Tedy víry v hodnotu bankovky odpovídající číslu na papíře. A pokud se zamyslíme, kolik stojí výroba jedné bankovy například v tisícových hodnotách z víry v hodnotu (korunové až desetikorunové položky), pak si uvědomíme, jak citlivé je zacházení s nimi a proč jsou trestné činy konané proti znehodnocení víry v hodnotu peněz tak tvrdě trestány. Jde totiž o hospodářské zájmy Česka. Z tohoto pohledu musí být jak bankovní sektor, tak i soudní moc státu natolik zdrženlivá, aby nemohla být ani náznakem zpochybněna.

Když úředníci ignorují zákony

Vše začne aktem, kdy úředník exekutorského úřadu požádá banky o součinnost k zajištění blokace účtu dlužníka v době, kdy jednoznačně musí vědět, že dluh, který exekučně vymáhá, není nejstarší dle ustanovení zákona Exekučního řádu. Bankovní úředník převezme korespondenci a slepě zablokuje dlužníkovi účet ve prospěch novější exekuce. Tím dlužníkovi znemožní konat dohodnuté splátky stanovené pro předchozí případ a to i svědomím neplatnosti jeho korespondence k novému případu dle stejného zákona. Exekutor ví, že dlužník nesmí konat v prospěch novější exekuce, tak mu společně s bankovním úředníkem jako úřední osoba peníze ukrade. A často jsou to poslední prostředky dlužníka, které má k životu. (na jídlo, nájem a podobně)

V rámci součinnosti banka ví, že úředník páchá trestný čin a přesto zablokují dlužníkovi účet ve prospěch probíhající exekuce, která není nejstarší. Tím moc dobře vědí, že úřední osoba, která o součinnost žádá a nesmí se odchýlit od exekučního řádu, se od něj vědomě odchyluje. Stejně tak exekutor v rámci zjišťovacího řízení musí vědět o předchozích usneseních soudu, ve kterých je v poučení - převzatý paragraf z exekučního řádu, že až do úplného zaplacení dluhu (toho prvního) nesmí konat nic, co by znemožnilo ho zaplatit. Jinak je jeho konání neplatné. Jenže tím exekutor exekutorského úřadu novějšího případu peníze ukrade nejen původnímu věřiteli, ale i dlužníkovi. A bankéři o tom musí vědět! Neznalost přece neomlouvá!

Pak se klient banky, jehož zájmy by měla banka hájit a který má právo držby peněz, stává rukojmí při páchání trestné činnosti třetích osob. K zablokování účtů totiž dochází tak, že si dlužník nemůže vybrat ani životní minimum pro život.

Dalším důkazem je zadržování peněz dlužníka úřadem, který není nejstarší na bankovních účtech banky. Kdyby postupoval podle zákona, byl by první už splacen a nenaskakovaly by mu další úroky. To je přímý důkaz zvůle exekutorů a neochoty bankéřů konat.

Oni exekutoři mají účty u komerčních bank a pro banku je výhodnější mlčet o tomto stavu. Neznalost neomlouvá a úředníci bank moc dobře vědí, komu připisují peníze na účet a od koho. Máme zákon o praní špinavých peněz a každý vklad je společně s variabilním symbolem shodným s číslem jednacím exekuce dokladován. Úředníci tak mají veškeré informace o toku peněz a z veřejného seznamu Centrální evidence exekucí vědí, v jakém pořadí dotyčná exekuce je. Správně by bankovní úředníci měli nahlásit orgánům činným v trestním řízení důvodné podezření s páchání trestné činnosti úřední osobou – exekutorem, protože by jinak sami napomáhali trestné činnosti praní špinavých peněz. To se ale neděje. A z výpisů účtů u bank jednotlivých úřadů se dá snadno dohledat kdy a komu byly peníze doručeny a kdo je v bance převzal. A takto se dají i jednoznačně dokázat trestné činy z nedbalosti věřitelům, kteří takto vyprané finanční prostředky od zástupců soudní moci obdrželi a přitom věděli, že jejich případ není nejstarší. To má například přímý vliv na činnost věřitele, pokud je současně dodavatelem služeb nebo výrobků, staveb spolufinancovanými z fondů, kde je požadována bezúhonnost. Tím myslím například kotlíkové dotace.

