Mojmír Hampl: Vývoj domácího kapitálového trhu v superdlouhém i superkrátkém období

Dámy a pánové,

děkuji za pozvání na tuto akci. Opravdu si ho vážím. Opakovaně jsme se již v minulosti se zástupci AKAT bavili o tom, že bych mezi vás přijel. Většinou mi to však překazila služební cesta, nejednou pak ta na jednání mého Hospodářského a finančního výboru do Bruselu, což je v kontextu dnešní diskuse symptomatické. Nicméně vím, že mám dnes poměrně obtížný úkol: říct ke kapitálovému trhu něco trochu nadčasového, přitom zmínit i aktuální vývoj a horká „témata dne“, moc lidí zbytečně nepopudit a zároveň říkat upřímně, co si myslím. Věru komplikované zadání.

Dovolte mi tedy začít relativně bezpečně triviálním konstatováním, které je potvrzeno daty a i mou zkušeností těch mnoha let v ČNB. Češi jsou při nakládání s penězi velice konzervativní. Jde jim hlavně o to nepřijít o jistinu, o to, co už mají. Hlavně se nepouštět do „žádných větších akcí“, jak říká známá filmová hláška. Byť se i toto pravda za poslední léta trochu mění (i díky vývoji sazeb). To už koneckonců dnes bylo řečeno. Na druhou stranu mají Češi rádi technické inovace – chytré telefony, technologické vychytávky, bezkontaktní placení, nástroje elektronických peněz. Říkám proto opakovaně, že ve financích jsou Češi „inovativní konzervy“.

Komplementárně s tímto konzervatismem je spojen opačný pól u části populace – nechat se snadno svést k nabídkám slibujícím zázračné a rychlé zbohatnutí či zhodnocení peněz v řádu desítek a stovek procent, začasté nabídkám podvodným. Znáte to dobře. Extrémní cenová a často úroková citlivost nás Čechů má obě tyto polohy.

Nicméně tento konzervativní profil populace a často i podnikatelů při nakládání s penězi není dle mého zrovna silným stavebním kamenem pro budování hlubokého a rozvinutého kapitálového trhu. A i delší historie našich zemí to svým způsobem potvrzuje. Když se podíváte na první období opravdu velkého budování kapitalismu na našem území – po přijetí liberálního obchodního zákoníku císaře Františka Josefa I. v roce 1862 – tak i při tom všem podnikatelském kvasu žádný dramatický rozkvět kapitálového trhu není vidět. Rozvoj podnikání sice je masivní, ale většinou je postaven na modelu partnerství (tedy jeden má peníze, druhý má nápad), případně je provázen spojováním silných selfmademanů dohromady, anebo je financován skrze úvěry. Málokdy však oslovováním anonymních investorů po anglosasku.

Vidíte příklady jako Laurin a Klement, Kolben a Daněk, Emil Škoda, celá rodina Ringhofferů – vždy spíše silní jedinci nebo silné dvojice, jež táhnou rozvoj firem. Občas mají kreativní nápady i ve finanční oblasti – třeba Laurin a Klement a jejich prodej motocyklů na splátky bez navýšení v roce 1896 – ale k nějakému modelu akciové společnosti se propracovávají až hodně pozdě, někdy z donucení a často vůbec. A pak navazuje první republika a zase zejména bankovní financování podnikání. Jistě znáte příběh Jaroslava Preisse, šéfa Živnobanky.

A teď si udělejme ostrý střih. Je začátek 90. let a nastává znovubudování kapitalismu u nás a s ním i nové budování kapitálového trhu. A s kapitálovým trhem je to nakonec trochu jako s politikou. Protože minulý režim vychýlil kyvadlo tak nepřirozeně a absurdně doleva, tak i v naší zemi putuje najednou po pádu komunismu kyvadlo naopak silně doprava a mnoho lidí čte najednou Hayeka a Friedmana, což je na politický profil této země vlastně nenormální a nepřirozené. A totéž platí u kapitálového trhu. Prudké vychýlení na jednu stranu – směrem ke krátkodobé bonanze, po němž následuje postupný pomalý návrat kyvadla někam k normálu a k tomu, co odpovídá zmíněnému přirozenému konzervativnímu profilu lidí i podniků při nakládání s jejich penězi.

A nějaký ten pohyb k normálu – a oscilaci okolo něj – pořád zažíváme. Přitom úplně přesně definovat, co ten normál znamená a co je to tím pádem běžný stav domácího kapitálového trhu, to nikdo zcela přesně neumí a asi nikdy umět nebude, je to koneckonců trochu těkavá látka.

