Pavel Kopecký: Evropu obchází strašidlo demokracie

Po nizozemském zablokování asociační smlouvy s pučistickou ukrajinskou vládou, ale především po Brexitu (o italském referendu, které způsobilo pád bruselské spojky, premiéra Renziho, ani nemluvě), je lidové hlasování ve státech pod bruselskou diktaturou postaveno mimo hru. Už žádné referendum o jakékoli podstatné otázce!, volají bruselské mocenské špičky, zvláště ty nevolené z "evropské vlády" (Evropská komise). Není lepší příklad, jak má nadále fungovat hra na demokracii v evropském vězení národů:

Bruselské "politbyro" učiní za hloupý a nevděčný lid všechna důležitá rozhodnutí - a jeho protektoři v jednotlivých zemích (takzvané vlády s formálně demokratickým mandátem) rozhodnutí pouze aplikují na místní poměry. Pokud jde právě o to prokleté referendum je česká vláda opět na špici - stejně jako pokud jde o cenzuru (viz Chovancův normalizační Ůřad pro tisk a informace).

Minulý týden vládní koalice otevřeně přiznala, že v tomto volebním období se v parlamentu na hlasování o zákonu o referendu již nenajde dost času. Tato důležitá vládní priorita jde prostě do trezoru. Je ovšem otázka, není-li to vlastně dobře. Vzhledem k tomu, že návrh, který připravil politický nebožtík Jiří Dienstbier, byl jen cynickou parodií na skutečné lidové rozhodování, "obou není žádná škoda" (Dienstbiera i zákona), jak říkal Švejk.

Czexit vyloučen ze hry

V březnu tomu bude již rok, kdy zmrzačený zákon projednala poprvé poslanecká sněmovna. Do parlamentu tehdy přišel i prezident Zeman, jenž upozornil na to, že vládní návrh je absurdní, pokud neumožňuje lidové hlasování o předlohách zákonů ani o mezinárodních závazcích České republiky. Tím totiž vláda občanům zakázala případné referendum o vystoupení z EU - takřečený Czexit.

Ale nejen to. Celý zákon byl jen přezíravým výsměchem občanům - tak, aby se ústava (a vládní prohlášení) nažrala, ale diktatura zůstala celá. Aby se vůbec mohlo referendum konat, museli by občané nejprve nasbírat 250.000 podpisů (pro kandidaturu na nejvyšší post ve státě jich stačí pětkrát méně!) - a potom by se mohli pustit do lítého boje třeba o barvu autobusových zastávek. O ničem důležitějším totiž takto koncipovaný zákon hlasovat neumožňuje.

Jenže... co kdyby...

I tato parodie na referendum - a samotná veřejná diskuse o něm - vyvolává u vládní sestavy mdloby. Nikdo totiž neví, jak by se mohli poslanci jednotlivých stran zachovat. Zda by třeba z vládního návrhu pod vlivem blížících se voleb nakonec neodstranili dienstbierovské pojistky proti projevení autentické vůle lidu. Nejen pokud jde o potenciální Czexit - ale především kvůli němu. Někteří poslanci to přiznávají zcela otevřeně. Prý by referendum mohli zneužít "extrémisté" k vyvolání otázek o odchodu ČR z EU - a zákon tak raději projednávat vůbec nechtějí.

Někteří, jako předseda lidovců Pavel Bělobrádek, hrají obvyklé pokrytecké etudy: "Je to škoda, ale v té legislativní smršti se všechno asi nestihne,“ snažil se vykroutit z otázky, proč vládní koalice nenachází odvahu zákon projednat.

Jen Okamura to myslí vážně

Odkládání zákona o referendu se stalo v minulém roce mnohokrát předmětem interpelace na předsedu vlády ze strany předsedy hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Tomia Okamury. Vždy bezúspěšně. Sobotka Okamurovi zopakoval, že norma je nadále prioritou vlády, jen na ni zatím nezbyl čas.

Tomio Okamura jako jediný předkládá systematicky návrhy zákona o obecném referendu, které by umožňovalo jak vystoupení ČR z EU, tak lidové hlasování o všech důležitých společenských otázkách. Na shora zmíněných příkladech ze zahraničí se totiž ukazuje, že přímé hlasování - ať ve volbách či v referendu - se stává poslední cestou, jak se může veřejnost domoci svých autentických zájmů.