Rozhodnutí o ukončení (novější) exekuce není správním rozhodnutím, takže pro exekutorské úřady by neměl být problém peníze vzít a vyplatit je oprávněnému úřadu. (myšleno pro starší případ) Dlužníka vůbec nemusí zajímat, jestli se exekutor chová nebo nechová podle zákona – Exekučního řádu. On je přece tímto zákonem vázán a nesmí se od jeho ustanovení odchýlit. Dlužník nepředpokládá nezákonnost konanou na dlužníkovi samotnou soudní moci státu. A pro banku a úředníky banky to platí stejně tak.

Navíc ví, že jeho případné odvolání či neodvolání se k rozhodnutí o ukončení exekuce bude vždy neplatné podle předchozích rozhodnutí soudu! A exekutor to ví také. Musí, jinak by vykázal práci, za kterou chce zaplatit po dlužníkovi a fyzicky ji neprovedl! Tím myslím zjišťovací řízení.

Odmítne-li exekutorský úřad (novějšího případu) předat peněžní prostředky spolu s vyčíslenou škodou z úroků vzniklou z nezákonného jednání nebo zadržuje-li, mnohdy i několik let, peníze dlužníka s vědomím, že existuje i jiná probíhající exekuce staršího data, pak exekutor koná trestný čin jako úřední osoba. A protože podniká jako fyzická osoba, ručí celým jeho majetkem. Jde o to, že aby se mohl vyplatit z nezákonně provedené exekuce, musí legalizovat tuto činnost sám sebou. Vyplatí se pouze když vyplatí věřitele. Jinak by šlo o zmařenou exekuci.

Neexistuje ze zákona jediný důvod, mimo platby alimentů apodobně, proč by měli exekutorské úřady novějších exekucí ke stejnému dlužníku, zadržovat jeho finanční prostředky v neprospěch starších případů. Jako podnikatelé si mohou říkat co chtějí, směrem k dlužníkovi jde vždy o úřední osobu.

Dlužník pak získá jednoznačný a nezpochybnitelný důkaz o poškozování jeho osoby jak bankou, tak i soudní moci státu. On totiž vždy jedná s úřední osobou. Ne s podnikatelem. On se proti rozhodnutí odvolává. On služby exekutora nereklamuje. A je nucen se odvolávat i v případě, kdy je jasná neplatnost odvolání daná usnesením soudu předem!

Tím se může soudit se státem o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem úřadu a tím, pokud má schopného právníka, může zaplatit i předchozí dluhy. I proto, že byl krácen na jeho právech dané platnými zákony. A to nejen exekutorem, ale i bankou.

A zaplatí to daňový poplatník.

Navíc může stát žalovat nejen okradený věřitel z dřívějších případů, ale i samotný exekutor podnikatel za ušlý zisk, vinou nesprávného postupu jiného exekutorského úřadu. Takže každý takovýto prokázaný případ zaplatí daňový poplatník třikrát a navíc s odškodněním!

Exekuce výživného

Samostatnou kapitolou jsou pak nevyplacené výživné, které mají při vyplácení přednost. Pokud alimenty vymáhá jiný exekutorský úřad, než ten, který již byl částečně úspěšný, měl by si z účtu úřadu předešlé exekuce peníze stáhnout. V rámci zjišťovacího řízení to přece musí vědět, že je jich z dřívější doby více a neukončených. Archívy ke všem probíhajícím i uzavřeným aktivitám exekutorských úřadů jsou k dispozici na komoře, u okresních soudů, na Ministerstvu spravedlnosti a u exekutorských úřadů jako takových. A při softwarovém vybavení dnes není problém tyto informace mít ihned. Dokonce samotné úřady musí vidět i nekalé chování jiných exekutorských úřadů. Správně by měli hájit zájmy klienta – věřitele a pokud vidí, že novější exekuce již byla vyplacena jinému věřiteli, měli by konat a podat trestní oznámení na exekutora jiného exekutorského úřadu a na věřitele oznámení z důvodného podezření na konání trestné činnosti. Oni přece legalizovali výnos z trestné činnosti jako úřední osoby soudní moci! Nekonají tak. A nekonají tak již mnoho let! Mám to snad chápat, že úředníci soudní moci státu kryjí zločiny úředníků soudní moci státu?

