Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí – toto heslo okupovalo české ulice v listopadu 1989. A každodenní realita po pětadvaceti letech? Pohrdání občany, arogance moci, bulvarizace, kult síly. Mnozí intelektuálové zase hovoří o jakési neonormalizaci, ve které je každý, kdo jen trochu vyčnívá z šedivého průměru a je schopen si stát za svým názorem, obtížným hmyzem.
V zemích, kde se demokracie už ustálila, se podobné záležitosti vnímají negativně, v Česku se ale staví na piedestal. Politika – místo aby byla službou – vytlačila občana na okraj zájmu. A pokračuje jakési vědomí, že přes politickou knížku je možné dělat kariéru i byznys, že je to nejpohodlnější cesta ke štěstí.
Jednou budem dál, znělo v listopadu 1989 českými ulicemi. Dnes se jimi nese nespokojenost a nedůvěra. Nedůvěra v právo, v politiky, v toho druhého. Proč to vlastně zmiňuji dnes? Protože za dveřmi je další předvolební slibování – kampaň před komunálními volbami. Rozhodnout tak můžeme o politicích, kteří nám jsou nejblíž. A je přitom jen na nás, kdo v obecních a městských zastupitelstvech na nejbližší léta zasedne.
Na pár dnů se tedy občan zase stane centrem zájmu a bude mu z politického tábora naslibováno vše, na co si jen lze vzpomenout. Mezi tím mnohé nesplnitelné. Možná přitom nebude marné si na chvíli na ideály z devětaosmdesátého vzpomenout a s nimi i na sílu, kterou občanská společnost má. Protože politika bude jen natolik arogantní, nakolik to my – občané – dopustíme.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Pořad: Ranní poznámka | Stanice: Ostrava
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
