Ondřej Kosina: Jak je to s náboženskou svobodou v Tibetu?

25. 6. 2015 8:35

Zprávy o sebeupálení mnichů v Tibetu jsou evergreenem české žurnalistiky. Na nezasvěceného pozorovatele by to mohlo působit, že buddhisté jsou v Číně pronásledováni a perzekuováni, a proto se uchylují k zoufalým činům, aby si jich svět všiml. Jaká je však realita? Nejedná se pouze o vyšinuté jednotlivce, kteří chtějí oddělit Tibet od Číny a restaurovat feudální teokracii pod vedením dalajlámy?

Ondřej Kosina: Jak je to s náboženskou svobodou v Tibetu?
Foto: Archiv Ondřeje Kosiny
Popisek: Ondřej Kosina

Tibetská autonomní oblast je domovem několika náboženství včetně buddhismu, islámu a katolictví. Buddhismus se do Tibetu rozšířil v 7. století z Indie a Nepálu a dělí se do několika sekt. Občanská svoboda náboženského vyznání je v Tibetu striktně dodržována. Věřící jsou chráněni Ústavou ČLR i dalšími zákony a svobodně praktikují běžné náboženské aktivity. I řada dalších zákonů zaručuje svobodu vyznání a zakazuje diskriminaci občanů na základě toho, jestli jsou věřící nebo ateisté. Vláda Tibetské autonomní oblasti realizuje strategii oddělení náboženství od politiky a v souladu se zákonem vykonává správu náboženských organizací v Tibetu. To zaručuje, aby se žádné náboženské organizace nebo kláštery nevměšovaly do státní správy a administrativy.    

Dnes je v Tibetu cca 1700 areálů pro aktivity tibetských buddhistů a více než 46 000 buddhistických mnichů a jeptišek. Modlitební výklenky a svatyně zasvěcené Buddhovi naleznete v domech téměř všech věřících. Odhadem více než milion buddhistů se každý rok účastní pouti do Lhasy. Všude jsou k vidění modlitební praporky i věřící zbožně se klanící k zemi. Věřící a vlastenečtí buddhističtí mniši a jeptišky vyjadřují podporu současné náboženské politice státu. V Tibetu jsou i čtyři mešity a jeden katolický kostel. Stát již investoval značné sumy do ochrany a rekonstrukce chrámů a klášterů a dalších náboženských pamětihodností.

Během pobytu ve Lhase jsem navštívil buddhistický chrámový komplex Džókhang, který je zapsaný na seznamu světového kulturního dědictví, a proto patří společně s palácem Potála mezi největší náboženské objekty a turistická lákadla. Byl postaven v 7. století za vlády prvního tibetského buddhistického krále Songtsäna Gampana oslavu jeho sňatku s čínskou princeznou Wen-čcheng. Pro mnoho Tibeťanů se jedná o nejposvátnější a nejdůležitější chrám v zemi, který navštěvují tisíce poutníků. Na exteriéru mě nejvíce zaujaly monumentální střechy z pozlaceného bronzu a v interiéru temný labyrint kaplí věnovaný různým božstvům, jejichž neopakovatelnou atmosféru zvýraznil všudypřítomný odér vonných tyčinek. V chrámu se nachází asi osm set famózních kovových soch nejen Buddhy, ale i mnoha tibetských panovníků. Mnoho jich je ukryto uvnitř chrámu a nejsou veřejnosti přístupné.

Vláda Tibetské autonomní oblasti podporuje i lidové religiózní festivaly jako je např. Tibetský Nový rok, který se po staletí slaví první den prvního měsíce lunárního kalendáře. Zahrnuje typické činnosti a obyčeje – v předvečer nového roku se rodina sejde, aby povečeřela gutu, pokrm z tibetských nudlí, který má symbolicky eliminovat špatnosti minulosti, a pomodlí se za dobro v budoucnu. Během novoročního dne lidé nosí nové oblečení a s příbuznými se na venkově i ve městech účastní slavnostních kulturních aktivit. Z dalších festivalů stojí za zmínku Shoton festival, který je slaven od 11. století třicátý den šestého měsíce tibetského lunárního kalendáře jako náboženský svátek. Od 18. století se slaví v parku Norbulingka, kde se konají tradiční operní představení.Ongkor festival je tradičním tibetským svátkem už déle než tisíc let a slaví se na konci sedmého nebo na počátku osmého měsíce lunárního kalendáře ve venkovských oblastech, kde lidé odění ve svátečních šatech se procházejí okolo svých políček a modlí se k bohům za dobrou sklizeň. Neodmyslitelnou součástí festivalu jsou folklórní aktivity jako zpěv, tanec, koňské dostihy, lukostřelba a zápasy.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v Tibetské autonomní oblasti ani v Číně nejsou věřící žádným způsobem diskriminováni a těší se svobodě vyznání, kterou zaručuje Ústava ČLR a další zákony. Stát podporuje tradiční kulturní a religiózní svátky a festivaly. Zároveň se výrazně zvýšila životní úroveň mnichů a jeptišek, neboť jsou zahrnuti do systému sociálního zabezpečení a užívají zdravotního, důchodového pojištění a zaměstnaneckých diet. Tibet od roku 1959 není feudální teokracií, ale sekulárním regionem v rámci ČLR, kde je náboženství odděleno od státu a politiky tak, jak je to běžné v drtivé většině států světa. 

Zdroje:

Wang Chen, Dong Yunhu eds., What Do You Know About Tibet – Questions and Answers, Beijing, 2011

Vivas Maxime, Behind the Smile. The Hidden Side of the Dalai Lama, 2011

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele. 

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Jan Vysočina: Platíš nízké mzdy, jsi neschopný darebák

20:55 Jan Vysočina: Platíš nízké mzdy, jsi neschopný darebák

Kandidát na premiéra Zaorálek nešetřil slovy o neschopnosti a darebáctví podnikatelů, kteří platí ní…