Od roku 2002 žádná vláda nevydržela v úřadu celé funkční období a v letech 2002 – 2012 se konaly patery parlamentní volby. To je dáno mimo jiné multipartismem bez dominující strany, poměrným volebním systémem a značnou fragmentací politického spektra. Nyní má své poslance celkem jedenáct stran a v příštím parlamentu k redukci jejich počtu jistě nedojde. V posledních volbách zvítězili liberálové, kteří si pod vedením Marka Rutteho jako premiéra vybrali za koaličního partnera labouristy, druhou nejsilnější stranu. Vláda velké koalice disponující zpočátku pohodlnou nadpoloviční většinou 79 poslanců ze 150 sice úřaduje již čtvrtým rokem, přestože později od ní odpadli čtyři zákonodárci, ale obě velké strany za své spojení platí výrazným odlivem voličů.

Nizozemské průzkumy preferencí jsou zvláštní v tom, že neudávají procentuální podporu stran, ale potenciální počet mandátů. Podle posledního průzkumu agentury Ipsos z 22. prosince to vypadá na vyrovnaný souboj mezi krajně pravicovou Stranou pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse s 29 mandáty a Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD) premiéra Rutteho s 28 mandáty. Dřívější průzkumy z 11. – 19. prosince však předpovídají mnohem drtivější vítězství PVV s 36 mandáty, přičemž druhá VVD za ní zaostává o 13 křesel. Vítězství blonďatého „enfant terrible“ nizozemské politiky děsí elity z tradičních stran napříč kontinentem, protože by to znamenalo výrazné morální posílení všech euroskeptických, antiimigrantských a nacionalistických stran. S ohledem na konání voleb ve Francii a v Německu by úspěch PVV mohl přispět k posílení francouzské Národní fronty nebo Alternativy pro Německo. Wilders se proslavil zejména přirovnáním koránu k Mein Kampfu, kampaní za zákaz stavby nových mešit v Nizozemí a protiislámským filmem Fitna.