Dva vítači roztáhli velkou českou vlajku tak, aby nebylo na VH a Dalajlamu vidět. Další zas rozvinuli jiné transparenty, aby zabránili "viditelnosti" i z dalších úhlů.
Jiní měli v ruce transparenty či malé české nebo čínské vlaječky.
A teď to JINÉ. Ten pocit, ty emoce, výraz v jejich očích. Po několik krátkých ale nesmírně intenzivních minut.
Snaha za každou cenu zakrýt jakoukoliv malou tibetskou vlaječku, kterou kdokoliv přinesl. To nebylo naštvání a nevraživost, jaké znám z demonstraci proti uprchlíkům. To bylo naštvání a strach. Strach z toho, co by se stalo, kdyby snad kousek vidět byl.
Hysterický strach.
Ženy kvílící a pobíhající s transparenty a malými čínskými vlaječkami ve snaze reagovat na pohyb jejich oponentů s tibetskými zástavami.
Muži též pobíhající, snažící se občas strkat a hystericky gestikulovat.
Jeden z “vítačů” megafonem řídil skupiny lidí, kteří se dle jeho pokynů posouvali po kraji silnice. Nikoliv ve snaze být vidět. Ale zařídit, aby něco jiného vidět nebylo.
Když kolona s čínským prezidentem projela. Všichni vše prakticky okamžitě složili a začali odcházet do připravených autobusů.
Když jsem se zeptal českých řidičů autokarů, kam jedou dál, jen mávli rukou. Prý neví. Řeknou jim to až “organizátoři” později.
Záznam mého svědectví z Periscope je už na youtube. Bohužel v nepříliš dobré kvalitě:
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
