokojenosti.

Síla zdravého rozumu již přežila mnoha režimů

I u nás se v minulosti objevily návrhy, aby mohli volit už šestnáctiletí. A naopak, aby ti, kdo už mají většinu života za sebou, nerozhodovali svým hlasem o tom, jakým směrem se má naše společnost dál vyvíjet. Lidé prosazující takovéto novoty sami sebe nazývají demokraty vyznávajícími evropské hodnoty. Zdravý rozum se naštěstí dokázal prosadit v různých dobách i přes pomatenost mocných a jejich sloužících. Jsme kromě jiných dovedností a vlastností i národem přeborníků v přepisování historie, bourání nehodících se soch a přejmenovávání nevhodných názvů ulic. Příkladů máme po ruce víc než dost. Dílo a myšlenky Masaryka však nezapadly, ani když se to příliš nehodilo do koloritu doby. Pro mnoho lidí zůstal Zlín stále Zlínem, ačkoliv již nesl jméno po prvním dělnickém prezidentovi. Stejně i dnes letiště v Praze – Ruzyni je pro mnoho lidí stále letištěm v Ruzyni. Nic na tom nezmění ani rozhodnutí o jeho přejmenování ze strany těch osob, které opakovaně ukázaly, že ve svých veřejných funkcích se octily omylem. Podobně zůstanou Miroslav Florian či Petr Bezruč velkými českými básníky, přestože je dnes jejich dílo nezřídka znevažováno. Jana Švermu a Julia Fučíka ani nemilosrdný cenzor nevyřadí z pozic výrazných postav protifašistického odboje, kam patří a patřit vždy budou. A dalo by se podobným výčtem pokračovat ještě dlouho.

Prostý český občan ještě naštěstí stále má historickou paměť, svědomí i národní hrdost. Má vlastní rozum a nepotřebuje poslouchat moudré rady o tom, že je nutno hájit evropské hodnoty a strategické partnerství s imperialisty a válečníky za velkou louží. Prostý člověk u nás i kdekoliv jinde v Evropě si utváří vlastní postoje především na základě svých životních a sociálních zkušeností a opravdu nepotřebuje rady zkrachovalých politiků jako jsou M. Vášáryová nebo A.Vondra.

Ani naše budoucnost nemusí být nutně spojena s Evropskou unií

Zdravý rozum, vnímání historického kontextu a kritické myšlení však dnes jsou spíše vytlačovány z hlavního proudu, jelikož vyžadují nejen solidní znalosti, ale i námahu. O co snadnější je papouškovat moderní obecně rozšířené slogany a řadit se do davu, přestože se dav tak často mýlí? A když se něco nepovede dle představ těch, kteří si o sobě myslí, že jsou předurčeni vládnout jiným, je hned po ruce snadná, rychlá a jednoznačná odpověď. Za všechno mohou nezodpovědní důchodci, nevzdělanci, venkované a podobní populisté, kteří nemilují dosti vroucně naše moudré vládce v Praze či Bruselu. A přitom nám Brusel opravil silnice, chodníky i fasády. Proto je třeba stále připomínat z povolaných úst novinářů, politologů, ekonomů, prognostiků i třeba zahraničními vyznamenáními oceňovaného teologa, že bez členství v EU a NATO by nás čekala jen bída a pohlcení Ruskem a Čínou. Agenty těchto zemí se to u nás prý jen hemží a lepší to v dohledné době dle nejnovějších prognóz nebude. Jenže on i prostý postarší venkovan, který během svého života zažil několik společenských zvratů i vládců co si mysleli, že budou vládnout na věčné časy a nikdy jinak, dobře ví, že je to všechno složitější a především že vždy existují alternativy k oněm tak hlasitě proklamovaným jediným možným pravdám.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.