Co víme dobře, je fakt, že na vývoj pravidel kapitálového trhu u nás má po roce 2004 dominantní vliv vývoj v Evropské unii. A že dlouhodobá evropská snaha o preskriptivní, detailní a všezahrnující pravidla pro trh obsažená nejen, ale zejména už v prvním balíčku MiFID, byla pod vlivem krize ještě posílena. Důsledkem čehož je MiFID2/MiFIR.

Jako tržní hráči asi víte, že k návrhu MiFID2 jsme zasílali Komisi náš názor ve veřejné konzultaci v roce 2012 (je mimochodem stále k dispozici na webu ČNB) a v ní jsme vyjádřili obecný názor, že větší regulací nelze zajistit větší konkurenceschopnost trhů uvnitř EU a ani evropských firem v globální soutěži. To se sice odrazilo částečně v Rámcové pozici ČR, ale politické síly uvnitř EU šly opačným směrem a to zejména pod vlivem finanční krize, kterou my jsme naštěstí v naší zemi příliš nezažili, na rozdíl od krize reálné ekonomiky.

Osobně mám za to, že MiFID díky všem indukovaným nákladům fakticky spíše vedl k posílení silných a oslabení slabších či periferních trhů. Otázka samozřejmě je, zda podobný účinek nemůže mít i MiFID2/MiFIR, který teprve budeme implementovat. Nyní se zkrátka s tímto balíčkem musíme vyrovnat, byť v posunutém termínu ledna 2018. Máme schválenou novelizaci zákona o podnikání na kapitálovém trhu a my v ČNB pracujeme na vyhláškách, průběžně je konzultujeme i s trhem, jak víte. Teď nás v květnu bude například čekat dopracování vyhlášky o odborné způsobilosti pro distribuci. Nicméně v řadě oblastí jsme i my sami v nejistotě. Byl sice uveřejněn balík 28 prováděcích předpisů ke zmíněnému balíčku, avšak některé – například v oblasti povolání – zatím ne. A materie MiFIDu je pochopitelně široká: produktové řízení, informace pro zákazníky, předobchodní i poobchodní transparence atd. A naprosto rozumím tomu, že někdy můžete mít pocit, že je málo času. Ovšem všichni, včetně dohledu a regulace v EU, mají málo času! Připomínám proto právě při této příležitosti, že ČNB má v dohledové praxi možnost tzv. oportunity, tedy vzít v úvahu snahu účastníků se připravit na nová komplexní pravidla a neudělovat vždy rovnou sankce. Byť dohlížet na soulad se zákonem musíme. Snažíme se s trhem nicméně komunikovat, jak jen to jde. Snad to zástupci AKAT potvrdí. A myslím, že teď do začátku roku 2018 nás čeká logicky komunikace ještě intenzivnější.

Ale ani balíčkem MiFID2/MiFIR to v EU nekončí. Práce na konceptu unie kapitálových trhů též mohou vést k významným změnám. I u nás. Všimněme si třeba podpory širší aplikace mezinárodních účetních standardů, harmonizace pravidel pro kryté dluhopisy apod. Některé z nich podporujeme dlouhodobě i my jako ČNB, byť celý koncept této unie je velice sporný. Nicméně, jak už jsem říkal dříve, je otázkou, co vše dalšího může koncept unie kapitálových trhů znamenat pro menší nebo satelitní kapitálové trhy v EU. A mám pocit, že to opět může být tlak, který bude spíše posilovat ty silné, ta již dnes silná centra, a může vést spíše k odtoku kapitálu od slabších k těm silnějším, což by pro nás bylo zásadní. A to tedy věru není viditelná posila pro trh, kde je již to zmíněné ryzí, přirozené prostředí pro hledání nových příležitostí na kapitálovém trhu poněkud utlumené. Hůř o to, pokud by ještě k tomu začala regulatorní arbitráž mezi kontinentální Evropou a například Británií po Brexitu právě v oblasti pravidel na kapitálovém trhu.

Ne, nemá smysl zoufat. Svět pojede dál, ale je vždy dobré vidět realisticky možnosti. Znát se. A v tomto ohledu myslím, že právě historie ukazuje, jaký je nebo není potenciál domácího kapitálového trhu. A že bychom i s tímto potenciálem měli být schopni pracovat a přiměřeně jej kultivovat.

Děkuji za pozornost.

Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB

Konference Next Steps in Asset Management
Brno, 11. května 2017

Vyšlo na webových stránkách České národní banky.