Obvykle nejsme svědky toho, že by synod katolických biskupů vyvolal ohňostroj zapálených reakcí, který se může směle měřit se sjezdem Demokratické strany v roce 1968 v Chicagu. Tehdy hoši v modrém na příkaz starosty Richarda Daleyho vzali při potlačování pouličních protestů v Grantově parku takříkajíc dělo na komára.
Papežská poprava
Příznačně v pátek 13. října se zdánlivě odnikud náhle vyloupla dvanáctistránková zpráva vatikánského Synodu o rodině. Mluvíme o komisi, kterou vybíral papež František osobně. A sekundární detonace z její „nálože“ ještě pořád znějí veřejným prostorem.
Patrick Buchanan
Patrick J. Buchanan
Zpráva totiž uznávala „pozitivní aspekty civilních manželství a nesezdaného soužití partnerů“ a tvrdila, že „homosexuálové mají dary a kvality, které mohou přinést křesťanské komunitě“. Co se týče katolíků, kteří se rozvedou a znovu ožení či vdají bez anulace předchozího sňatku, musejí se prý křesťané „vyhnout jakýmkoli výrazům nebo chování, které by mohly způsobit, že se budou cítit diskriminováni“.
Vření ve Vatikánu
Zprávu oslavují aktivisté za práva homosexuálů, zato tradicionalistům zcela vyrazila dech.
„Nedůstojná. Zahanbující. Naprosto nesprávná.“ řekl o ní kardinál Gerhard Muller, prefekt Kongregace pro nauku víry a strážce katolické ortodoxie.
Měla by se Církev přizpůsobovat kultuře tak dekadentní, jako je ta naše současná? Nebo by měla pevně odolávat tomuto trendu a morální pravdy říkat kulturní a politické moci do očí, jako to činili mučedníci v dobách starého Říma?
Dalším, kdo se přidal ke kritice, byl kardinál Raymond Burke, prefekt Nejvyššího tribunálu apoštolské signatury: „Dokument postrádá solidní zakotvení v Písmu Svatém a v magisteriu,“ prohlásil. „Budí dojem, že se zde zčistajasna vymýšlí to, co jeden ze synodních otců nazval ‚revolučním‘ učením o manželství a rodině.“
Kardinál Burke také opakovaně vyzýval papeže, aby učinil prohlášení, které by potvrdilo katolickou nauku v oblasti morálky a manželství. Jak řekl, takové prohlášení „už má velké zpoždění.“ Papež ho vzápětí zbavil úřadu.
Pozoruhodný rasismus pokrokáře
Hlas rodiny (Voice of the Family), mezinárodní sdružení organizací bojujících za tradiční rodinu a právo na život, nazvalo dokument „zradou“.
Zástupce Irska v této organizaci, Patrick Buckley, řekl, že zpráva „útočí na manželství a rodinu“, protože „v důsledku dává potvrzení vztahům, které jsou smilstvem“. Kromě toho, jak dodává, „zpráva opomněla zdůraznit, že homosexuální vztahy jsou objektivně narušené.“
Kardinál Walter Kasper je jedním z předních hybatelů liberalizace katolické nauky o sexuální morálce. Když si na „jeho“ zprávu stěžoval jeden z afrických biskupů, Kasper se vyjádřil, že: „o tomhle tématu s Afričany mluvit nemůžete... není to možné... je to tabu.“
Když se doslechl o tom, jak otec Kasper uráží africkou církev, okamžitě vystartoval nad podporu svého bratra afrického kardinála: „Je hluboce tragické a skandální, že podobné výroky může pronést kardinál Církve. Jsou další známkou odhodlání kardinála Kaspera... hájit své falešné pozice, i kdyby to mělo být za pomoci rasistických výroků na adresu důležité a vysoce respektované části synodních bratří.“
PP koláž
Čtěte ZDE: Drama ve Vatikánu: Další pokus o zradu katolické nauky zatím zřejmě neuspěl. Boj o rodinu se přenesl do nitra Katolické církve. Cenzura – a kardinál přistižený na hruškách. Co bude za rok?
