Ombudsmanka Šabatová: Navrhovaný zákon o zdravotním pojištění cizinců je špatný a straní pojišťovnám

„Návrh zákona je špatný – obsahově i legislativně. Nepřináší systémové a koncepční řešení problematiky zdravotního pojištění cizinců spočívající v jejich zahrnutí do veřejného zdravotního pojištění. Po něm už řadu let volá Rada vlády pro lidská práva, odborná veřejnost, veřejný ochránce práv, nevládní neziskové organizace i kontrolní orgány mezinárodních lidskoprávních úmluv, jimiž je Česká republika vázána. Namísto integrace posiluje vyloučení některých skupin cizinců z veřejného pojištění a konzervuje současnou zcela nevyhovující a kritizovanou praxi,“ komentuje návrh zákona veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová.

Ochránkyně je přesvědčena, že návrh zákona přímo odporuje nezbytnému koncepčnímu řešení problematiky zdravotního pojištění cizinců a obsahuje tolik zásadních nedostatků, že je neopravitelný a neměl by být přijat.

V minulých letech ochránce opakovaně upozorňoval na neuspokojivě řešenou situaci znemožňující přístup významné části cizinců, kteří dlouhodobě legálně pobývají v ČR, k veřejnému zdravotnímu pojištění. Také Aktualizovaná koncepce integrace cizinců v ČR už od roku 2005 poukazuje na nezbytnost zapojení cizinců do systému veřejného zdravotního pojištění jako podmínky jejich sociálně-ekonomické integrace. Požadavek na zahrnutí vyloučených skupin dlouhodobě pobývajících cizinců do veřejného zdravotního pojištění vyslovila ve svých usneseních z let 2009 a 2013 i Rada vlády pro lidská práva.

Navrhovaný zákon však naopak z veřejného zdravotního pojištění i nadále vylučuje:

cizince, kteří v ČR podnikají jako osoby samostatně výdělečně činné
rodinné příslušníky českých občanů, cizinců s trvalým pobytem v ČR a cizinců, kteří jsou v ČR legálně zaměstnáni (typicky jde o manžele/manželky a děti)
cizince, kteří ukončili zaměstnání a pobírají nemocenské dávky nebo rodičovský příspěvek (např. cizinka, které skončil pracovní poměr v průběhu těhotenství, nebo cizinec, jemuž vznikl nárok na nemocenskou dávku během ochranné lhůty po skončení pracovního poměru)

Zahrnutí těchto vyloučených skupin cizinců by přitom nejen nepřineslo zvýšené náklady systému veřejného zdravotního pojištění, ale jak řada odborníků uvádí, naopak by bylo pro tento systém ekonomický výhodné. Většina z pojištění vyloučených cizinců jsou totiž mladší lidé v produktivním věku, kteří spotřebovávají v průměru méně zdravotní péče s menšími náklady, než průměrný pojištěnec v systému veřejného zdravotního pojištění.

Navrhovaný zákon však namísto odstranění stávajících nedostatků přináší další komplikace, nárůst administrativy a dokonce i zhoršení postavení cizinců odkázaných na komerční zdravotní pojišťovnu. Podle ochránkyně je zákon napsán zcela jednostranně v zájmu pojišťoven a v neprospěch pojištěných cizinců.

Například významně limituje povinnost pojišťovny uzavřít s cizinci pojistnou smlouvu. Kromě toho by zcela nesmyslně pojišťovna měla povinnost smlouvu uzavřít jen v případě, že cizinec dlouhodobě pobývá v ČR na základě žádosti, kterou podal na území státu, nikoli, pokud by žádost o pobyt v ČR podal v jiné zemi. Připouští se také nepřijatelný rozsah a délka tzv. čekacích dob, tj. období, kdy je i po uzavření pojištění nemožné ho využít k proplacení poskytnuté zdravotní péče. Například u veškerých chronických onemocnění (vysoký krevní tlak, cukrovka, alergie, astma atd.) lze léčbu hradit až po roce a víc od uzavření smlouvy.

Systém komerčního zdravotního pojištění je nevýhodný nejen pro cizince, ale i pro zdravotnická zařízení. Ta totiž často musí nést dluh za poskytnutou zdravotní péči, která není komerční pojišťovnou uhrazena a jejíž náklady významně převyšují finanční možnosti cizince. V konečném důsledku je tím poškozen celý zdravotní systém.

Návrh zákona také počítá s možností vypovědět smlouvu ze strany pojišťovny (s výpovědní lhůtou pouhých 8 dnů) v případě, kdy prokáže, že by vzhledem k podmínkám platným v době uzavírání smlouvy smlouvu neuzavřela, pokud by již tehdy existovalo zvýšené pojistné riziko. Podle veřejné ochránkyně práv by tak absurdně každé vážnější onemocnění, které propukne v době trvání smlouvy, mohlo být považováno za riziko neexistující již v době uzavření smlouvy a mohlo by být důvodem jejího vypovězení.

