Oleg Rybnikář: Je snad sociální a demokratická idea v soukromém vlastnictví ČSSD?

Pokud si ještě někdo vzpomene na sdělení Petry Buzkové, před lety místopředsedkyně této politické strany, že jí vládne neprostupná vrstva stranické oligarchie, a chtěl by vědět, jak tento úkaz vypadá v reálu, stačí se podívat na dnešní ČSSD v přímém přenosu.

Neprostupná vrstva stranické oligarchie, přes opakované volební neúspěchy současného vedení ČSSD, znovu tuto politickou stranu vede do močálů černých kol bílých skal, jak praví básník. A je férové dodat, vedení ČSSD foto fb ČSSDže tato neprostupnost je udržována zcela nedemokratickými postupy, brutálně porušujícími nejen vlastní stanovy, ale i zákon, a to při trpném přihlížení justice, viz např. kauza 20C142/2015, „zaparkovaná“ už přes 1,5 roku nehnutě na Obvodním soudu pro Prahu 1.

Právě skončený sjezd této politické strany si zvolil staronové vedení v podstatě v nezměněné podobě, a to přestože je to pro celou stranu evidentně sebevražedný postup, který je mj. jednou ze spolupůsobících příčin výrazného snižování počtu členů, v poslední době tempem 10 % ročně. Jeden, kdysi značně, ale dnes už málo, populární zahraniční politik asi před 30 lety říkal: „Lidé by chtěli, aby se věci zlepšily, ale aby přitom sami nemuseli nic změnit. Tak to ale nejde!". Jediný skutečný a vážný návrh potřebné a účinné změny přednesl na sjezdu muž s charismatickým a příznačným jménem Jeroným. Je možné mít pochybnosti o tom, že kdyby bylo přijato jeho sebe nabízení, tak, že by to znamenalo ve výsledku skutečnou změnu ČSSD, ale bylo by to alespoň projevem snahy. Jeho odmítnutí je naopak sdělením, že instituce ČSSD, reprezentovaná sborem několika stovek pečlivě profiltrovaných delegátů, změnu odmítá zcela v duchu shora uvedeného citátu. Sdělení Petra Dolínka, nového řadového místopředsedy a jinak úspěšného náměstka pražské primátorky, že „změna jsme my“, je úsměvnou parafrází historického obdobného sdělení Aloise Indry, kdysi tajemníka ÚV KSČ v době perestrojky, když na požadavek výměny kádrů odpověděl: „To jsme ale my už udělali …. již před dvaceti lety!!!“

Existuje takový úkaz při skupinové akrobatické pilotáži, že když udělá chybu vedoucí pilot skupiny, a to tak tragickou, že dojde k jeho nárazu do země, tak tato chyba fatálně postihne nejen jeho, ale i celý zbytek skupiny. Je to důsledkem toho, že při skupinové pilotáži se všichni členové skupiny řídí podle letu vedoucího, kterého mají přímo před sebou. Podobně analogický úkaz je možno sledovat i v případě jiných skupinových činností, než je akrobatické létání. V aktuálním čase takový úkaz vidíme v případě ČSSD. Takto až k hořkému konci krajské neprostupné vrstvy stranické oligarchie vedou celou ČSSD, a to proto, že upřednostňují zákulisní dohody se současným centrálním vedením před potřebnou změnou, a to na úkor celé strany. Sobotkovo nejužší vedení přitom hraje vabank, ovšem do banku vsází nejenom svůj politický osud, ale osud celé strany, ovšem případnou výhru chce konzumovat samo. Je to strategie známá z her mj. na burze pod názvem použití páky neboli leverage. Tou pákou je použití cizích prostředků, většinou úvěru anebo jakýchkoliv jiných cizích prostředků. Je to strategie mimořádně riziková, neboť v případě úspěchu sice mám zisk několikanásobně vyšší, než kdybych použil pouze svoje prostředky, ale v případě prohry nejsem schopen použité cizí prostředky splatit či jinak vrátit. V aktuálním případě současné ČSSD dává v sázku Sobotkův tým nejen svoji pozici v této politické straně, ale vůbec vztah voličů ke značce sociálně demokratické idey.