A jak vlastně a jestli vůbec funguje dozor nad exekutory?

Jinak řečeno: exekutor na exekutora nepodá trestní oznámení, že páchá trestný čin, který je povinen ohlásit, jinak sám páchá trestný čin. A o jeho případ nejde, takže není vázán mlčenlivostí.

Zákon jednoznačně říká, že exekutor exekutorského úřadu postupuje od nejstaršího po nejnovější případ. Obecného exekutorského úřadu. Tedy částí jedne z mocí státu. Zákony se nepíší pro konkrétní osoby. Kdyby takto fungovaly například Úřady práce.. nedostanu podporu u jednoho, tak že bych podal stejnou žádost v jiném městě? To jen pro názornost. Takže z pohledu dlužníka je jedno, který úřad jeho případ řeší. Posloupnost případů je dán dlužníkem a rozhodnutími soudu v jeho místě bydliště, nikoli exekutorem podnikatelem.

Bankovní úředník

Jenže, přiznejme si od srdce, bankovní úředník nemůže při každém vkladu fyzicky kontrolovat legálnost ziskaných financí. Ale z praxe je známo, že často volají klientům a ptají se na původ peněz na účtech. Proč to nejde i u exekutorských úřadů? Nebo snad vědí a kryjí trestnou činnost také? Neznalost zákona neomlouvá, neznalost zápisu ve veřejném seznamu neomlouvá.

Takže se ptám: perete, nebo neperete špinavé peníze?

Takže se ptám: jsou naše banky opravdu stabilní? Přece jen dluhy jsou v bilionech a pokud ztratí kredit, bude to dle zákonů problém daňových poplatníků.

A jak je to s vírou v nestrannost soudní moci?

A jak je to s čestnosti bank?

A důkazy mají k dispozici i samotní dlužníci v podobě dopisů a elektronické korespondence, například výpisy z účtů. Také v sms zprávách bank o oznámeních o blokacích účtů, přičemž je jasné, že dle variabilního symbolu a sídla exekutorského úřadu nejde o nejstarší případ v souladu s exekučním řádem. Což je jednoznačný důkaz o nelegálním chování bank, které nechrání vlastní klienty. Kdyby dodržovaly a vyžadovaly plnění platných zákonů i od třetích stran, nikdy by se do takové situace nedostaly.

Tiskovou zprávu rozesílám také jim a budu zvědav na jejich reakce. A to i ztoho důvodu, že trestní oznámení na tuto činnost padlo už v květnu 2016 u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a stále se nic neděje. Přitom sám vím o tolika případech „bank“, že by to otřáslo mnoha bankami. (nechci je jmenovat, protože tohle smí udělat jen orgány činné v trestním řízení a soudy)

JENŽE NIKDO NEKONÁ! KOMU TO MÁM JEŠTĚ NAHLÁSIT, KDYŽ SE JEDNÁ O TRESTNOU ČINNOST DLE TRESTNÍHO ZÁKONA, KTEROU JSEM POVINEN HLÁSIT?

Proč nabývám pocitu, že se to nechce vyšetřit?

Kotlíkové dotace v ohrožení

V předchozím textu jsem zmínil návaznost chování bank a exekutorských úřadů na budoucí legitimnost toku finančních prostředků v rámci dotačních titulů. Například kotlíkové dotace. A tento program zmiňuji právě proto, že minimálně jedna ze společností v seznamu dodavazelů by mohla být minimálně prošetřována. Důkazy jsou jednoznačné, jenže na ni nemohu ukázat prstem, protože není pravomocně odsouzena, tudíž platí presumpce neviny. Jednou z podmínek vyplácení peněz z fondu je trestní bezúhonnost a právě tato podmínka může být klíčová pro případné budoucí trable úspěšných žadatelů o dotaci.

