Jsem však rozhořčen z neschopnosti EU, jejich úřadů, soudů a vlád. Stačí se podívat na jen na několikaletou pouť Anise Amriho Evropou. On kriminálník, kterého všichni policejní, úřední a soudní orgány znají a sledují, si klidně cestuje Evropou, jak chce. Já se svým pasem EU musím vždy procházet kontrolami, ať již osobními nebo elektronickými a vždy mám z toho respekt, že něco třeba mám špatně, že něco provážím, že něco nemám v pořádku, jestli mi náhodou nepropadl pas, nemám-li v kapse láhev s vodou, atp. A on, promiňte mi to, již na první pohled arabského vzezření, které by mohlo avizovat zvýšenou pozornost, se tady v klidu špacíruje, jak chce. Klidně si něco v Itálií zapálí jako žhář, sedí si ve vězení, ze kterého se v pohodě a zřejmě brzy dostal, aby řádil dál. Ale jinak docela, pohlednej kluk. Škoda.
Klidně ohlásí svoji přísahu věrnosti Islámskému státu, o kterém se ví a on se v pohodě připravuje na svůj teroristický akt. Je dokonce v „přípravce“ na vykázání z Německa, ale vše jde ztuha a tak si tu v pohodě na naše náklady žije dál. Ztuha jde totiž náš tzv. demokratický systém, znající desítky právních a úředních vytáček a kliček, jak náhodou neublížit imigrantovi. Tento demokratický systém není schopen nás, obyčejné lidi, ochránit, protože chrání lumpy, zloděje, násilníky a vrahy, aby náhodou, náhodou nebyla znásilněna jejich lidská práva. Naše práva Evropanů zacházejí na úbytě a po teroru, vládní představitelé „státnicky“ vyhlašují pravidelně svoji lítost a že se nesmíme nechat zastrašit. Jenže oni spíš straší nás svou neschopností a nadbíháním násilníkům, kteří sem přijíždějí, aby si zde užili teror, násilí, znásilňování. Nikdo z představitelů unie nepřiznal svoji politickou vinu na těchto masakrech. Ani jedenou! Merkelová jen slibuje a do nekonečna vysvětluje, jak se máme chovat. My ne oni.
Kriminálník Amri se do Evropy totiž vůbec neměl dostat. Tunisko je přece klidná pohodová země a o jeho asylu se prostě nemělo ani jednat, ale rovnat jej vykázat zpět. A on si tady doslova masochisticky užívá své choutky a nic se neděje. Jeho vykázání se úředně a soudně řeší. Asi tak jako každodenní zapalování aut a znásilňování žen ve Švédsku islamistickými imigranty, kteří to dělají z radosti a ukájení svých choutek. Tyto aktivity jejich volného času, protože samozřejmě nepracují a mají stále volno, jsou prakticky zcela beztrestné a dostanou maximálně pár hodin prospěšných prací na veřejnosti. Je to na palici. Za naše peníze si užívají sex a násilí proti nám a my jen hrbíme záda.
Kdo se nebrání, je sebevrah
Zdá se, že úřednické evropské elity vycházejí islámu vstříc. Jak jinak brát třeba takové sice nevinné, ale odporné škrtání odkazů na křesťanství v koledách zpívaných ve Švédsku? Jména jako Betlém či Ježíš musela být vyškrtnuta, protože by náhodou mohla vyvolat psychickou újmu, pohoršení či urážku cítění u přítomných dětí arabských imigrantů. Ti úředníci jakoby se předháněli ve vstřícnosti a docela zapomněli, že Ježíš byl vlastně i prorokem uznávaný islámem. Jak brát, že švédská soudkyně neodsoudí vyvěšení černé vlajky Islámského státu na veřejnosti s nejasným odůvodněním, že je to jejich právo. Jednoduše řečeno naše sociální a humánní Evropa byla zaskočena zlem a nemá na něj recept. Stále vše, tedy i toto zlo, posuzuje zkostnatělým úřednickým šimlem, který stačí na nás obyčejné lidi. Kdo však trochu zná Araby, tak ví velmi dobře, že jakýkoliv náš ústupek či vstřícnost vůči nim, berou jako naší slabost a svoji výhru (de facto mají pravdu). Arab reaguje jen na sílu, která se jí postaví.
Když někdo prohlašuje, jako pan Telička, že uprchlická krize nesouvisí s terorismem, tak, ať vysvětlí, kdeže se ti teroristi vlastně berou? Je to zatvrzelost bruselského úředníka žijícího v bublině, z které bere pěkné balíky a jinak ani nemůže, protože by vypadl z unijního rychlíku i z jeho rozpočtu.
Kdo se nebrání, je sebevrah. Evropa se nebrání, či lépe řečeno její vládnoucí garnitura s Merkelovou v čele. Když jsem před lety začal tvrdě kritizovat naše bruselské vládce z neschopnosti se postarat o naši bezpečnost, byl jsem vysmíván. Dnes, po Berlínu, posměváčků ubylo a zvedly se davy kritiků docela z mnoha stran. Je na čase začít hájit Evropu, bránit její hranice, chránit Evropany. Je na čase pozměnit soudní a úřednické praktiky a zákony přizpůsobit nové situaci připomínající válku. Je na čase skončit s pokrytectvím a politickou korektností. Je na čase říkat na rovinu, co se děje a nezatemňovat a nezahlazovat násilnické a troufalé činy imigrantů před veřejností, tak jako kriminální činy nás Evropanů. Často přitom vzpomínám na svá studia etnografie na Univerzitě Karlově, kde nám tehdy prof. A. Robek, i když byl kovaný komunista, v sedmdesátých letech připomínal, že etnické rozdíly jsou do budoucna nevybuchlou bombou.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