Kdo je vlastníkem značky?

ČSSD při svém konání neoprávněně těží z toho, že si svým názvem zprivatizovala značku sociálně demokratické ideologie, která tradičně nese punc, i když v tomto případě v aktuálním čase zcela falešně, ochránce zájmů lidí práce, tedy těch, kteří prací svých rukou či hlav především v zaměstnaneckém poměru živí sebe a své rodiny. Tento punc sociálně demokratická ideologie získala v průběhu půldruha staletí, kdy se od 19. století velmi progresivně zabývala problémy obyčejných lidí, což byly v tehdejší politické situaci všeobecné volební právo, osmihodinová pracovní doba, demokratické instituce, sociální důchodový systém, zdravotní pojištění a tak dále. Dnes se však, jakožto téměř nejvýznamnější součást mainstreamového politického proudu, propracovala postupně až k hájení zájmů toho globálního jednoho promile populace, které vlastní přes 50 % veškerého majetku a chtělo by vlastnit stále více, samozřejmě na úkor těch spodních 99 %. „Revolučně radikální“ návrhy B. Sobotky přednesené zjevně jako předvolební PR aktivita v posledních dnech na téma úpravy daňového systému míří správným směrem, ale, jak říká klasik, „příliš málo, příliš pozdě“ a dodejme příliš nedůvěryhodně. Jak věřit straně, která pod tímtéž vedením slibovala např. napravení církevních restitucí a mnoho jiného.

Avšak sociální a demokratická idea i její značka přesahuje význam názvu jedné politické strany. Jde o paradigma, neboli systém a soubor postojů k životu, které jsou sice v realitě jednadvacátého století krapet dezorientované, ale nicméně stále jsou nositelem určité pozitivní politické tradice ….a hlavně určitého, i když aktuálně rapidně se snižujícího, volebního potenciálu. Byla by škoda tento volební potenciál i nadále ponechat mafii protřelých šíbrů, kteří se snaží jej zneužívat a jen pro vlastní osobní kariérní či materiální prospěch. Doba je těhotná novými politickými subjekty. Existující značky na levici i na pravici, a to ať už si pod tímto označením představujeme cokoliv, se zdiskreditovaly. Na levici kromě propírané ČSSD se to týká i KSČM, která se hluboce ponořila do hlubin mainstreamového establishmentu a zcela opustila étos reálné snahy o spravedlivou změnu uspořádání společnosti.

Sociální a demokratické hnutí

Voliči očekávají, ba dalo by se říct, lační po nových subjektech slibujících změnu. A řada nových subjektů slibujících ledacos skutečně přichází. Tak proč očekávajícím voličům nenabídnout něco nového a přitom současně s atributem tradiční serióznosti, například nový subjekt hlásící se ke staronové myšlence skutečné, a nejen falšované, demokracie, a skutečného, a nejen falšovaného, sociálního cítění? A nemusí to být rovnou politická strana. V duchu moderních trendů lze pracovat i s politickým hnutím. Dejme tomu pracovní název Sociální a demokratické hnutí. Dovedu si v takovém hnutí představit vedle sebe řadu osobností, jejichž jména mají zvuk, a které ČSSD buď neoslovila, míjí, aktuálně zklamává nebo přímo ze svého nitra vyvrhla, jako například Ilona Švihlíková, Jan Keller, Ivan David, Jiří Paroubek, Oskar Krejčí, Štěpán Kotrba, Lenka Procházková, Jaroslav Bašta, Martin Kunštek, Radim Valenčík, Tereza Spencerová, Zdeněk Zbořil, Květa Pohlhammer Lauterbachová, Petr Žantovský, Václav Dvořák, ale například i neúspěšný kandidát na předsedu Karlovarské buňky ČSSD, starosta Ostrova Pavel Čekan nebo emeritní šéf břeclavské ČSSD Oldřích Ryšavý a možná i Stanislav Huml, Slávek Jandák, Jaroslav Foldyna, Jiří Koskuba, Pavlína Nytrová a někteří další dosavadní poslanci za ČSSD. Mimochodem minimálně polovina z dosavadních poslanců ČSSD po dalších parlamentních volbách již v tomto dresu v parlamentu zcela jistě nebude, prostě proto, že se tam (přinejmenším v dresu ČSSD) prostě nevejdou, a mnozí z nich si to jistě již uvědomují, i když někteří možná ještě doufají v zázrak.

