Oldřich Rambousek: Kradu, kradeš, krademe – národu se smějeme. Kdo nejvíce okrádá republiku, národ a každého z nás?

11. 1. 2017 15:14

Říká se, že ten kdo krade, okrádá stát, a ten, který nekrade, okrádá rodinu. Beze sporu se kradlo vždy a krást se bude. Stalo se jistou tradicí, že nejvíce kradli komunisti – to se učí už děti na základních školách. Je to skutečně tak?

Oldřich Rambousek: Kradu, kradeš, krademe – národu se smějeme. Kdo nejvíce okrádá republiku, národ a každého z nás?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze, ilustrační foto

Někdo by řekl, že záleží na úhlu pohledu. Do jisté míry se s tím dá i souhlasit, ale nevysvětluje to nic. Největší krádeží komunistů bylo prý znárodňování po roce 1948. proč se však znárodňovalo? Bylo to jen kvůli změně systému z kapitalistického na socialistický? Tento aspekt samozřejmě hrál svou nezastupitelnou roli, ale nebyl zdaleka jediným. Zde leží další zásadní otázky, o kterých se prakticky nehovoří. Vzdělaní lidé po válce pochopili, že druhá světová válka nebyla jen válkou o území nebo zdroje, ale byla také válkou za globální ovládnutí ekonomické formace. Tedy boj kapitálu o další a větší kapitál. Lidé pochopili ohraničenost kapitalistického systému, jeho brutalitu, ale i to, že byl jednou z příčin války. Lidé měli v živé paměti mnoho těch podnikatelů, kteří v zájmu svého byznysu kolaborovali s nacisty, kteří se neštítili udávat své zaměstnance či kolegy. Vědělo se, že mnoho politiků kolaborovalo – viz případ Emanuela Moravce, kterému se chtě nechtě podobá i politika Bohuslava Sobotky ve vztahu k EU. Vědělo se, že katolická církev s nacisty kolaborovala také. Vědělo se, že spousta lidovců vstoupila do Agrární strany, jež byla kolaborantů plná. Velmi důležité bylo i pochopení toho, že moc ekonomická se dá transformovat v moc politickou, čímž následně dochází ke zvyšování ekonomické moci a k ovládání většího a většího dílu ekonomické formace s možnými neblahými společenskými dopady. K tomu, aby bylo dosaženo hmatatelných výsledků a byla eliminována moc elit či nepřátel národa, tak musel být proveden radikální řez. Samozřejmě došlo k mnoha přehmatům a chybám, ke kterým by docházet nemělo, ale vezmeme-li v potaz překotnost doby, zničené hospodářství, zem prošpikovanou kolaboranty a zrádci, tak se jen divím, že to vše proběhlo více méně hladce. Znárodnění však nelze nazývat krádeží. Šlo o transformaci národního bohatství, které v zemi zůstalo a stalo se všelidovým vlastnictvím, sloužícím ku prospěchu všech občanů republiky.

Krádeží století lze nazývat zlodějskou privatizaci naši ekonomiky v devadesátých letech, na které se podepsalo mnoho lidí. Pro připomenutí tohoto zvěrstva nutno vzpomenout pánů Havla, Klause, Dybu, Ježka, Vondru, Kočárníka, Kalouska, Schwarzenberga, Bendu a mnoho dalších. Právě zde se započalo rozprodávání České republiky a bohatství českého národa. Toto bohatství mizelo do soukromých rukou nepřátel lidu – viz Bakala, Junek, Schwarzenberg, Havel či Kožený. Mizelo taktéž za hranice země a to hlavně do Německa a Rakouska, ale také do USA. S tímto bohatstvím započala mizet i integrita národa a jeho hrdost. Bylo stále méně a méně toho, na co bychom mohli být hrdí. Byla prodána i naše kultura, kinematografie, divadlo a umění, které bylo nahrazeno plytkými nesmysly americké provenience. Tenkrát se to lidem snad i líbilo, ale to jen proto, že takové hovadiny předtím nikdy neviděli a jsem přesvědčen, že v dnešní době mají lidé těch Amerických odrhovaček už plné zuby. Hřebíčkem do rakve národa a ekonomiky bylo rozprodání nerostných zdrojů a to hlavně uhlí a vody. Klíčové to suroviny pro lidi. To byla krádež opravdu ve velkém stylu a to, co se za Klause prodalo za miliony, tak dnes chceme-li příkladně vodu zpět do svých rukou, tak zaplatíme stamiliony. Jsem přesvědčen, že takové svinstvo by za války bylo řešeno bez soudu postavením ke zdi a kulkou.

Za krádež století lze považovat i církevní restituce. Jsem toho názoru, že všechny církve napojené na Vatikán by měli být zrušeny a Vatikán zbořen jako sídlo zla, neřku-li satana a to nejen za kolaboraci s nacisty, ale přímo za spolupachatelství genocidy Evropských národů, kterou se snaží vyvolat i nyní podporou multikulturalismu a zašlapání křesťanství.

Inu není zloděj jako zloděj a krádež jako krádež. Sami zhodnoťte, co je horší. Možná, že komunisté kradli, ale na rozdíl od těch demokratů po roce 89 jsou jen příštipkáři a musí se ještě mnoho učit, jak se má krást.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Republika prokurátorů

20:56 Jiří Paroubek: Republika prokurátorů

Dnes u Městského soudu v Praze pokračoval soud v kauze tzv. trafik pro poslance. Státní zástupci ch…