Byť se dříve po obědě konávaly tiskové konference. A pokud byl někdo především zvědav na to, jaké pokrmy se na zámku podávaly, dozvěděl se to i tentokrát. A ke spatření je i konvenční společná fotografie. Ale žádná následná vyjádření se už nekonala.
Hlava státu a šéf exekutivy ovšem mají mezi sebou vztah stále napjatý. Od utajované a pak prozrazené noční schůzky prezidenta se skupinou vysokých hodnostářů ČSSD bezprostředně po sečtení výsledků předčasných parlamentních voleb neuplynulo zase tolik vody, aby se na ni zapomnělo.
A nikdo ani dnes nepochybuje, že jejím cílem mělo být odsunutí Bohuslava Sobotky na vedlejší kolej, ospravedlněné ne zrovna zářivým ziskem hlasů ČSSD, i když sociální demokraté volby přece jen vyhráli. Vždyť předseda Sobotka neměl být dokonce v týmu pro vyjednávání budoucí koalice.
A stejně tak je zřejmé, že Miloš Zeman zase držel deset let v paměti postoj Sobotky (a ovšem nejen jeho) k Zemanově neúspěšné prezidentské kandidatuře roku 2003. Šrámy jsou tedy nezhojeny na obou stranách. Nicméně aspoň jakási formálně korektní spolupráce existovat přece jen musí. Vymezovat se viditelně vůči sobě oba politikové nemohou, třebaže si právě nepadají do náruče. To od nich konečně ani nikdo nežádá.
Sobotka ale v poslední době prezidenta kritizoval. Jak za bagatelizující výrok k policejnímu zásahu 17. listopadu 1989, tak za následné užití těžkotonážních vulgarit v pořadu Hovory z Lán. Zeman, ať rád či nerad, naopak vládu jakž takž respektuje, ve vánočním projevu řekl, že „dala lidem naději, a “pomohla rodinám s dětmi a valorizací penzí i starobním důchodcům.“ Stále ovšem trvá na výhradách ke služebnímu zákonu, kvůli nimž se ostatně obrátil na Ústavní soud. Jak jest jeho právo.
Páteční lánský oběd zahájil rok, ve kterém se nemají konat žádné volby, pokud tedy nenastane politická krize a nebude nutné opět vypsat volby předčasné. Což ale není pravděpodobné. Andreje Babiše sice může lákat představa, že by se tak mohl stát vcelku rychle premiérem, vidí přece velmi příznivé preferenční průzkumy pro hnutí ANO. A tuší, že by jej v čele vlády podporoval i Zeman. Ale k vyvolání politické krize by Babiš potřeboval silný a hlavně veřejnosti srozumitelný důvod. Jenže žádný na obzoru není a uměle ho vytvořit by bylo spíš kontraproduktivní.
Sobotku tedy podle všeho letos čeká klidnější období a víc času na to, aby se vedle vládní agendy soustředil také na vnitřní konsolidaci strany, po loňském pokusu o puč ještě pořád ne zcela soudržné. Dost možná se občas ocitne ve sporu se Zemanem ohledně zahraniční politiky, jíž má Hrad tendence provozovat po vlastní linii a bez hlubší koordinace s ministerským kabinetem.
Šéf diplomacie Lubomír Zaorálek, dlouhodobě Sobotkovi stojící po boku, je také jeden z těch, kdo druhdy nechal Zemana propadnout při jeho prvém pokusu o dobytí Pražského hradu. A jak už řečeno, prezident na takové věci nezapomíná. Ale pokud prezident neučiní nějakou do očí bijící nehoráznost, ani na poli zahraniční politiky snad nevzplane oheň.
Dost množná začne Miloš Zeman během roku víc přemýšlet o druhém funkčním období a v tom případě by se měl pokusit minimalizovat ztrátu obliby u nemalé části občanů. Jíž si ovšem přivodil jen a jen vlastním přičiněním. Vést zároveň vážnější spory s premiérem, ale koneckonců i s ministerstvem zahraničí, by mu těžko bylo k užitku.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
