Práce je základním kamenem k slušné a poctivé existenci člověka. Je to nejvíce rozšířený způsob legální obživy každého jedince. Je to také základní pilíř ekonomické prosperity firem a státu. V dnešní době se na tyto základní věci zapomíná a v mnoha ohledech je práce vnímána tak, že kdo je nucen živit se prací, je na tom vlastně nejhůře ze všech. V České republice to takto alespoň je. Každý ekonomický činný subjekt využívá práci dělníků-na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby však dělník, řemeslník, zdravotní sestra aj. dostávali za svou práci adekvátní mzdu a za své státu odvedené daně životní jistoty. Obojí značně pokulhává. Navíc zaměstnavatelé si mnohdy neváží práce svých dělníků, natož dělníků samotných. Znám ze své praxe mnoho případů, kdy je s dělníkem jednáno hůře než s dobytkem a že má dělník-člověk hodnotu pouze výrobního nástroje. To je pro 21 století poněkud smutné konstatování..

Svátek práce máme možnost slavit díky dělnickému a komunistickému hnutí, které správně pochopily, že práce není jen prázdné slovo, ale společenská hodnota. Snad nejvíce si lidé vážili práce za první republiky, v době velké světové ekonomické krize, kdy se nezaměstnanost blížila ke 30 % práceschopného obyvatelstva. Výkladní skříně byly plné zboží, ale nikdo je téměř nekupoval. Lidé neměli peníze, protože neměli práci a ti co práci měli, tak pracovali za almužnu, která stačila na přežití v bídě. V této době lidé nejvíce pochopili, co pro ně práce znamená a také pochopili, že slavit svátek práce není jen nějakou pozou. Komunisté v tomto boji hráli nejdůležitější roli a vybojovali osmihodinovou pracovní dobu a další sounáležící záležitosti. Bohužel se na to vesměs zapomnělo a po komunistech se všeobecně plive, přičemž jejich zásluhy v tomto boji jsou největší. Dnes to každý vnímá jako samozřejmost, ale dříve tomu tak nebylo ani náhodou.