Maďaři jsou citliví na svou nezávislost a negativně vnímají jakýkoliv diktát zvenčí. Obzvláště když se jedná o značně pokryteckou péči. Eurobyrokratům byl vývoj v Maďarsku lhostejný do doby, než se sáhlo na privilegia bank a soukromých penzijních fondů.
Nacionalistický charakter ústavy, odkazující na meziválečné období, ani přihlášení se k odpovědnosti za zahraniční Maďary, otevírající cestu k revizi Trianonu, Brusel netrápí. Jablkem sváru jsou zákony údajně omezující nezávislost centrální banky. Premiér Viktor Orbán se snaží centrální banku přesvědčit, aby uvolnila měnovou politiku, čímž by se podpořil hospodářský růst. Vláda chce zabránit pádu ekonomiky do recese, protože v opačném případě by musela přistoupit k dalším rozpočtovým škrtům. Orbán prohlásil, že „Maďarsko nemůže platit ztráty bank a bankéřů a majitelé s akcionáři bank musejí nést zodpovědnost za své investice. Regulace není sprosté slovo.“ Premiér banku kritizuje za to, že nepodporuje ekonomiku svými nástroji. Ohledně vyššího zdanění bank disponuje vláda většinovou podporou společnosti a toto opatření je vnímáno jako nejlepší rozhodnutí současného kabinetu. Maďaři věří, že banky jsou příliš bohaté a podílely se na krizi, do které se země dostala.
Co se týká kritiky zestátnění soukromých penzijních fondů, tak povinný systém spoření, zavedený socialisty, garantoval hlavně zisky privátním firmám. Nyní jde lidem část mzdy do státního systému a pokud chce někdo spořit i v soukromém penzijním fondu, může tak dobrovolně učinit. Neshledávám nic špatného ani na snaze státu získat zpět podíl ve strategických firmách. V devadesátých letech došlo k rozprodeji státního majetku, což nezajistilo větší efektivitu, ale tučné zisky do kapes politiků a zainteresovaných zájmových skupin. Současná vláda se to snaží změnit a znovu posílit vliv státu. Proto je Orbán svými odpůrci nazýván „viktátorem“ nebo maďarským Chávezem.
Jakákoliv nezávislá politika států v rozporu se zájmy bank a „trhů“ se však trestá. Proto ratingové agentury rychle snížily Maďarsku rating, čímž způsobily další zdražení úroků za dluhy. Agentury svůj krok odůvodnily „nepředvídatelnou vládní politikou včetně změn zákona o centrální bance a jejími dopady na investiční prostředí.“ Globální finanční instituce nemohou Orbána vystát od roku 2010, kdy se rozhodl neobnovit úvěr od MMF, čímž fond ztratil možnost zásahů do rozhodování vlády o ekonomických otázkách. Zdá se, že zadluženému Maďarsku pod tlakem nezbyde nic jiného, než poslušně sklopit hlavu, revidovat výše zmíněné zákony a požádat MMF o další půjčku.
Není divu, že jsou Maďaři z politiky znechuceni, frustrováni a přes 40 % jich neví, koho by nyní volili. Ačkoliv vládní Fidesz kvůli nepopulárním škrtům a úsporným opatřením trvale ztrácí preference, nyní by získal 26 % (v roce 2010 vyhrál volby s 52 % hlasů), což je ovšem dvakrát více, než činí podpora socialistů jako nejsilnější opoziční strany. Vnitřně rozpolcená a nejednotná Maďarská socialistická strana (MSZP) by skončila na druhém místě se 14 % hlasů, následovaná krajně pravicovým Jobbikem s 10 % a zelenými liberály ze strany Politika může být jiná se 7 %. Preference opozici příliš nerostou a naopak se rozšiřují řady nevoličů a nerozhodnutých. Voleb by se zúčastnilo jen 48 % respondentů. To naznačuje, že Maďaři v opozičních stranách nevidí přijatelnou a přesvědčivou alternativu současné vlády Fidesz. Nešťastné vládní angažmá socialistů mají ještě v živé paměti. Miliardář Ferenc Gyurcsány prováděl neoliberální politiku, zemi zadlužil a přivedl na pokraj bankrotu, čímž socialisty na dlouhou dobu – ne-li definitivně – zdiskreditoval. V čele strany ho vystřídal nepříliš výrazný Attila Mesterházy a samotný Gyurcsány MSZP opustil a založil novou formaci – Demokratickou koalici, která socialistům odčerpala 3 % voličů.
Ultimata a diktáty nadnárodních institucí jsou nepřijatelné i pro řadu Maďarů, kteří jsou jinak vůči vládě kritičtí. Je třeba brát v úvahu specifickou maďarskou národní povahu a stále živá traumata let 1920 a 1956. Většina lidí oceňuje fakt, že v kontrastu se socialisty, kteří byli vůči Bruselu až příliš servilní, není Orbánova vláda tak povolná a obhajuje svoje stanovisko, aniž by zpochybňovala – na rozdíl od ultranacionalistů ze strany Jobbik – příslušnost země k EU.
Publikováno se svolením vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