Není zcela vyloučeno, že někteří ze jmenovaných mají k některým jiným ze jmenovaných nějaké osobní výhrady, nevím, neměl jsem možnost se jich zeptat. Ta jména jsou uvedená pouze příkladmo, protože jsou přítomná ve veřejném prostoru a jsou nositeli určitých, veřejně známých, názorů a postojů. Pokud se kohokoliv z nich uvedení v tomto kontextu dotklo, předem se omlouvám, ale pro sdělení určité představy jsem považoval za potřebné je v uvedené souvislosti uvést. Potřeba uvést jména konkrétních veřejně známých osob spočívá v tom, že ani případně staronová značka sociálně demokratické myšlenky sama o sobě nebude mít dostatečný volební potenciál, pokud nebude synergicky doplněna a naplněna jmény konkrétních osob, a to minimálně v určitém nadkritickém počtu. Uvedené osobnosti mají potřebné znalostní, názorové a charakterové vlastnosti, ale – až na přinejmenším jednu výjimku – nemají vůdcovské ambice, a proto od nich nelze očekávat individuální úsilí po založení nového politického subjektu. Smyslem tohoto textu je pokus přesvědčit je, že v případě společné snahy má takový pokus smysl a snad i naději na úspěch. Vzhledem k tomu, že v uvažovaném modelu vzniku nového politického subjektu nefiguruje žádný multimiliardář, který by mohl známá jména nakoupit, je nezbytné, aby se – některá – známá jména sdružila bezúplatně, pokud v sobě najdou společnou snahu udělat správnou věc ve prospěch společnosti, a to v případě potřeby i s překonáním osobních animozit.

Program

Třetí oporou možného úspěchu nového politického subjektu, vedle bonitní značky a osobností, jež ji ponesou, je program. Nejsem příznivcem detailních mnohadesítekstránkových programových elaborátů, ale základní směry a limity politického subjektu by měly být formulovány, a to zejména měly-li by se na jejich základě dobrovolně, bezúplatně, sdružit osobnosti spjaté právě společnou snahou. Pokusme se o anotaci programových kontur zde. Předložené teze jsou velmi stručným pracovním návrhem, který bude podléhat úpravám, doplněním, příp. i dílčím vetům budoucích zůčastněných.

Hospodaření

Podpořit smíšenou formu hospodaření, to znamená vedle podpory podnikání soukromých společností, a to především malých a středních podniků (např. podnikatelskými inkubátory), podpořit hospodaření podniků s majetkovou účastí svých zaměstnanců, resp. členů, i podniků ve státním, regionálním, či obecním vlastnictví, a to např. směrováním veřejných zakázek, utlumit masivní vývoz finančních prostředků do zahraničí, a to například výrazným zvýšením daní ze zisku pro nadnárodní korporace a rovněž tlakem na zvýšení platů jejich zaměstnanců; revidovat daňový systém ve prospěch nízko- a středně příjmových skupin; vrátit do státního resp. veřejnoprávního vlastnictví strategické infrastrukturní subjekty (vodovody, kanalizace apod.); udržet národní měnu a podporovat směřování jejího kurzu směrem k paritě její kupní síly, podporovat vznik a používání lokálních alternativních měn;

Společnost

Výrazně snížit aroganci státní byrokracie a administrativní zátěž občanů ve všech typech správních a dalších administrativních řízení (daňové, důchodové, soudní apod.), odstranění „pracující chudoby“, seriózně teoreticky i experimentálně prozkoumat možnost univerzálního příjmu, označit neziskové organizace, které přijímají prostředky ze zahraničí; narovnat státní podporu církvím (např. daňové asignace apod.), opustit politiku diskriminace většiny.