Onen čtyřstup fronty s žádostmi o kotlíkovou dotaci před Krajským úřadem Moravskoslezského kraje ukázali snad ve všech zpravodajstvích televizních stanic v Česku. Peníze z fondu mohou neskutečně pomoci, ale také ublížit. Zvláště když máte schválený projekt na výměnu kotle, koupený a zaplacený kotel a již jen čekáte na proplacení slíbené dotace. Pak příjde šok.

Jedno z ustanovení pro zařazení do seznamu dodavatelů a výrobců schválených technologií, které lze dotovat, je bezúhonnost toho, kdo část projektu nebo díla dodává. Neznalost zákona neomlouvá, neznalost zveřejněné informace ve veřejném seznamu neomlouvá a sepsaná a podepsaná smlouva o dílo již nelze zvrátit. A pokud bude onen dodavatel ze seznamu vyřazen, má žadatel o dotaci vážný problém.

Když se z dodavatele projektu výměny kotle vyklube pachatel trestného činu

Do situace, kdy dotyčná osoba vysoudí peníze z dlužníka se může dostat každý. Problém nastává v případě, když dlužník již splácí předchozí dluh a dodavatel díla spolufinancovaného z dotačního titulu předá vymáhání pohledávky jinému exekutorskému úřadu, než je ten, který již vymáhá první dluh. V případě, že dodavatel převezme vymožené peníze od exekutorského úřadu a současně ví nebo může vědět z veřejného seznamu, že jeho dluh nebyl nejstarší, tak se dodavatel – věřitel v jiném případě, stává pachatelem trestné činnosti. Převzal peníze pro sebe sama od úředníka, který tak legalizoval příjem, který měl být vyplacen předchozímu věřiteli. A z veřejného seznamu to měl vědět.

Toto je stav, který se děje docela běžně a v žádném případě není ojedinělý. Oznámení k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci padlo již v květnu 2016, jenže se stále nic nekoná. Poštou má tuto informaci také Ministerstvo spravedlnosti, které ze zákona provozuje archív o exekucích, poslanci, senátoři. A nikdo nic nekoná.

Exekutoři jejich činy, za které nejsou zdánlivě odpovědni legalizují příjmy novějších věřitelů a jejich převzetím tak sami páchají trestný čin. Jenže díky zjišťovacímu řízení exekutoři exekutorských úřadů musí dopředu vědět, že nepostupují v souladu s Exekutorským řádem. Tímto se mohou dostat do stavu, kdy vědomě porušují zákony Česka. Jen tak totiž mohou sami sobě si vyplatit odměnu. Správně ale odměna náleží úřadu, který koná předchozí exekuci. Takže jsou zde dva trestné činy exekutora a dodavatele díla z peněz fondu a mimo jiné i trestný čin exekutora předchozího případu, který umožnil konání trestného činu jinému úředníkovi. Peníze za zjišťovací řízení přece chtějí také a neznalost informace ve veřejném seznamu neomlouvá. U úřední osoby a soudce to platí také. Dtto také pro Exekutorskou komoru, jako jejich orgánů, který „nedohlíží.“ Věřitel si nevědomky nezákonně přivlastní finance jiné osoby.

Dlužník totiž vždy komunikuje s úřadem (malé „ú“ v zákoně znamená obecný exekutorský úřad. Zákony se nepíší pro konkrétní osoby, ale obecně). On rozhodnutí nereklamuje, on se proti němu odvolává. Ale i vyplácející exekutor musí dopředu znát ustanovení jak zákona, tak i usnesení soudu, kterým dlužník disponuje vždy, že nesmí až do zaplacení „nejstaršího“ dluhu konat nic, co by věřitele znevýhodnilo. Jenže on byl organizovaným uskupením exekutorů donucen zaplatit jinak, než mu ukládá zákon i usnesení soudu. Tím se věřitel stává pachatelem trestného činu a měl by být povinen veškeré předané finance vrátit včetně příslušenství ve prospěch nejstarší pohledávky a ještě bude muset odškodnit dlužníka, protože ten nemohl dostát ustanovení zákona a rozsudkem daným povinnostem.