Z papeže heretikem?
Zpráva, kterou odhlasoval synod v plném složení a která byla vydána minulý víkend, nakonec ta pro ortodoxní katolíky nejskandálnější tvrzení vypustila. Ale synod se znovu sejde za rok a těžko si představit, že to bude v atmosféře pro papeže či Církev a její nauku příznivější.
V projevu při příležitosti ukončení synodu se papež František vysmíval „takzvaným tradicionalistům“ pro jejich „nepřátelský a rigidní postoj“. To je jeden možný pohled na věc. Druhý zastávají tradicionalisté, kteří věří, že morální pravdy se nemění, a tudíž se nemůže změnit ani katolická doktrína. To nemůže udělat ani papež.
Pokud by se o to papež pokusil, jednal by kacířsky. A vzhledem k tomu, že katolická nauka stanoví, že papež je neomylný, tedy se nemůže mýlit, pokud mluví ex cathedra v záležitostech víry a morálky, znamenalo by to, že papež František není právoplatně zvoleným papežem – a Petrův stolec je ve skutečnosti prázdný.
Pak bychom asi četli mnohé o schismaticích a sedevakantistech ( stoupencích papeže a jeho odpůrcích, tvrdících, že je stolec uprázdněn, pozn. překl.).
Katolická Církev totiž není Demokratická strana „kluků a holek“ jako jsou Obama, Hillary a Joe, kde se principiální vztahy k otázce potratů, homosexuality a manželství osob stejného pohlaví mohou „vyvíjet“. A kdy se vlastně vůbec stal „pružný přístup“ k otázce morálních principů něčím, co katolíci považují za dobré?
Slavný rozvod a škodící papež
Právě kvůli obraně nerozlučitelnosti manželství papež Klement VII. exkomunikoval anglického krále Jindřicha VIII., přestože mu předtím udělil titul „obránce víry“ za to, že bojoval proti luteránským herezím. Ale když se Jindřich chtěl rozvést s Kateřinou Aragonskou a vzít si Anne Boleynovou, papež Klement prohlásil, že to udělat nemůže. Obrana manželství tehdy vlastně způsobila, že katolická Církev ztratila Anglii. Člověka chtě nechtě napadá, co si asi myslí současný papež o „rigiditě“ svého dávného předchůdce.
Ačkoli František se sám nepokusil výslovně změnit žádnou součást doktríny či ji popřít, má kardinál Burke pravdu: papež skutečně napáchal „mnoho škody“: zasel zmatek mezi věřícími a brzy bude muset své postoje k neměnným pravdám katolického náboženství jasně vysvětlit.
Kdo se bojí?
Při příležitosti blahořečení Pavla VI. oslavoval minulou neděli papež František změnu. „Bůh se nebojí nových věcí,“ prohlásil. „Děláme, co můžeme proto, abychom naše způsoby a metody přizpůsobili... měnícím se podmínkám společnosti.“
Jenže mezi společenskými změnami, které na Západě proběhly od dob II. vatikánského koncilu a Pavla VI., bylo také nadšené přijetí rozvodu, neomezené promiskuity, potratů na přání a manželství osob stejného pohlaví. To se má Církev „přizpůsobit“ těmto změnám?
Měla by se Církev přizpůsobovat kultuře tak dekadentní, jako je ta naše současná? Nebo by měla pevně odolávat tomuto trendu a morální pravdy říkat kulturní a politické moci do očí, jako to činili mučedníci v dobách starého Říma?
Papež František je mezi lidmi nekonečně populární. Jenže jeho světská sláva má svou cenu – pro Církev, kterou vede a pravdy, které přísahal hájit.
„Kdo jsem já, abych soudil?“ říká náš papež. Jenže nemá papež posuzování morálních otázek náhodou v popisu práce? Pokud to neuděláte Vy, Vaše Milosti, pak kdo?
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: protiproud.cz