Bezpečnost

Výrazně zvýšit teritoriální obranu státu a naopak výrazně utlumit, příp.zastavit, expediční armádní mise v zahraničí; celospolečenské debatě předložit téma na znovuzavedení všeobecné branné povinnosti včetně výcviku branců v rozsahu 3 až 9 měsíců. Financování armády podřídit výhradně národním zájmům a nikoliv údajným závazkům vůči jakémukoliv zahraničnímu subjektu, zbraňové systémy nakupovat především v tuzemsku případně v recipročním režimu s nejbližšími okolními státy; analyzovat a objektivně vyhodnotit skutečné přínosy a náklady členství v NATO, a to zejména v souvislosti s porovnáním ducha i litery Washingtonské smlouvy a faktické činnosti této organizace.

Spravedlnost

Revidovat systém exekutorů a korigovat složité zákony zasahující do běžného života lidí, zavést pro méně majetné vrstvy bezplatnou právní pomoc.

Zahraniční politika

Překonat jednostrannost zahraniční orientace a závislosti, orientovat se na rovnoprávné a přátelské vztahy především vůči bezprostředně sousedním státům a vůči světovým velmocím systémem všech azimutů. V rámci EU se ve spolupráci s ostatními snažit o zcela zásadní změny ve struktuře instituce EU a jejích orgánů, směřující mj. k nastolení demokratičnosti mandátu těchto orgánů; pokud tato snaha bude neúspěšná, iniciovat širokou debatu občanské společnosti o setrvání či nesetrvání v (aktuálně nefunkční) struktuře EU.

Školství, zdravotnictví a kultura

Vrátit se k racionálnímu a komplexnímu systému vzdělávání v základním školství, a to v duchu výchovy k národnímu sebeuvědomění, vlastenectví a národní hrdosti. Ve zdravotnictví přehodnotit systém velkého počtu vzájemně údajně si konkurujících zdravotních pojišťoven; zavést takový systém koordinace zdravotnických zařízení ve veřejném vlastnictví, aby byla vyloučena duplicita v pořizování drahé přístrojové techniky, a to ve prospěch platu zdravotních sester a lékařů v pracovním poměru. V kultuře zvýšit pozornost obnovy kulturních památek; nastolit zdravé poměry ve vztahu státu a církví.

Jak to provést?

Nemám rád plácání do vody. Jak se trefně říká: Není čas ztrácet čas. Každý vážený čtenář, který zjistí, že souhlasí s názory uvedenými v tomto textu, a to nejen ti v něm jmenovitě uvedení, má možnost se na jejich realizaci spolupodílet. V kyberprostoru již je umístěn web ZDE, na kterém je možné přihlásit se ke spolupráci; těm, kteří se k ní přihlásí, ať tímto způsobem, nebo jinak, bude umožněna kooperace při ustavení zprvu přípravného výboru (min. 3 osoby), následně sesbírání 1 000 podpisů (tj. necelých 100 v každém kraji), formulace stanov, podání žádosti o registraci k MV ČR, pak volba orgánů, projednání a přijetí programu a následně řádná činnost, vč. podání kandidátek možná již do podzimních parlamentních voleb 2017. Souběžně bude nutno řešit financování takové činnosti. Mnohým bude nepochybně připadat výzva, kterou tento text je, naivní, a je možné, že oprávněně. Zda je tomu tak anebo naopak, lze zjistit jediným způsobem. Že se to vyzkouší. Tak to zkouším. Výsledek bude záležet na reakci oslovených – myslím, že bude stačit, když alespoň třetina z nich řekne ano.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.