Jenže tohle všechno žadatele o dotaci nemusí zajímat. Kdo pak odškodní jeho? Kdyby v budoucnu jedním z trestů bylo zrušení právnické osoby za opakovanou trestnou činnost (dodávky na „fakturu“), nemá ani u koho případné vady na díle reklamovat. A navíc se zavázal, že po dobu, například pět let, kotel nevymění. To bude ve vlastním mrznout?

A když dodatečně zjistí, že trestní oznámení na viníky, kteří s nim nesouvisí a které má vliv na termín promlčení a podobně, již bylo podáno před začátkem podávání žádosti na krajském úřadu, babo raď...

Jenže tento problém může nastat například i u telefonních operátorů, komerčních pojišťoven, poskytovatelů půjček, a podobně. Jako zákazník si nedovedu představit, že by v rámci trestní odpovědnosti firem za opakovanou trestnou činnost bylo trestem jejich zrušení. Šok? Ano, šok! A vše s posvěcením soudní moci státu dle Ústavy České republiky.

Takže v budoucnu by mohli uzavírat žadatelé o dotace s dodavateli smlouvy o dílo, ve kterých je ustanovení, že dílo se stává darem v okamžiku, kdy dodavatel „zažije“ výše popsané nesnáze. Dílo se pak zlevní, vyřeší se záruky a ušetří se i na dotacích.

Z pohledu dodavatele jde o trestnou činnost, která je v souhrnu těch, které se musí hlásit v souladu s trestním zákoníkem, jinak by druhá osoba také páchala trestnou činnost. A z pohledu exekutorských úřadů je to obrovský problém, protože úředníci a zaměstnanci exekutorských úřadů páchají tyto činy vědomě. Nemohou říci, že ne, protože jinak by nevysvětlili, za co berou peníze od dlužníků za zjišťovací řízení. Že by dlužník platil za neodvedenou práci? A toto řízení dlužník platí pokaždé. Ikdyž je jasné, že zjištění je stále stejné.

Ještě malý návrat ke článku Mrtvoly a supi

A jen malá poznámka: zajímavé by bylo zjištění, že soudci exekutorských soudů udělovali právo vstupu do obydlí dlužníka s vědomím, že v dotyčném případě, o který úředníci exekutorských úřadů žádají soudce, nejde o nejstarší případ a přestože následně vědí, že byl vykonán. Exekutoři tímto krokem vyhrožují běžně a důkaz je mimo jiné i v článku tohoto blogu Mrtvoly a supi. (fotografie - podklad pro trestní oznámení). A vyhrožují nejen dlužníkům, ale i blízkým osobám. Kdyby snad chtěli prohlašovat, že ne, existují důkazy, kdy si příbuzní vzali půjčky a zaplatili dluh a to i v případě, že exekutoři ze zjišťovacího řízení věděli, že dlužník nemá dostatečný příjem. Vzhledem k časovým návaznostem dokumentů pak exekutoři u soudu nemohou obhájit, že se nejednalo o (musím uvést údajné) vydírání.

Každý občan Česka má právo na spravedlivý soudní proces, ale už ne na spravedlivý rozsudek.

Soudci, kteří již byli souzeni a odsouzeni, vždy dopředu věděli, že konají v rozporu s platným právem ČR. Ve výše popsaných případech jsem se snažil popsat, jak mohou elegantně a hlavně rychle orgány činné v trestním řízení zajistit veškeré důkazy o údajné trestné činnosti soudců v přenesení, soudců, bankovních úředníků a věřitelů a vše vyhodnotit v čase.