Ochránkyně rovněž zásadně nesouhlasí se stanovením minimální výše ročního pojistného po dobu prvních pěti let od účinnosti zákona. Podobné ustanovení zcela popírá smluvní povahu pojištění a je výrazně v neprospěch pojištěných. Zákon tak jednoznačně straní pojišťovně, které garantuje minimální roční příjem z každé uzavřené pojistky na pět let dopředu. Současně zákon nepočítá s maximálním limitem pojistného. Nevyřeší tak situaci tzv. nepojistitelných osob (zejména děti narozené předčasně či s vrozenou vadou, osoby nemocné či starší), neboť pojišťovna jim bude moci vyměřit takovou výši pojistného, která pro ně bude nedosažitelná.

Občané EU žijící v ČR mají právo účastnit se politického života

Občanům EU dlouhodobě žijícím v České republice je upíráno volební právo, které jim náleží podle Smlouvy o fungování Evropské unie. Nemají možnost účastnit se voleb do zastupitelstev obcí a krajů, ani se nemohou stát členy politických stran. Podle veřejné ochránkyně práv je jim tak odepřeno právo občanů obce podílet se na samosprávě a plnohodnotně se zapojit do veřejného života v zemi, kde dlouhodobě žijí. Jde o přímý rozpor s evropským právem a se zásadou nediskriminace občanů jiných členských států EU.

Veřejná ochránkyně práv se proto obrátila na ministra vnitra s doporučením, aby vládě předložil novelu zákona o volbách do zastupitelstev obcí a zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích, která by přiznala volební právo všem občanům jiných členských států EU s bydlištěm v ČR a umožnila jim také stát se členy politických stran.

Vzhledem k tomu, že primární evropské právo lze v tomto případě aplikovat přímo, tj. i předtím, než proběhne legislativní proces změny zákonů, chce ochránkyně jednat s ministrem o možnosti změnit pravidla účasti občanů EU již pro letošní komunální volby (např. metodickým dodatkem).

Smlouva o fungování Evropské unie stanovuje, že občané EU mají právo volit a být voleni ve volbách do Evropského parlamentu a v obecních volbách v členském státě, v němž mají bydliště, a to za stejných podmínek jako státní příslušníci tohoto státu. Bydlištěm se přitom rozumí členský stát, v němž občan EU žije, ale není jeho státním příslušníkem. Po jak dlouhou dobu má být členský stát jeho bydlištěm, aby se na něj volební právo vztahovalo, předpisy EU nestanovují a nechávají takovou podmínku na jednotlivých členských státech, ovšem při respektování zásady nediskriminace. Jestliže občan EU splňuje volební podmínky stanovené členským státem, v němž má bydliště, má podle Smlouvy o fungování EU a dalších evropských směrnic právo volit a být volen v obecních volbách.

Zatímco pro účast ve volbách do Evropského parlamentu Česká republika určila podmínku přihlášení k trvalému nebo přechodnému pobytu po dobu nejméně 45 dní, v případě komunálních voleb nejsou evropské předpisy respektovány a občanům EU je volební právo upíráno. Podmínkou totiž v případě komunálních voleb není délka pobytu na území, ale získání povolení k trvalému pobytu. Účast v komunálních volbách je umožněna jen občanům, kteří jsou v den voleb v příslušné obci přihlášeni k trvalému pobytu. Tím se v případě občanů ČR myslí pouhý „evidenční“ trvalý pobyt podle zákona o evidenci obyvatel. Pro cizince je však trvalým pobytem povolení k pobytu na území České republiky, které lze získat zásadně až po několika letech (zpravidla pěti) nepřetržitého pobytu na území ČR. Tato podmínka tak představuje přímý rozpor s právem EU.

„Je zcela absurdní, aby právní pojem ‚bydliště v členském státě‘ obsažený ve Smlouvě o fungování EU, jímž je vymezováno volební právo občanů EU, byl v české právní úpravě odlišně vykládán v případě voleb do Evropského parlamentu a v případě voleb do zastupitelstev obcí,“ konstatuje veřejná ochránkyně práv s tím, že stejně problematické je i bránění občanům EU být členy politických stran a hnutí. Ústavní pořádek ČR garantuje právo sdružovat se v politických stranách výslovně pouze občanům ČR, ale současně cizincům členství ve stranách nezakazuje. Naproti tomu zákon o sdružování v politických stranách a hnutích toto právo přiznává pouze občanům ČR. Ani občané EU, kteří v ČR získají povolení k trvalému pobytu, se tak nemohou stát členy politické strany. Ve volbách jsou tak znevýhodněni. V případě voleb do Evropského parlamentu, kdy mohou své kandidáty nominovat výhradně politické strany, jsou tak cizinci z jiných zemí EU s pobytem v České republice přímo diskriminováni.