A mám pocit, že když jde o jeden ostrov, jsou společné království a ústřední správa celkem logické. Ale pohled z Prahy do Edinburghu je přece jen na značnou dálku.
A ještě před referendem jsem si snažil vybavit, co vlastně o Skotech a jejich zemi vím. Zas tak mnoho ne. Samozřejmě to, že umí sofistikovanou metodou vyrábět výtečnou whisky, že Skotové nosí kostkované sukně zvané kilt, většinou ovšem jen příležitostně, když zároveň hrají na speciální dudy, že existuje rovněž kostkovaný skotský pléd nebo drastická vodoléčebná metoda zvaná skotský střik. A že mnoho tamních příjmení začíná písmeny Mc, čteno mek či postaru mak.
Pak vím i cosi z historie. Jak se předchůdci dnešních Skotů ubránili římské okupaci, že na jejich území kdysi žili Piktové, že později mělo Skotsko významné krále a dlouhodobě válčilo s Angličany. I něco o popravách nešťastných stuartovců, z jejichž rodu byla i Marie, rovněž sťatá ctižádostivá rivalka veliké Alžběty. Nebo že si britští divadelníci sice velmi považují Shakespearova Macbetha, ale než kus začnou hrát, z pověrčivosti nevyslovují jméno hlavní pochmurné postavy. A tak jen říkají, že právě zkoušejí „tu hru o skotském králi.“ Jinak by někdo ze souboru zemřel.
A také ještě, že se do jisté míry zachovala původní gaelština. I když Robert Burns nebo Arthur Conan Doyle už psali anglicky. I že mají Skotové vlastní fotbalovou ligu a národní týmy. Jenomže to Velšané, Severní Irové a tím pádem i Angličané rovněž.
Nikdy jsem ve Skotsku nebyl, zřejmě je to krásná hornatá země, byť na nejzazším severu dost drsná.
K britské koruně se přidala před více než třemi sty lety, to poměrně dlouhá doba. A dlouho také na odtržení příliš nemyslela. Být součástí impéria, nad nímž slunce nikdy nezapadalo, muselo mít mnoho výhod. Tu a tam jsem v nějakém románu ke svému překvapení ovšem narazil na postavu tajného separatisty. Kupříkladu ve Šťastném Jimovi Kingsleyho Amise jde ale o figuru veskrze sympatickou.
A pobavilo mě, když jsem zjistil, že pro samostatnost vždy horoval Sean Connery, první představitel Jamese Bonda, čili agenta, o Spojeném království dojista nepochybujícího. Vždyť titul jedné z bondovek zní „Ve službách Jejího veličenstva“. To už hrál ale Bonda někdo jiný, Connery by třeba roli odmítl.
A lámal jsem si vždy hlavu, zda má označení skot pro hovězí dobytek původ ve Skotsku. Pase se ho tam odjakživa hojně, tak třeba ano. V Čechách se také říkávalo nepřístojně se chovajícím výrostkům skotáci, patrně podle nějakých pasteveckých výtržníků. A také by mě zajímalo, proč mají Skotové pověst extrémních škudlilů. Ale může jít o stejnou nespravedlnost jako s příslovečně opilými Dány. Lakomost i tíhnutí k alkoholu jsou přece rysy nadnárodní.
Jednu pozoruhodnost ovšem mají výhradně Skotové, totiž jezerní Lochneskou příšeru, tvora diluviálního a neprokázaného, ale stále velice atraktivního. Nevěřit v něj je skoro škoda. A nemohu si pomoci, mám ho pořád spjatého s Británií. Zaplaťpánbůh, zatím v ní zůstává.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