Zastupitelská demokracie zjevně havarovala. Programy politických stran jsou už jen faleš a mystifikace. Po volbách vytvoří vládní koalice, které slouží především jako alibi: Nemohli jsme své sliby splnit, protože naši koaliční partneři byli proti. Jakou hrůzu vyvolává v politicích (ať těch volených, či těch v médiích) představa, že by své závazky z kampaně plnili, ukazují fascinované a nenávistné reakce establishmentu na Trumpovu "kontrarevoluci".

Okamura jde zjevně právě toutéž cestou, a proto je předmětem soustavné skandalizace. S médii na tom už otevřeně spolupracuje i státní moc. Časopis Reflex právě vyhrál soud, když na obálku dal zesměšňující klaunskou karikaturu předsedy SPD s titulkem "Pitomio". Omlouvat se nemusí. To je ovšem maličkost. Irský časopis Village právě vyšel s titulní stránkou, kde na Trmpovu hlavu míří zaměřovač pušky a klade čtenářům sugestivní otázku, zda amerického prezidenta nezastřelit.

Nikoli náhodou má podle posledního průzkumu má Okamurova SPD téměř osm procent voličských preferencí, zatímco Kalouskova "bruselská" TOP 09 by se do parlamentu nedostala.

Sobotka dále padá

Především sobotkovská ČSSD se bojí podstoupit parlamentní hlasování zákona o referendu jako čert kříže - a ví proč. Spolu s odcházejícím elektorátem sociálně demokratických voličů, kteří mají stále menší pochopení pro jeho vítačskou politiku a dienstbierovské "lidskoprávní" excesy, vyjadřuje nespokojenost s bruselským protektorem Sobotkou i stále větší počet spolustraníků. Před blížícím se březnovým stranickým sjezdem tak předseda největší vládní strany čelí stále tvrdší kritice.

Ostatně, i minulý víkend na krajské konferenci ČSSD v Jižních Čechách se ukázalo, že většina straníků by uvítala, kdyby se Sobotka poroučel. Na předešlých dvanácti krajských konferencích, které Sobotku do čela strany podpořily, se totiž hlasovalo aklamací, a proto straníci neměli odvahu postavit se mu otevřeně. Tentokrát bylo hlasování tajné, a tak se ukázala míra reálné Sobotkovy podpory. Jeho nominaci na předsedu strany podpořilo v Hluboké nad Vltavou jen 56 z celkových 144 hlasujících.

Všiml si toho v posledním rozhovoru i prezident Zeman - a něco tím svým příznivcům v umírající socialistické straně vzkázal. Stejný vzkaz dostanou 9. března. V den zahájení sjezdu ČSSD oznámí Zeman svou kandidaturu na druhé prezidentské období - a určí tak hlavní sjezdové téma (podpořit ho či nepodpořit), kterému se chtěl Sobotka vyhnout.

Ministr Chvojka, který nahradil Dienstbiera, mezitím oznámil, že vymete z vládního luxusu jednu z pijavic přisátých na miliónové palmáre ze státního rozpočtu: ultralevičácká "neziskovka" s pěkným českým názvem Hate Free Culture (zaměřená kromě jiného na import migrantů a boj proti jejich odpůrcům) se prý bude pakovat. Sobotka je z toho "udiven" - a prý se na to Chvojky "zeptá". Jinými slovy: Tomuhle zlu sociální demokracie a celé České republiky naštěstí není pomoci.

Tusk nám změní náladu?

Demokracie se prostě stala největším nepřítelem současných bruselských špiček a na ně napojených struktur v jednotlivých členských státech EU. Jak vzkázal tento týden "prezident" umírajícího impéria Donald Tusk: "Musíme se stmelit a změnit náladu v jednotlivých zemích." Načež vyzval členské státy, aby učinily "spektakulární krok", změnily myšlení Evropanů a "pozvedly evropskou integraci na zcela novou úroveň".

„Nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické, ale nech zostane, čo je pevné,“ chtělo by se říci s Gustávem Husákem v jeho slavném normalizačním projevu. Lze se vsadit, že v té či oné podobě to zopakuje Bohuslav Sobotka na sjezdu socialistů: Hlavně už žádná referenda.

Jenže - co ty blížící se volby v Holandsku, ve Francii, v Itálii, v Německu a nakonec i ty říjnové u nás? To bude oříšek. Pokud v nich lidé zvolí "trumpovsky", mohlo by potom přijít i rychlé přijetí skutečných zákonů o referendu. A pak - no pak už by to bylo opravdu a bez výmluv na každém z nás.

Jenže to je zatím v naší "vyspělé demokratické spoolečnosti" nedostižný ideál lidovlády. Jednodušší je skandalizovat Tomia Okamuru a ptát se, jak zastřelit Donadla Trumpa.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele